Typické projevy narcistického boje o dědictví

Dědictví může být vnímáno jako potvrzení narcistické hodnoty a postavení v rodině, což je pro manipulující jedince zásadní. Každý sourozenec se může snažit získat větší podíl majetku, nebo alespoň část, kterou považuje za „spravedlivou“, přičemž veškerá rivalita z dětství znovu ožívá.

Narcistický sourozenec, který cítí, že nedostal to, co si zaslouží, může napadnout platnost závěti. Příkladem může být situace, kdy jeden ze sourozenců tvrdí, že zesnulý rodič byl „ovlivněn“ druhým sourozencem nebo že nebyl mentálně způsobilý v době, kdy závěť sepisoval. Tento sourozenec může dokonce přistoupit k právním úkonům, jen aby zpochybnil oprávněnost dědictví druhého.

Setkala jsem se s tolika modifikacemi rodinného šlendriánství ze závěťmi, že jediné co mohu doporučit je, sepsat svou poslední vůli výhradně u notáře a její znění nikomu z rodiny nesdělovat (snad jen to, který notář vaší poslední vůli spravuje). Časová posloupnost závětí sepsaných doma v kuchyni svědčí spíš o tom, které dítě, kdy bylo k manipulujícímu rodiči nejblíže a bývá to pro sourozence podnětem k soupeření.

Pokud se dědictví připisuje z větší části ve prospěch jednoho sourozence, druhý může tvrdit, že rodič byl manipulován, nebo že měl v závěru života zhoršené kognitivní schopnosti a nebyl schopen objektivně rozhodnout o rozdělení majetku.

Narcistický sourozenec se často snaží získat „spojence“ a podporu širší rodiny, aby mohl ospravedlnit své požadavky na větší podíl z dědictví. Obvykle je to tak, že ten, který získal většinu bude očerňovat toho, kdo by jej na majetku mohl ohrozit např. „neumí hospodařit s penězi“. A ten, který nezískal nic anebo minimum začne šířit pomluvy o tom, že druhý sourozenec si „přivlastnil“ majetek. Tímto způsobem si narcističtí sourozenci budují podporu a pokouší se vytvořit tlak na svého protivníka.

Například starší bratr může tvrdit, že jeho mladší sestra je „nezodpovědná“ nebo že „neměla k rodiči tak blízký vztah“, a tedy nemá právo na stejný podíl, což posiluje jeho pozici „zaslouženého dědice“.

Pokud je rodič stále naživu, může narcistický sourozenec využít svůj vliv k tomu, aby si zajistil přízeň a přiměl rodiče k přepsání závěti nebo rozdělení majetku v jeho prospěch. Velmi často je manipulováno i s případnou disociací rodiče. Tato manipulace může zahrnovat citové vydírání, častou přítomnost u rodiče (například pod záminkou péče) nebo pokusy izolovat rodiče od ostatních členů rodiny.

Příklad takového jednání může být, když jeden ze sourozenců tráví s rodičem více času, čímž předstírá, že mu poskytuje podporu, ale ve skutečnosti ho přemlouvá, aby změnil dědické podmínky. Může také přesvědčit rodiče, že druhý sourozenec je „nevděčný“ nebo že by „stejně majetek rozházel“. Ojediněle se může stát, že se sourozenec bude snažit přesvědčit rodiče o „vydědění“ nepohodlného sourozence.

Staří rodiče bývají citlivější na dramatické (negativní) zprávy a toho může také narcistický sourozenec využít ve svůj prospěch. Pokud najde u rodičů potvrzující odezvu, bude na svého sourozence rodičům donášet výhradně negativní, překroucené a očerňující zprávy jen proto, aby jej vyřadil z dědictví.

Narcističtí sourozenci si často vytvářejí osobní nárok na specifické položky dědictví, zvláště pokud mají emocionální hodnotu nebo symbolizují postavení v rodině. To může zahrnovat cenné rodinné předměty (šperky, starožitnosti) nebo nemovitosti (rodinný dům, chalupu). Narcistický sourozenec se může snažit přesvědčit ostatní, že „má právo“ na tyto předměty, protože on k nim má „největší vazbu“ nebo „se o ně zasloužil“.

Například jeden ze sourozenců může tvrdit, že si zaslouží rodinný dům, protože „se o rodiče staral“, zatímco druhý má pocit, že na dům má nárok, protože je nejstarší.

Tento typ sporu může vést k dlouhodobým právním bitvám nebo naprostému rozvratu vztahů.

Narcističtí sourozenci jsou často ochotni jít do extrémů, aby dosáhli svého cíle, a to i za cenu vyhroceného soudního sporu. Každý sourozenec si najme právníka a snaží se maximalizovat svůj dědický podíl. Často za použití taktiky, jako například zpochybňování výdajů druhého sourozence, vyžadování účtů nebo tvrzení, že druhý zneužíval rodičův majetek.

V těchto sporech bývají narcističtí sourozenci velmi neústupní a nezřídka utratí velkou část dědictví za soudní a právní výdaje, jen aby získali „morální“ vítězství nad druhým. Například jeden sourozenec může požadovat účetní doklad za každý výdaj spojený s péčí o rodiče nebo obviní druhé z nečestného jednání, čímž zpochybní jeho nárok na dědictví.

Nezapomínejme však, že narcisté žijí životem podmíněného oplácení a předvádění se. Mohou se pokusit uškodit cestou nejmenšího odporu a vůbec se nemusí pouštět do drahých právních soubojů.

Narcistická bitva o dědictví často vede k trvalému odcizení sourozenců. Po skončení dědického řízení zůstávají vztahy narušené, nebo zcela přerušené. Každý sourozenec si vytváří vlastní verzi příběhu, kde sebe vidí jako oběť a druhého jako viníka, což může způsobit trvalý rozkol nejen mezi nimi, ale i v širší rodině.

Pro zúčastněné strany je někdy těžké překonat pocit zrady, který v těchto situacích vzniká. I pokud nakonec jeden sourozenec „vyhraje“, často zažívá prázdnotu a lítost nad tím, jak byla rodina rozvrácena.

Terapie a rodinná mediace mohou pomoci některým sourozencům obnovit alespoň částečné spojení, pokud si uvědomí, že boj o dědictví byl jen částečně výsledkem hluboké rodinné dysfunkce.

Pakliže vás zajímá toto téma, navštivte můj autorský medailonek, kde najdete odkaz pro další informace a rady.

Ave poustevníci!