Článek
Z ničeho nic se během šestidenních lednových mrazů museli obyvatelé Československa začít připravovat na extrémní životní podmínky. To stejné se navíc v daném roce zopakovalo ještě v únoru od 11. do 13. února. Kromě extrémů dosahujících -41,1 °C naměřených v horských oblastech se teplotní minusy pohybovaly hluboce pod nulou až kolem -30 °C.
Elektřinou se šetřilo
Zima byla na přelomu let 1984 a 1985 skutečně mrazivá. Chladný byl už listopad 1984 a o sníh dle dobových záznamů nebylo nouze, místy ho napadlo už v listopadu kolem 30 cm. A co víc, v roce 1984 se obyvatelům Československa vydařily i bílé Vánoce. Tím ale tenkrát zima rozhodně neskončila. Na svůj největší kousek se teprve chystala. Všechny české i slovenské obce sevřely 7. ledna extrémní mrazy s arktickými teplotami. Tehdejší překvapení obyvatelé nebyli na takový teplotní skok nijak připravení.
Teploty místy dosahující - 41, 1 °C, jak bylo naměřeno v osadě Jizerka na Jablonecku, přinesly řadu komplikací pro běžné každodenní činnosti i pro fungování infrastruktury. Kvůli strachu z úplného celostátního výpadku elektřiny začali dodavatelé energiemi šetřit. Úřady rozhodly, že budou muset být přerušeny dodávky proudu nejen do velkých podniků, ale také do domácností. Ve vybraných oblastech se tak lidé ze dne na den ocitli na 19 hodin zcela bez elektřiny. Protože ovšem tehdy ještě obyvatelé častěji preferovali jiné způsoby vytápění a také vaření probíhalo na plynu, nešlo v tomto ohledu o tak velké dopady, jak by se mohlo zdát.
Faktem ale zůstává, že zůstali doma potmě, což nikomu nemohlo být zrovna příjemné. Spotřeba elektřiny navíc i kvůli vytápění tam, kde to do té doby nebylo vůbec běžné, výrazně stoupla, takže i jinak nestíhající elektrárny musely jet na plný výkon.
Topení nestíhalo, zamrzaly záchody i autobusy během jízdy
Teplotní rekordy padaly také na dalších místech. Například ve Vyšším Brodě naměřila místní meteorologická stanice 32,3 stupně Celsia pod nulou, například v Třeboni to bylo –30,5 °C, v Ostravě-Porubě –27,3 °C. Není se moc čemu divit, že infrastruktura na takové teplotní podmínky nepřipravená, situaci moc nezvládala. Komplikace nastaly s vytápěním domů a bytů. Většina uhelných elektráren měla problémy s výkonem. Tehdejší vytápění budov bylo schopné plně vyhřát domácnosti maximálně při -12 °C a tato hranice byla v lednu a únoru 1985 značně překročena.
I když se topilo ve všech budovách na maximum, chlad doběhl každou budovu. Mrazy měly důsledky na běžné fungování obyvatel. V množství příbytků zamrzla voda, a to i na záchodech, které se tak proměnily pouze v nouzové latríny. „Nestandardně jsme zahřívali i potrubí. Trubky jsme obalili hadry, ty se polily naftou a zapálily. K rozmrazování vody, například na toaletě, se také používaly kabely od autogenu. Stejně jsme ale všechno neuhlídali a spousta armatur a čerpadel popraskala. Byli jsme jak v krápníkové jeskyni a teprve s oblevou jsme přicházeli na to, kde je jaká díra či prasklina,“ popisoval důsledky extrémního zimního počasí ze začátku roku 1985 pro web idnes.cz Martin Novák.
Kromě netekoucí vody trápily řadu obyvatel pomrzlé brambory a další potraviny ve sklepech, které se kvůli snaze o záchranu alespoň některých surovin musely netradičně vytápět. Topit se muselo i ve skladech potravin a zemědělských objektech. Trápili se rybáři, kteří vysekáváním ledu zachraňovali ryby, aby pod vodou mohli vůbec dýchat a řidiči autobusů, kterým dalo práci uvést alespoň na chvíli do provozu zamrzlé autobusy, aby jim poté leckdy na cestě už po pár minutách vypověděly při opětovném zamrznutí službu. Lidé se neměli jak dostat do práce a škol. Se zamrzlým palivem nedokázal nikdo nic udělat. Nefungovaly místy ani telefony, takže někteří neměli možnost, jak dát vědět.
Stejně tak auta stojící na ulicích, kde došlo k popraskání vodovodního potrubí způsobenému arktickým mrazem, uvízla v ledových pastech. A i když už se dostala k jízdě, šlo o dost velký risk na nedostatečně upravených silnicích, které vlivem nedostatku techniky silničáři nestíhali dostatečně upravovat. Za nebezpečně namrzlými elektrickými dráty místy i s přibližně 20 kily sněhu na metr elektrického vedení se kvůli zcela nepřístupnému terénu elektrotechnici nemohli dostat. To platilo třeba pro krušnohorskou oblast mezi Adolfovem a Krásným lesem. Tam vlivem námrazy vedení popadalo.
Žádný med to v roce 1985 nebyl ani pro muže na povinném vojenském výcviku. Během krutých mrazů pocítil nejeden z pamětníků tehdejší vojny tvrdost mrazivých podmínek. Namísto spánku ve stanech zůstali někteří mladíci údajně celou noc na nohou, aby využili toho, že nad zemí bylo alespoň o stupeň až dva méně chladno. Jiní prý zase k chlebu z nouze museli přikusovat máslo proměněné v ledovou kostku.
Zamrzlé Labe a výpadky uhelných elektráren
Jedním z nejnepříjemnějších a nejnebezpečnějších problémů byly tehdy výpadky uhelných elektráren, které obyvatelům pomáhaly překonat tuhou zimu. Uhlí zamrzlo natolik, že ho většinou nebylo možné přemístit do kotlů. Kvůli zamrzlému Labi se navíc zkomplikovalo zásobování uhelných elektráren spojené s lodní dopravou uhlí, znemožněná byla vlivem extrémních podmínek i přeprava strusky a popílku.
Mezi dotčené uhelné elektrárny patřila elektrárna Chvaletice. Stejně tak výroba elektrárny Mělník III byla po explozi transformátoru zcela pozastavena. Značně poznamenána a omezena byla též samotná těžba uhlí, protože mráz horníkům znemožňoval práci. Mimo to se výrobny tepla potýkaly se zamrzlými vtoky chladící vody. Z těchto důvodů musely být vyhlášeny takzvané uhelné prázdniny, které nakonec trvaly téměř celý měsíc. V daném roce 1985 se ke všemu zima na území Československa udržela mimořádně dlouho. Podle kroniky obce Rašov v okrese Brno-venkov se ještě 24. dubna tamní teploty po dobu pěti dnů pohybovaly kolem -5°c a padal sníh.
Rekord stále drží tisícileté mrazy z roku 1929
I když mrazy z roku 1985 nepochybně patří mezi ty nejsilnější, jaké obyvatelé Československa pamatují, rekord stále drží tisícileté mrazy ze Sibiře z roku 1929. Tehdy stálo přehnaně ledové počasí stovky životů lidí z celé Evropy. Teplotní rekord, kdy teploty klesly k neuvěřitelným -42,2 °C, byl naměřen 11. února v roce 1929 v Litvínovicích u Českých Budějovic. Úplně nejsilnější naměřený mráz na světě byl naměřen v Antarktidě na základně Vostok v roce 1983. Teploty tam tehdy dosahovaly až k neuvěřitelným –89,2 °C.
