Článek
Ostravskou spisovatelku Scarlet Wilkovou sleduji už nějakou dobu. Pravděpodobně se k jejím knihám ještě dostanu, přinejmenším k těm, které mě oslovily nejvíce. Dnes bych se ovšem ráda zaměřila na novinku s názvem Vekslačka.
Lidé dříve narození si pamatují veksláky. Lidi, kteří byli de facto součástí komunistického organizovaného zločinu. Veksláci představovali specifickou subkulturu. Veksláci se vyznačovali specifickým účesem a oblečením, které jim každý záviděl. Byli jako manekýni z Tuzexu. Doma měli moderní elektroniku, o které se běžnému člověku ani nesnilo a používali kosmetiku, se kterou se běžní občané sešli jen v podobě narozeninových a vánočních dárků a tyto si pečlivě šetřily.
Tento příběh jde ovšem proti proudu, proti obvyklým představám. Hrdinkou totiž není typický představitel veksláka, jak je známe například z filmu Bony a klid, ale žena. Vekslačka. Z Ostravy. Tedy města, kde vekslácká komunita za totality úspěšně prosperovala.
Historická vsuvka pro vysvětlení děje 1: Tuzex a veksláctví
Pro ty, kteří se narodili až po roce 1989 malá historická vsuvka:
Veksláctví v komunistickém Československu, a zvláště v Ostravě, představovalo nelegální směnu korun za západní měny, zejména dolary a marky. Veksláci obcházeli přísné devizové předpisy a působili mimo oficiální směnárny. Největší rozmach zažilo veksláctví v 80. letech, ale vzniklo už v 70. letech v období normalizace, kdy kvůli hospodářské stagnaci a nedostatku západního zboží rostl význam černého trhu.
V Ostravě bylo typickým centrem vekslácké činnosti náměstí před hotelem Imperial, Hlavní třída v Porubě nebo prostory kolem Tuzexu na Zámecké ulici. Právě Tuzex – síť obchodů, kde se prodávaly západní výrobky výhradně za bony – byl hlavním důvodem existence veksláků. Bony, které byly oficiálně nedostupné, sháněli veksláci a prodávali je zájemcům za přemrštěné částky. V Ostravě šlo často o důlní nebo hutní dělníky, kteří měli stabilní příjmy a chtěli si dopřát něco „ze Západu“.
Veksláci v Ostravě byli dobře propojení, znali „své“ policisty i zloděje, a fungovali v šedé zóně, kde se prolínal svět černého trhu, kriminální činnosti a státního dohledu. Některé z nich měla pod kontrolou i StB (Státní bezpečnost), která je buď sledovala, nebo využívala jako informátory.
Po roce 1989 se mnozí veksláci rychle přizpůsobili novým podmínkám a stali se podnikateli. Veksláctví tak bylo nejen symbolem rozkladu centrálně plánované ekonomiky, ale také předzvěstí podnikatelské transformace.
Příběh vekslačky, která byla jiná…
Vraťme se k naší knižní hrdince Almě. Její příběh začíná v jejích třinácti letech, v roce 1953, kdy proběhla devastující měnová reforma. Mladá dívka Alma dosud žijící v dostatku, protože otec byl úspěšný a prosperující stomatolog, se ocitá najednou v naprosto bídné pozici. Otec se dostává do vězení a o dívku se starají babičky a žijí doslova z ruky do huby.
Alma ví jedno, chce se mít zase dobře. Chce mít peníze. Už proto, aby babičkám vynahradila všechnu lásku a péči, kterou jí věnovaly. Cesta k penězům není ze začátku snadná. Začíná drobnými šmelinami v bufetu a posléze baru Pohádka a posléze se z Almy stává zdatná nelegální obchodnice. Kniha popisuje hodně přesně (nejen) veksláckou atmosféru tehdejší Ostravy.
Alma je mimořádně inteligentní. Dokáže najít nedoceněné zdroje. Například starší ženy z tzv Praizké pobírající válečné renty v markách představují skvělý zdroj valut. Samy vítají české koruny, protože k čemu marky, když si nemají za co nakoupit v Jednotě. A s tímto smyslem pro detail se z Almy stává úspěšná velmi bohatá žena, která dokáže najít každý skrytý potenciál na černém trhu. Na rozdíl od mužských veksláků, kteří svůj dostatek dávají suverénně na odiv, Alma si počíná decentně, slušně, diplomaticky a vzbuzuje maximální důvěru.
Historická vsuvka pro vysvětlení děje 2: Prajzáci
Komunita Prajzáků (nebo Hlučíňanů) žije především na Hlučínsku, regionu mezi Ostravou, Opavou a Polskem. Před rokem 1920 bylo toto území součástí Pruska, takže obyvatelé měli německé občanství a mluvili nářečím smíšeným z češtiny, polštiny a němčiny. Po připojení Hlučínska k Československu se Prajzáci často ocitali mezi dvěma identitami – německou a českou. V době nacistické okupace po roce 1938 byli místní muži odvedeni do Wehrmachtu. Po válce byli sice považováni za kolaboranty, ale nebyli odsunuti, protože se většinou nehlásili k německé národnosti. Prajzáci jsou známí svou pracovitostí, religiozitou a unikátním dialektem a dodnes si uchovávají specifické lidové tradice.
Pád železné opony vekslačku nezastaví
Ani pád železné opony ji nezastaví. Velmi rychle se adaptuje do režimu levně nakoupit a draze prodat a jako jedna z prvních začne zásobovat nové typy obchodu zvané butique žádaným zbožím, které se dosud dalo sehnat pouze na ilegálních burzách.
Nicméně úspěch a bohatství nejdou nutně ruku v ruce se štěstím. Peníze nevykompenzují citovou frustraci a společenské stigma.
Na druhou stranu Alma jako žena s velkými deficity dokáže být hluboce štědrá a obětavá ve vztahu k lidem, na kterých ji záleží. Bohužel se to nedá říct o všech lidech v jejím okolí.
Na knihách Scarlet Wilkové oceňuji, že její hrdinové nejsou černobílí. Nejsou to ani klaďáci, ani záporňáci. Ani kniha Vekslačka nesoudí, nehodností. Vypráví příběh. A v tomto je mi tato spisovatelka hodně blízká a její postavy jsou uvěřitelné.
Pokud hledáte velmi silný a zároveň poučný příběh, rozhodně sáhněte po Vekslačce.
