Článek
I když operace Anthropoid, ke které došlo 27. května roku 1942, s plánovaným atentátem na Heydricha byla nakonec úspěšná, pro český národ znamenala velké ztráty. Kvůli ochraně národa obětovali českoslovenští parašutisté v čele s Gabčíkem a Kubišem v nacisty obléhaném kostele svatého Cyrila a Metoděje holé životy. Jeden z nejodvážnějších činů, který si nesl mimo jiné pachuť zrady ve vlastních řadách, vyvolává i v současných generacích rozporuplné pocity dojetí, smutku i obrovské vděčnosti… Navíc ne všechno nakonec bylo tak, jak se původně naplánovalo.
Jakou roli hrála v akci britská armáda?
Málokdo ví, že britská vláda i armáda zpočátku považovala český domácí odboj za pasivní a neúspěšný. Na československou exilovou vládu v Londýně byl tak vyvíjen tlak na to, aby čeští výsadkáři začali být více proaktivní a pokusili se všemožnými dostupnými prostředky vzdorovat své příslušnosti k nacistickému Německu. Na vizitce odevzdaných a poslušných obyvatel Protektorátu moc nepřidal nejen tehdejší prezident Edvard Beneš, ale ani obyčejní lidé, kteří Hitlerově moci zpočátku veřejně příliš nevzdorovali.
Rozhodli se pro odvážnější plán
V prosinci roku 1941 Němci okupovali už takřka celý evropský kontinent. Protektorát Čechy a Morava proti nim nejevil mnoho výrazných známek vzdoru a revolty. Od té doby, co ve funkci zastupujícího říšského protektora nahradil podle Hitlera příliš mírného Konstantina von Neuratha nelítostný Reinhard Heydrich, se situace ještě horšila. Pod vlivem konstruktéra židovské genocidy došlo například k zatknutí tehdejšího předsedy vlády Eliáše i dvou významných generálů československé armády a členů odbojové skupiny Obrany národa Vojty a Bílého nebo dalších významných bývalých členů armády.
Československým vojákům nacházejícím se v roce 1941 na území Velké Británie proto nezbylo nic jiného, než začít spřádat smělejší plány na pomoc odboji naší země. Začali v Británii cvičit vojáky k provedení teroristických činů, které by dokázali usmrtit nejvyšší příslušníky německých okupantů. Vůbec první plánovaná operace tohoto typu získala krycí jméno Anthropoid a československým občanům dávala alespoň malou naději na zastavení nacistů a jejich krutých zločinů.
Namísto Kubiše se měl odboje účastnit Svoboda
Jan Kubiš se původně přísně tajné operace Anthropoid neměl vůbec účastnit
Jan Kubiš se původně neměl atentátu na Heydricha vůbec účastnit. Na jeho místě měl být rotný Karel Svoboda, ale zranil se. Při cvičném seskoku si zlomil nohu, takže ho nahradil právě Jan Kubiš. Toho si měl vybrat sám Jozef Gabčík, protože se s ním dobře znal a věřil jeho schopnostem. Celá operace měla původně proběhnout už 28. října na den výročí vzniku Československé republiky, ale od začátku ji provázely samé komplikace, došlo tedy k dvouměsíčnímu zpoždění. Teprve od té doby se začal psát příběh sehrané spolupráce i přátelství dvou výsadkářů tak, jak ho dnes všichni známe.
Seskok neproběhl zcela podle plánu
Jozef Gabčík a Jan Kubiš ukázali už při samotném plánování operace velkou odvahu
Gabčík s Kubišem se rozhodli pro svou zemi udělat vše, co mohli. A i když před seskokem museli tušit, že se vydávají na sebevražednou misi, nepolevovali ve svém úsilí. Po cestě z Anglie čelil jejich letoun útokům německých stíhačů a protiletadlovému dělostřelectvu. Na území Čech přesto úspěšně přistáli 29. prosince brzy ráno. Namísto plánovaného přistání v Ejpovicích se nakonec ocitli v obci Nehvizdy, kde se dočkali pomoci a úkrytu od faráře Josefa Samka. Ten parašutistům poskytl úkryt v místním kostele Svatého Václava, a dokonce jim dal i nějaké finance na cestu. Samotný plán na teroristický útok potom výsadkáři plánovali k dokonalosti následujících pět měsíců.
Sám Heydrich přispěl k úspěchu celého atentátu
Za úspěchem atentátu na Heydricha bylo více okolností. Kromě přízně osudu za něj ale vděčíme také několika omylům, kterých se zatracovaný říšský protektor 27. května nevědomky dopustil. Tím prvním bylo, že se odvážil vyjet ze svého sídla na zámečku v Panenských Břežanech sám pouze se svým řidičem Johannesem Kleinem. Fakt, že podcenil potřebu doprovodné ochranky, ho nakonec stál život. Dalším faktorem, který mohl napomoci hladkému průběhu, byla prudkost zmiňované zatáčky. Řidič v ní musel zpomalit, což Gabčíkovi s Kubišem umožnilo dostat se do větší blízkosti k autu vezoucího Reinharda Heydricha.
A moc dobrý nebyl ani Heydrichův výběr vozu pro projížďku. Na cestu se vydal ve vozidle značky Mercedes, který postrádal pancéřování a další bezpečnostní prvky. To ale zdaleka není vše, v čem se Heydrich přepočítal. Když na něj zaútočili oba parašutisté, Gabčíkovi nejprve selhal samopal. Heydrich ovšem namísto pokusu o útěk, přikázal řidiči úplně zastavit a v autě se postavil a namířil proti útočníkovi zbraň. Kubiš tak na něj na poslední chvíli hodil bombu s plastickou trhavinou a zastavené vozidlo, které pro něj bylo snazším cílem, přesný nárazový zapalovač vyrobený z protitankového granátu úspěšně zasáhl. Heydrich byl zraněn kovovým úlomkem z karoserie, který mu roztříštil 11. žebro, prorazil bránici a uvízl až v jeho slezině. Nakonec zemřel 4. června 1942 na infekci v důsledku vážných zranění v nemocnici.
Těla padlých vojáků identifikoval zrádce Čurda
Protože byl plánovaný útok na Heydricha přísně tajný, směli o něm vědět pouze čtyři lidé. Ani to ale bohužel nakonec nezachránilo Gabčíka s Kubišem po náročném útoku z místa činu před strašlivým koncem. Výsadkář Karel Čurda totiž neodolal mučivým výslechům a v obavách o svůj život a svou rodinu všechny ostatní parašutisty - Gabčíka, Kubiše a dalších pět výsadkářů nacházejících se tou dobou v Praze (Josefa Bublíka, Jana Hrubého, Adolfa Opálka, Jaroslava Švarce a Josefa Valčíka) nepřímo vyzradil gestapu. Udal totiž rodinu Moravcových, která odbojářům celou dobu pomáhala. Jejich syn Aťa nakonec nevydržel mlčet při drsných mučivých praktikách a přiznal, že ví, kde se vojáci ukrývají. Když se 18. června chrám Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici, kde se parašutisté schovávali, dostal do obležení zatýkacího gestapa, nastal pro všech sedm vojáků statečný a nerovný boj o život. Vzdorovat museli přibližně osmi stům nacistických vojáků najednou. Vydrželi jim odolávat dohromady dlouhých sedm hodin. Někteří z nich během obrany kostela zemřeli na následky střelných zranění, jiní dobrovolně spáchali sebevraždu. Jejich těla pak musel identifikovat samotný zrádce Čurda.
Zatáčka z místa atentátu už nexistuje
Takzvaná Heydrichova zatáčka už dnes neexistuje
Takzvaná Heydrichova zatáčka, kde došlo k samotnému střetu českých parašutistů s říšským kancléřem, dnes už neexistuje. Silnice, která vedla mezi ulicemi Zenklovou a V Holešovičkách musela ustoupit rozšíření dálnice D8. Dnes už tedy na místě na památku odvážného útoku Gabčíka s Kubišem stojí pouze monumentální památník připomínající statečnost a odhodlanost obou parašutistů.
Zdroje: zoomprima.cz, stoplusjednička.cz, g. cz, kudyznudy.cz
AMORT, Čestmír. Heydrichiáda. Přeložil Otto HORNUNG. Praha: Naše vojsko, 1965. Dokumenty (Naše vojsko).
IVANOV, Miroslav. Nejen černé uniformy: monology o atentátu na Reinharda Heydricha. 2., rozš. vyd. Praha: Naše vojsko, 1964.
