Článek
Spisovatelka, která v současnosti žije ve Švýcarsku, se narodila 4. června roku 1960. Její otec byl Němec a matka Francouzka, přesto všichni společně bydleli ve Švýcarsku, kam se rodiče Corinne přestěhovali po konci druhé světové války. I když to jako imigranti neměli zrovna jednoduché, Corinne brzy projevila své ambice a krátce po škole si založila úspěšný svatební salon.
Namísto líbánek bezhlavé pobláznění
Corinne stihla ve svých 21 letech nejenom slibně rozjet svou kariéru, ale se i zasnoubit. Jenže když se i se svým snoubencem Marcem vydala na cestu do Afriky, vše nabralo poněkud jiný spád, než si nejspíš oba představovali. Když totiž Corinne cestovala trajektem do keňské Mombasy, zahlédla cizince, který jí na první pohled učaroval.
Poprvé spatřila svého masajského válečníka na trajektu směřujícím do Mombasy v Keni v roce 1987. Nemohla spustit oči z cizince v bederní roušce, spletených rudých vlasech a zdobeného spoustou šperků. Na rozdíl od jiných turistek ovšem u Corinne nezůstalo u pouhého poblouznění. Do samburského válečníka jménem Lketing Leparmororijo se ihned bezhlavě zamilovala. Navíc během dovolené ještě jednou potkala Masaje, kteří ji prováděli keňským městem Mombasou. Okouzlená africkým životem, zvyky i přírodou začala Corinne považovat jejich setkání za znamení osudu.
Spálila všechny mosty
Někdy umí láska dělat divy. Aniž by nad tím pořádně popřemýšlela, spálila po sobě Corinne po návratu do Švýcarska všechny mosty. Nejen, že prodala svůj obchod, ale také se rozešla se svým snoubencem. Poté si koupila letenku a vydala se znovu do Keni hledat svého vysněného partnera mezi Masaje, i když si vůbec nemohla být jistá tím, co ji v Africe vlastně čeká, ani jak její příběh dopadne.
„Měla jsem ten nejhlubší pocit, že jsem toho muže musela následovat,“ vyprávěla později Corinne. Hledání svého ideálu ovšem neměla vůbec snadné. Musela kvůli němu procestovat celou Keňu. K dispozici měla pouze jeho fotografii a pečlivý popis muže, kterého považovala za svého vyvoleného. Během hledání několikrát ztrácela naději, že Afričana, jenž ji tak učaroval, ještě vůbec někdy potká. Začala se na ní podepisovat také únava, protože její hledání trvalo dlouhé tři měsíce…
Rozum ani rady neposlouchala
Corinne si od přátel, známých i od místních vyslechla dobře míněné rady, které ji měly varovat. Podle mnohých nebyly ženy pro některé domorodé obyvatele cennější než domácí a hospodářská zvířata, pro tamní muže mají obvykle nižší hodnotu než třeba kozy. I tak se ale chytila posledních indicií a vydala se do malé vesnice jménem Barsaloi, kam se trmácela z Mombasy dlouhé tři dny autobusem po děravých a nezpevněných silnicích. Když se se svým samburským válečníkem jménem Lketinga Leparmororijo potkala konečně tváří v tvář, rozhodla se nakonec k němu a jeho matce přistěhovat, čímž později ztrpčila svůj osud.
Bydlení v chýši z kravského hnoje
Žena původem z normálních švýcarských poměrů se rázem ocitla v úplně jiném světě. Chýše zvaná manyatta, ve které Bílá Masajka se svým drahým a jeho matkou bydlela, byla postavená ze slabého dřeva a kravského hnoje. Také strava se od té evropské v mnohém podstatně lišila. Mezi nejběžnější pokrmy patřilo kozí maso a mezi nápoje čaj nebo mléko s krví. Pokusila se začít žít jako místní ženy Samburu. Stejně jako ony proto chodila shánět dřevo na topení a nosila vodu do vesnice několik kilometrů. Ve vyprahlé vesnici v centru Keni ovšem brzy poznala, jak nelítostné a žalostné jsou životní podmínky místních. Nezlomná žena, které se začalo říkat Bílá Masajka a kterou obyvatelé vesnice přijali brzy za svou, se však nevzdávala.
Dokonce si otevřela i přes nepochopení manžela malý krám, kde prodávala základní běžné věci každodenní potřeby. S Lketingem se jí narodila dcera jménem Napirai. Ani ta ovšem k harmonickému vztahu s místním domorodcem nepřispěla. Postupně se jejich soužití začalo komplikovat. Rodina neměla peníze a rodilou Evropanku brzy začalo trápit zdraví i chybějící elektřina a čistá tekoucí voda. Přišla o většinu svých úspor na švýcarském účtu a začala si procházet peklem. Postupně prodělala malárii, žloutenku a byla podvyživená natolik, že při své výšce kolem 1,8 metrů vážila pouhých 48 kilo. To ovšem, jak se později ukázalo, bylo stále to nejmenší.
Drogově závislý manžel ji týral psychicky i fyzicky. Pod vlivem drogy khat (miraa) jí dělal žárlivé scény a jednou ji prý dokonce znásilnil, když ho odmítla. Nepomohlo ani přestěhování z vesnice do Mombasy, kde stále živořili a násilí ze strany Corinnina partnera pod vlivem se stupňovalo. Nakonec se proto odhodlala v roce 1990 manžela opustit a vrátit se i s dcerou zpátky do Švýcarska. S manželem se musela rozvést na dálku, což nebylo zrovna jednoduché, protože ho úředníci museli hledat na jeho opileckých toulkách.
Znovushledání po letech
O trpkých zkušenostech napsala Corinne po svém návratu autobiografickou knihu s názvem Bílá Masajka, která se automaticky stala bestsellerem a byla přeložena do 16 jazyků. V roce 2005 byl autorčin inspirativní příběh také přenesen na plátno. Kniha se dočkala i dalších dvou pokračování, v prvním se Corinne rozepsala o výchově dcery ve Švýcarsku a o návratu do Keni, kde se znovu setkala s manželem.
Bílá Masajka Corinne Hofmann
Po 14 letech se Corinne odhodlala do vesnice v Keni vrátit kvůli natáčení stejnojmenného filmu podle své knihy. Po znovushledání s místními, včetně Lketinga a jeho dvou nových manželek, byla dojatá. Nadšeně se uvítala s matkou bývalého partnera Lketinga a jeho rodinou, která byla pro Corinne důležitá. Při shledání všichni projevili pozitivní emoce. Včetně Lketinga samotného, který spisovatelku dokonce pyšně provedl po vesnici, kde se mnohé změnilo k lepšímu. Přibylo napajedlo i několik obchodů a děti se ve škole začaly učit angličtinu.
Jediné, čeho se Corinne obávala, bylo vzít s sebou dceru Napirai, kterou z bezpečnostních důvodů nechala doma. Domnívala se, že když by se s otcem shledala, ten by si na ni začal dělat rodičovské nároky. Spisovatelka úspěšné knižní série je se svými africkými příbuznými dodnes v kontaktu. Píše jim dopisy a poskytuje jim také finanční podporu. Kromě toho navzdory všemu na svůj život v Africe vzpomíná pozitivně, a dokonce s láskou, protože jí tento nezkrotný kontinent přirostl k srdci.
Zdroje:dotyk.cz, smh.com.au, en.wikipedia.org, imdb.com
