Článek
Objevila se poměrně nedávno
Lidé žijící ve vesnici Hessdalen u stejnojmenného údolí si poprvé nevysvětlitelných jevů v podobě barevných stovek světel objevujících se na různých místech nad místem všimli v roce 1981. Během vrcholné aktivity neznámých záblesků mezi roky 1981 – 1984, jejichž původ dosud není znát, bylo místními běžně hlášeno pozorování zvláštních světelných objektů na obloze i 20 krát týdně. Časem se proto badatelé rozhodli pro terénní výzkum. Nejprve v lednu až únoru roku 1984 zpozorovali výzkumníci 52 záblesků. Později, když v zimě roku 1985 provedli vědci průzkum za pomocí přístrojů, najednou překvapivě žádná světla neviděli.
Odkud se na obloze objevují zvláštní ohnivé koule?
První zvláštností Hessdalenských světel je fakt, že se na obloze objevují ve dne i v noci. Světla se prý po nebi přemisťují pomalým tempem, různě při tom blikají a mění tvar. Vypadají jako plující světelné koule a některé jsou odhadem velké až kolem 30 metrů. Světla jsou barevná a jasně září, takže je nelze přehlédnout ani v případě, když z ničeho nic bleskurychle prosviští údolím. Vědci odhadují, že svítí silou až 19 kW. V místě pozorování podivného jevu se nachází specializovaná observatoř, z níž je možné kromě záhadných světelných objektů pozorovat třeba i kouzelnou polární záři.
Vesničané objev veřejnosti raději tajili
Poprvé Hessdalenská světla spatřila manželská dvojice Åge a Ruth Marry Moeovi z okna své kuchyně 8. prosince roku 1981 večer. Jev popsali jako hořící ohnivou kouli na nebi. Obyvatelé Norska jsou zvyklí sledovat na obloze různé fascinující jevy, jako je polární záře, pravidelně. Tohle je však podle očitých svědků zcela jiné. Místní se zpočátku rozhodli nevysvětlitelné objekty raději na čas raději tajit před lidmi z ostatních vzdálenějších obcí, protože si jejich původ nedokázali racionálně vysvětlit. Postupně ale hlášení o zaznamenání podivných barevných koulí přibývalo i od lidí ze vzdálenějších končin. Nakonec se povídání o úkazech v bývalé těžební oblasti ležící v kraji Trøndelag postupně rozkřiklo i ve zbylých oblastech severského státu.
Jednou zářila světla údajně tak silně, že si jich všimli lidé ve středním Norsku, které je od jeho 15 kilometrů dlouhého údolí Hessdalen v západní oblasti poměrně daleko. V minulosti se tak jinak poměrně vylidněná oblast díky své pověsti o doloženém výskytu UFA stala hojně navštěvovaným místem turisty a lovců záhad. V současnosti hlášení o výskytu Hessdalenských světel podstatně ubylo. Tamní obyvatelé potvrzují asi 15 až 20 výskytů neznámých objektů během roku.
Vysvětlení vědci marně hledají
Nejen místní, ale ani vědecké týmy si původ Hessdalenských světel, která při kontaktu se zemí zanechávají spálenou trávu a půdu, zatím nedovedou jasně vysvětlit. Jejich pozorování jim nedá spát. Slova norského vědce elektroinženýra jménem Bjorn Gitle Hauge z Østfold University College v Haldenu dosvědčují, že i pro odborníky na přírodní vědy jde v případě jejich zpozorování o silný a jen těžko uchopitelný zážitek: „Když jsi to spatřil, nemůžeš na to zapomenout,“ komentoval světelný úkaz, který je nejen pro Nory zatím nepochopitelný. V rámci Projektu Hessdalen se badatelé v osmdesátých letech marně pokoušeli zjistit, co jsou Hessdalenská světla vlastně zač a jak vznikají. V devadesátých letech v místě zřídili výzkumnou měřící observatoř, aby se jim s pomocí přístrojů podařilo vše objasnit. Zatím ovšem na vysvětlení čekají marně. Přesto existuje několik teorií. Zatímco jedni tvrdí, že by Hessdalenská světla vzhledem k jejich výboji při kontaktu se zemí mohla být kulovými blesky, které se zjevují bez bouřky, druzí mají jinou myšlenku.
Podle dalších vědeckých teorií souvisí výskyt zářivých koulí na obloze s rozpadem radonu, který by se mohl nacházet v atmosféře i v blízkém okolí. Jeho výskyt v oblasti je ale teprve nutné potvrdit, zatím jde pouze o nepodloženou domněnku. Poměrně zajímavé je i to, že v údolí se daří nacházet stříbřitě bílý měkký kov nazývaný Skandium používaný pro své silně elektropozitivní vlastnosti při výrobě světelných zdrojů.
S výskytem neobjasněných světel by to mohlo souviset za předpokladu, že by se výzkumníkům podařilo zjistit, zda je nějakým způsobem tento lesklý kov sám o sobě schopný vytvořit světelné zdroje v přírodě. Podle vědeckého uvažování by se Skandium v rychlé reakci s kyselinami a vzduchem mohlo podílet na tom, že se prach z údolí ve vzduchu vznítí. Prachový oblak se pak poháněn větrem pohybuje ve vzduchu, různě klesá nebo stoupá, až dokud hořící prach neshoří úplně, což by mohly být ony zářivé objekty.
Dalším možným objasněním by mohl být výskyt různých přírodních prvků a minerálů v přilehlém okolí, jako je zinek, železo a měď. Údolí z obou stran řeky, která obsahuje síru, by vlivem výskytu těchto prvků spolu se sírou mohlo působit jako jakási baterie vytvářející světelné výboje na obloze. S tímto tvrzením přišel vědec Jader Monari z italského Ústavu rádiové astronomie. V laboratoři poté badatel potvrdil teorii se silnou přírodní energií vytvářející světlo na provedeném pokusu s modelem skládajícím se z uvedených prvků. Výsledkem bylo, že proud vzniklý mezi nimi rozsvítil přiložené svítidlo. Hessdalenská světla se vyskytují, jak odborníci potvrdili, v poměrně nízké nadmořské výšce odhadem přibližně jen několik desítek metrů nad korunami stromů, což by potvrzovalo nejen tuto teorii, ale i například tu se Skandiem.
Podle nejnovějších poznatků by v případě podivných světelných jevů mohlo jít také o shluk makroskopických Coulombových krystalů v plazmatu, které je produkované alfa částicemi prostřednictvím ionizace vzduchu a prachu, když dochází v atmosféře k rozpadu radonu.
Na potvrzení skutečného původu záhadných objektů se stále pracuje. Pro výzkum vědecká společnost zřídila automaticky měřící výzkumné středisko jménem Hessdalen AMS. V provozu je stanice vybavená magnetometrem, dvěma černobílými a jednou barevnou televizní kamerou od srpna roku 1998. A specializuje se výhradně na- zkoumání a rozluštění Hessdalenských světel.
