Článek
Ottilie Kafková, známá také jako Ottla, jak jí říkali blízcí, byla nejmladší ze třech sester Franze Kafky a také jeho nejbližší a nejmilejší příbuznou. Narodila se 29. října v roce 1892. Se známým spisovatelem k sobě měli velmi blízko. Jejich rodina žila v Praze a byla židovského původu, rodiče byli Aškenázové, to znamená, že jejich předkové pocházeli ze střední nebo východní Evropy. Ottilie podporovala svého úspěšného bratra v těžkých časech, přitom ji samotnou nakonec potkal velmi krutý osud. Mohl za něj i její hrdinský skutek, za který očekávaně zaplatila životem.
Manželství moc neklapalo
Ottilie se jako jediná ze tří sester Franze Kafky provdala bez souhlasu svého otce za advokáta české národnosti Josefa Davida. A i když se kvůli němu Ottla dokonce naučila česky, svazek nebyl šťastný. Josef David byl katolík a pracoval v Praze na dobré pozici. Nejprve pracoval jako úředník v České spořitelně, později pracoval v pojišťovnictví, kde získal místo tajemníka svazu pojišťoven. Manželství s Čechem nežidovského původu se však rodičům Ottly od začátku moc nezamlouvalo a odhadli to správně.
Josef David byl doktor práv se zkušenostmi ze Spojeného království a také velký český vlastenec. Páru se brzy po sňatku narodily dvě dcery – Věra a Helena. Ani ty vztah rodičů nedokázaly udržet v harmonii a pohodě. Podle jejich pozdějších vyjádření mezi rodiči propukaly ostré hádky. Na svědomí je měly jejich dvě odlišné povahy a cíle. Zatímco po pravdě a lásce prahnoucí Ottla byla citlivá a důsledná, její protějšek byl citově odtažitý, prchlivý a spořivý. Podle vyprávění tak prý většinou narážely na své odlišné priority. „Pravdivá, čestná, důsledná, pokora a pýcha, citlivost a distance, oddanost a samostatnost, plachost a odvaha v neklamné rovnováze,“ popsal prý Kafka svou sestru v dopise pro snoubenku Felice Bauerovou z roku 1916.
Rozvedla se, aby ochránila rodinu
Zpočátku byla Ottla díky tomu, že se provdala za nežida alias „góje“, alespoň částečně chráněna před některými zrůdnými nacistickými nařízeními a transportem do tábora smrti. To se časem změnilo. Ottilie si začala být vědoma, že její rodina je kvůli nepochopitelným norimberským zákonům v ohrožení. Josef David, který sice nebyl původem Žid, ale byl v očích nacistů považován za nečistého tím, že se oženil s Ottilií, byl stejně jako Ottla a dcery ohrožen transportem do koncentračního tábora. Árijští manželé, jak nacisté označovali jedince bez židovského původu, kteří si vzali někoho pocházejícího z židovské rodiny, přišli nejen o práci, ale také jim hrozil pobyt v koncentračním táboře pro árijské manžely židovských žen.
Obětavá Ottla proto manželovi navrhla „tichý“ rozvod, o němž se nejprve neměly dozvědět ani jejich dcery. I když věděla, že tím sama přijde o dočasnou částečnou ochranu před deportací, rozhodla se, že se pro bezpečí manžela a dcer obětuje. Josef David s tím souhlasil. Oba se tedy dopředu domluvili, aby zabránili případným nedořešeným problémům v rozvodovém řízení. V únoru v roce 1940 podal David žádost o rozvod a soud dvojici v srpnu zmiňovaného roku rozvedl. Mezi důvody rozvodu mimo jiné před soudci uvedl Josef David neslučitelné povahové a národnostní rozdíly.
Druhá oběť se jí stala osudnou
O Ottle se ví, že byla skutečně odvážnou hrdinkou i dobrodinkou. To způsobovalo spory s manželem, prakticky zaměřeným, spořivým a citově chladným Davidem, který pro její činy neměl mnoho pochopení. Ottla podle jeho vyjádření během rozvodu plýtvala penězi, urážela ho před dcerami, nutila ho jíst (jakožto zatvrzelá vegetariánka) vegetariánské pokrmy a zachraňovala toulavé psy, které přiváděla domů. Rozvodem ztratila Ottilie veškerou obranyschopnost před nepochopitelnými zákony nacistů. V roce 1942 byla poslána do koncentračního tábora v Terezíně.
Pomáhala i v koncentračním táboře
I po deportaci do koncentračního tábora Terezín se Ottilie, která měla velmi soucitnou povahu, rozhodla pomáhat druhým. Zaměřila se zejména na ty nejslabší a nejzranitelnější. Byla vybrána dozorci pro pozici ošetřovatelky zajatých polských dětí. Jednalo se o osiřelé děti, které přežily židovské povstání. „V srpnu 1943 přijel do Terezína transport 1 200 polských židovských dětí z města Bělostok, kde nacisti tvrdě potlačili židovskou vzpouru. V Terezíně byly tyto děti izolovány a bylo k nim vybráno 53 ošetřovatelů. Jedním z nich byla právě Ottla,“ vyprávěl pro web dvojka.rozhlas.cz spisovatel Petr Balajka.
I tohoto úkolu se Ottla ujala s veškerou vervou sobě vlastní. Nebohým dětem byla po boku v děsivém prostředí koncentračního tábora. Neopustila je ani v okamžiku, kdy už tušila, že jejich šance na přežití jsou mizivé. Neoficiální tvrzení o tom, že nacisté děti vymění za německé vojáky zajaté ve Švýcarsku či Švédsku, se záhy ukázalo jako nepravdivé. Lidské zrůdy sloužící pro vůdce Třetí říše pro židovské děti a jejich pečovatelky připravily ještě nemilosrdnější osud. Ottla, která děti 5. října v roce 1943 společně s dalšími 52 dobrovolnými ošetřovatelkami doprovázela během transportu do Osvětimi, byla ještě před odjezdem plná optimismu. Ve svém posledním dopise dcerám, kterým tajně psávala díky spolupráci s četníkem českého původu, se zmiňovala o odjezdu do Švýcarska a výměně dětí.
Možná už ale sama tušila, že jde pouze o jeden z nacistických podlých plánů. 7. října 1943 byly děti i s 53 dospělými pečovateli převezeny do koncentračního tábora v Osvětimi, kde byli rovnou všichni posláni do plynové komory.
Ottla věděla, že nedokáže zvrátit osud svůj ani žádného z dětí, o které se starala, ale byla jim až do posledních okamžiků na blízku. Kafkova sestra svou nezměrnou odvážností a soucitností dokázala, že i v nejtemnějších dobách 20. století existovali lidé s city plní naděje, které byli schopní předávat druhým. Proto by se nemělo zapomínat na to, že Ottilie Kafková nebyla pouze sestrou známého spisovatele, ale byla také velkou hrdinkou 2. světové války. V koncentráku zahynuly i obě dvě další sestry Franze Kafky. On sám zemřel na tuberkulózu už v roce 1924, 2. světové války se tak na rozdíl od nich nedožil.
