Článek
Přichází vánoční období a spolu s ním také tolik oblíbený čas, během nějž Češi sledují v televizi jednu pohádku za druhou. Zatímco některé české pohádky nás okouzlily natolik, že nám je až skoro líto, že jejich postavy nejsou skutečné, o některých se tohle rozhodně říct nedá, protože se zkrátka nepovedly. A co víc, jsou děsivé a namísto zábavy a poučení mohou dětem způsobit velký úlek, smutek nebo rovnou trauma a nejsou pro ně vůbec vhodné. Byli si toho filmaři a scénáristé vůbec vědomi? Těžko říct.
Přinášíme vám seznam těch, které jste možná také viděli a patří mezi ty zaručeně nejhorší.
Spravedlivý Bohumil
Prvenství v žebříčku nejstrašidelnějších a nejponuřejších českých pohádek bezkonkurenčně získává pohádka Spravedlivý Bohumil (r. 1998) v hlavní roli s princeznou Jitkou Schneiderovou. Scénáristé zašli v námětu pohádky skutečně daleko a spíše než pohádku připomíná horor pro dospělé.
Pohádku podle originálního motivu Boženy Němcové, který byl ovšem původně skutečně určen pro dospělé a tvůrci snímku ho přepracovali pro děti, svým ratolestem raději nepouštějte, pokud chcete, aby se jim vyhnuly noční můry. Alespoň ne těm nejmenším, ale upřímně řečeno, možná raději ani těm v pubertě. Pro mnoho lidí včetně plnoletých diváků je totiž nesnesitelně děsivá. Děj pohádky začíná poměrně nenápadně. Královský pár ztvárněný Ljubou Krbovou a Karlem Rodenem se marně snaží mít dítě, o které prosí Boha.
Protože se mu to nevede, královi dojde trpělivost a namísto Boha o něj požádá ďábla, který ho vyslyší. Královna Ljuba Krbová v pohádce porodila dceru, jenže tu potká krutý osud. Náhle skoná v mladistvém věku. Král a královna, kteří o ní ve svém zármutku nechtějí přijít, věří, že princezna pouze spí, a nechají ji proto uložit do královské kaple, kde ji mají strážní za úkol hlídat.
Jenže každou noc s úderem půlnoci se kolem princeznina lůžka odehrávají hororové scény. Jen málokteré dítě si z pohledu na princeznu s uhlově černým obličejem a vytřeštěnýma očima ztělesňující ďábla neodnese trauma. A i když vše nakonec dobře dopadne a princeznu v rakvi vysvobodí odvážný Ondřej Brousek, z pohledu na nevídaně temné scény asi nebude do zpěvu žádnému dítěti.
Sedmero krkavců
Hned v těsném závěsu za předchozím snímkem je pohádka Sedmero krkavců (r. 1993), která rozhodně není pro každého. Silný příběh i zpracování, ovšem upřímně řečeno, jen na míle vzdálené tomu, o co tvůrci formálně usilovali. Pohádkového toho je na českém snímku Sedmero krkavců totiž opravdu málo. Zápletka i celý děj spíš připomínají drama zcela nevhodné pro malé děti. A i když novější verze pohádky v hlavní roli s Martou Issovou z roku 2015 rozhodně také není žádný med, ve srovnání s původním zpracování pohádky z roku 1993 v hlavních rolích s Máriou Podhradskou, Michalem Dlouhým, Ivanou Chýlkovou a Borisem Rösnerem má co do děsivosti ještě daleko.
Možná, že na vysvětlenou si stačí připomenout scény, kdy se Bohdanka alias Mária Podhradská, jež nesmí promluvit ani slůvko, aby zachránila své bratry zakleté matkou v krkavce, stane svědkem kruté vraždy služebné, se kterou se krátce předtím spřátelila. Celkem slušným základem pro nemalé psychické problémy je i scéna, kdy Bohdance namísto jejího narozeného dítěte podstrčí zlá sestra prince kotě a skutečné miminko jí vezme.
Princ ztvárněný Michalem Dlouhým navíc potřebuje nějaký čas, než se dozví, jaké obrovské křivdy se jeho milé Bohdance na hradě ze strany zlé a závistivé sestry dějí. Vše dojde dokonce až tak daleko, že Bohdanku Ivana Chýlková v roli zapšklé ženy prahnoucí po moci obviní z čarodějnictví, za které ji chtějí upálit na hranici.
A i když i pohádka na motivy Boženy Němcové nakonec dobře dopadne, princ Michal Dlouhý prozře a krkavci se opět promění v chlapce, z pohledu diváka prahnoucího po uklidňující a rozradostněné pohádce rozhodně není o co stát. Natož pak z hlediska těch nejmenších. Snímek ukazuje brutální násilí, psychický nátlak a celkově záběry, ze kterých by si děti mohly odnést leda tak zážitek plný děsu a strachu. Zkrátka nic veselého a rozhodně ne vhodného pro malé děti.
Panna a netvor
Zpracování pohádky Kráska a zvíře podle předlohy spisovatelky Jeanne-Marie Leprince de Beaumont s názvem Panna a netvor (r. 1978) z dílny režiséra Juraje Herze je neobvykle strašidelné. A i když se svým způsobem povedlo, celkový dojem z filmu není úplně pohádkový. Problém je především v masce „zvířete“. Kdo pohádku někdy viděl, nejspíš pochopí, o čem je řeč. A naopak dokud tento snímek neuvidíte, nejspíš nepochopíte. Scény se zakletým princem ve zvíře jsou neúměrně děsivé především kvůli masce, jakou mu tvůrci vytvořili. S obyčejným zvířetem s chlupatým obličejem tato maska nemá moc společného.
Hrůzostrašný ptačí kostým se zobákem nepřipomínající žádný obvyklý známý druh a scény, během kterých se zvíře osobně neobjevuje doprovázené temným hudebním doprovodem Petra Hapky, zámek s temnými místnostmi i všechny postavy v tajemných kostýmech pohádce na oblibě a pohodové atmosféře moc nepřidávají.
Zvíře alias zakletý princ ztvárněné Vlastimilem Harapesem se navíc nejdříve objevuje pouze přes zrcadlo, teprve ve druhé polovině pohádky se ukáže, což je ještě víc děsivé. Krásnou Julii, která se nezalekne a nakonec najde i lásku, ztvárnila Zdena Studénková. Jenže ani její krása a šťastný konec pohádky není schopná vyvážit úlek, s jakým se asi téměř každé dítě potýká, když poprvé spatří zlověstnou ptačí masku oproti poněkud mírnějšímu originálu s maskou lva. Obdobné kostýmy a ještě více hororové prostředí byly využity i v dalším pohádkovém snímku s názvem Deváté srdce z dílny stejného režiséra. Také v jeho případě ovšem rozhodně nejde mluvit o klasické pohádce a malebném prostředí. Naopak jde spíše o hororový film, a navíc také o něco méně známý.
Kulihrášek a zakletá princezna
V pohádce Kulihrášek a zakletá princezna (r. 1995) zazářil v hlavní roli Radek Valenta, představitel filmového Jindřicha z pohádky Princezna ze mlejna. V této pohádce je ovšem hlavní hrdina nejprve velice malý až téměř nepatrný svým vzrůstem, zatímco velký svým hrdinstvím. Kulihráškova láska k princezně ji následně vysvobodí ze zajetí zlého černokněžníka strašlivého Jana a vše dobře dopadne. No zní to sice idylicky, ale některé filmové rekvizity a převleky už tak idylické nejsou. Kromě malého Kulihráška - malého zeleného mužíčka, nejvíce všechny sledující pohádky pravděpodobně vyvede z míry postava černokněžníka strašného Jana s dlouhými pařáty a také prostředí jeho strašidelného zámku, na kterém věznil princeznu ztvárněnou Andreou Elsnerovou, s množstvím lebek a kostí, asi pozůstatcích černokněžníkových vězňů. Kulihrášek nad ním sice zvítězí, nakonec vyroste a získá si lásku krásné princezny, ale sledovat útěk před takovým stvořením může v nejednom dětském pohledu vyvolat strach a depresivní stavy.
„Samostatnou kapitolou je pak černokněžník. Jeho kostým a maska se docela povedly, ale upřímně? Podoba a hlas stařenky jsou ještě děsivější, a vidět film jako malý capart, tak se ještě dlouho všem starým dámám vyhýbám obloukem. Celkově slabší průměr, režisér Filip umí i líp,“ dobře popsal rozporuplné pocity nejspíš mnoha diváků z tohoto filmového počinu ve své recenzi na stránkách csfd.cz uživatel Sarkastic.
S jeho názorem o přílišné děsivosti hlasu i vzhledu černokněžníka i postav a také prostředí souhlasí v komentářích na tomto webu i mnozí další uživatelé. Jak je vidět, i přes jinak poměrně levné efekty a malé propracování, na které si někteří diváci ve svých příspěvcích stěžují, v případě černokněžníka to zase tvůrci už přehnali. Podle někoho je zvláštní i loutka znázorňující samotného Kulihráška, který se pak dokáže proměnit v dospělého mladíka ztvárněného hercem Valentou a mnohé další postavy z tohoto neobvyklého filmového počinu.
Pták Ohnivák
Velice pochybný je také smysl a účel pohádky Pták Ohnivák. Některé scény včetně postavy mocného a zlého čaroděje ztvárněné Rodenem oděné do bezchybného gotického kostýmu jsou už skutečně poněkud za hranou a o jejich vhodnosti pro nejmenší se dá jednoznačně pochybovat. A to jsme zatím ani nezmínili scénu, v níž se černokněžníkův poskok ztvárněný Marianem Labudou pokusí zapíchnout princeznu. Vypadá to, že dlouhé a černé nehty Karla Rodena nejsou tím největším problémem z celého snímku. Násilí a temné prostředí zkrátka nejsou nic, co by si chtěl kdokoliv dobrovolně pouštět nejen v předvánočním období, ale vlastně ani kdykoliv jindy.
