Článek
Nejmrazivější zima z roku 1929 se vzhledem ke své krutosti nesmazatelně zapsala mezi tragické přírodní katastrofy české historie. Mrazy přicházející do Evropy ze Sibiře si vyžádaly stovky obětí a lidem silně ztrpčily život. Zmíněný rok se proto právem označuje jako zima tisíciletí. Stupně dosahující hluboko pod nulu u nás od té doby už nebyly nikdy překonány. Změna počasí na extrémně chladné přitom přišla velmi nenápadně.
Studené rekordy
Zatímco prosinec roku 1928 byl z hlediska počasí ještě vcelku mírný, v lednu přišel teplotní šok. Mráz udeřil na celé Československo a rtuť teploměru až do konce března, po dobu 62 dní nevyšplhala nad bod mrazu. Dosud nejnižší teplotou oficiálně naměřenou na území Československa, která do současnosti nebyla překonána, bylo neuvěřitelných −42,2 stupňů Celsia. Ukazovaly ji 11. února 1929 meteorologické stanice ve Stecherově mlýně u Litvínovic v jižních Čechách. V několika dalších obcích republiky dosahovala rtuť teploměru pod -35 stupňů Celsia, jinde bylo kolem -30 stupňů Celsia. Celý stát byl sevřený v ledových kleštích. Nebezpečně chladné počasí ovšem nesužovalo pouze naši zemi, ale celou Evropu. Tento neobvyklý meteorologický jev přinesl na starý kontinent souběžně i další zvláštní přírodní katastrofy. V jeho důsledku například zamrzly dokonce i Baltské moře a benátské kanály.
Z Ruska přichází chlad
Za nejmrazivější rok celého 20. století mohl mráz přicházející ze Sibiře. Známé rčení „zima jako na Sibiři“ tak bylo v tomto případě doslovně pravdivé. Studený vzduch proudil z oblastí Ruska a Běloruska a potlačoval vzduch proudící z Atlantiku jindy regulující mrazivý chlad, takže obvyklé teploty klesaly hluboko do mínusu. Mohutné tlakové výše nad Petrohradem a nad Běloruskem způsobily, že se extrémní mrazy vydaly „na cestu“ z východu a severovýchodu po jižních krajích zmiňovaných oblastí až do jižní a střední Evropy. Výsledkem po několika relativně teplých a přívětivých zimách byl chlad, který neměl a dodnes nemá v těchto končinách žádné obdoby. A jeho dlouhé úřadování na starém kontinentu mělo katastrofální následky.
Stovky obětí a tragické dopady
Dlouhá zima měla negativní dopady jak ekonomické, ekologické, tak především ty lidské. Mnoho obcí zůstalo zcela odříznutých od světa, protože příjezdové cesty byly namrzlé, zcela zasypané sněhem a neprůjezdné, navíc u vozů zamrzala kola. Ve školách musela být kvůli krutým mrazům plošně zrušena výuka, jelikož se třídy nedařilo vytopit ani při celonočním přikládání do kamen. Ztrpčená byla pro většinu lidí také práce i jakékoliv každodenní povinnosti. Zatímco v Ostravě místní obyvatele nepříjemně potrápil zamrzlý vodovod, který tehdy vodu výrazně podražil a udělal z ní málem nedostatkové zboží – džbánek stál namísto jedné koruny pět korun, což byl velký skok, ohrožená byla v neposlední řadě úroda a práce zemědělců.
Ještě v březnu sužovaném třeskutými mrazy hospodáři nemohli nic zasít, museli s tím proto čekat až do dubna. Poničena byla také většina ovocných sadů, ve kterých přemrzly všechny druhy ovoce. V důsledku mrazů byly nebezpečnější i početnější také požáry, lidé více topili, a když náhodou došlo k požáru, bylo mnohem těžší ho uhasit. Například ve Frýdku se tehdy postupující oheň nepodařilo zkrotit ani hasičům, protože bylo -41 stupňů Celsia a voda v hadicích zamrzla.
Sibiřský chlad měl na svědomí životy mnoha tvorů. Zabíjel zvířata i lidi. Divá zvěř kvůli nedostatku potravy neměla co jíst a hynula. Obyvatelé později hovořili o hromadném úbytku ryb, úhynu včel a ptáků a myslivci si stěžovali na výrazný pokles počtů zvěřiny v lesích. Hlad trápil a zabíjel zajíce, jeleny, divočáky, srny, bažanty i koroptve. Některá zvířata se v zoufalství vydávala z lesů mezi lidi do obcí, kde se snažila najít cokoliv k jídlu. V Olomouci během držení stráže zahynul voják, lidé pracující venku, jako například dělníci, trpěli těžkými omrzlinami. A někteří nebyli v bezpečí ani doma. Jeden z občanů Stropnice u Římova podlehl těžkým mrazům, když zrovna seděl u stolu, kde byl nalezen umrzlý.
„Rok 1929 začal nejmrazivější zimou v historii Česka. Od silvestra 1928 až do začátku března 1929 zůstávala rtuť teploměru stabilně pod nulou. Počet obětí mrazů se počítal ve stovkách. V červenci se do Česka přihnala větrná smršť podobná tornádu, místy spojená i s krupobitím, která páchala rozsáhlé škody v celé republice. Několik ničivých krupobití se objevilo ten rok vícekrát. Na podzim pak i do tehdejšího Československa dorazila velká hospodářská krize,“ popisuje na webu pojistnamatematika.cz nelítostné zimní období v daném roce předseda Výboru České společnosti pojistných matematiků Jan Šváb s tím, že dlouhá zima se postarala do té doby vzkvétající prvorepublikové ekonomice o těžké časy.
Nezapomenutelný a děsivý zážitek
Lidé se s končící zimou báli rozsáhlých povodní, které by mohly následovat. Sníh ale naštěstí tál postupně, a tak alespoň velká voda nepřišla. Ve stinných místech se sněhová pokrývka držela až do května. Nicméně obyvatelům mráz zůstal na paměti mnohem déle než následujících pár měsíců. Svědci si vyprávěli o arktickém období ještě desítky let. Zážitky z tuhé a třeskuté sibiřské zimy pro ně byly nevídané a nesnadně vstřebatelné.
Ve společnosti krutost mrazů rezonovala nejméně do poloviny 20. století. Všichni, kteří krutou zimu zažili a přežili, si o ní mezi sebou neustále povídali. Pozoruhodná byla zima i pro všechny meteorology a klimatology, kteří se jí ještě poté zabývali na základě svých pozorování, měření a poznatků. Není se čemu divit, že počasí, které se nízkými teplotami rovnalo podmínkám za polárním kruhem, fascinovalo nejen laiky, ale i odborníky. Zamrzlé vodní toky včetně moří se dostaly do kronik a další dobové literatury.
