Článek
Irma Grese se narodila 7. října v roce 1923 a od dospívání se bez váhání hlásila k nacistické ideologii, o jejíž smysluplnosti byla bytostně přesvědčená. Její dobře známé přezdívky jako Krásná bestie, Osvětimská bestie, Osvětimská hyena i Hyena z Osvětimi mluví za vše. Povahu mladé, ovšem zákeřné a brutální mladé ženy, která pracovala jako nacistická dozorkyně v koncentračních táborech Ravensbrück, Auschwitz-Birkenau (Osvětim) a Bergen-Belsen, vystihují. Na první pohled Irma Grese vypadala jako neviňátko. Měla světlé vlasy a pronikavý pohled. Jen málokdo by z prvního dojmu dokázal správně odhadnout, čeho všeho byla tato pomstychtivá, velmi krutá a pro vůdce ve všem ochotná tyranka schopná. Za svůj krátký život vykonala bez jakéhokoli slitování nespočet zlých skutků a válečných zločinů na lidech.
Otcem byla vychovávána k nacismu, ve škole téměř propadala
I Irma Grese je příkladem, že chování člověka v dospělosti a jeho charakter, může ovlivnit dětství. Zejména negativní a nešťastné události mají vliv na pozdější činy. Alespoň v případě této Osvětimské bestie tohle platilo. Grese se narodila jako třetí z pěti sourozenců a její rodiče neměli peněz nazbyt. Skromné domácí poměry ovšem nejspíš nebyly tou hlavní příčinou. To se nedá říct o sebevraždě její matky, ke které ji měla dohnat manželova nevěra. Další slet negativních událostí následoval. Otec se znovu oženil a vychovával dceru v duchu nacionálního socialismu, v roce 1937 vstoupil do Národně socialistické německé dělnické strany.
Tím zavdal vzor i dceři Irmě, která se v nacismu v dospívání vzhlédla. Ve škole patřila mezi slabší žákyně, učení jí moc nešlo a ani nebyla zapálenou studentkou, což se odráželo na jejím prospěchu, a také na vztahu se spolužáky. Všechno vyvrcholilo šikanou. Podle Irminy sestry Helene Irma překvapivě zprvu nebývala konfliktní typ a spory řešila útěkem. I v tomto směru tedy její frustrace gradovala. Přidala se k členkám fanatického spolku Bund Deutscher Mädel (Svazu německých dívek), které bylo obdobou Hitler Jungend určenou pro dívky. Irmin fanatismus a přesvědčení o nacistické ideologii tím jenom sílily. Byla aktivistkou, podle které byla „čistá árijská rasa“ i budování Třetí říše jedinou přijatelnou budoucností Německa.
V koncentráku rozhodovala o životě a smrti
Záhy se ze zemědělské pracovnice a prodavačky (v obou profesích vydržela půl roku), která se toužila stát mimo jiné zdravotní sestrou, když působila nějaký čas jako pomocná síla v sanatoriu, stala krutá dozorkyně v koncentračních táborech.
Z péče o nemocné vojáky v sanatoriu došla až k rozhodování o životě a smrti. To když po úplném a razantním rozkmotření s otcem odešla z domova a začala pracovat v pomocné jednotce SS a jako dozorkyně v koncentračním táboře Ravensbrück. Kupodivu se nové povolání dcery otci nezamlouvalo a nesouhlasil s ním. Ani to ale ženu, která klamala vzhledem, neodradilo od páchání válečných zločinů. V březnu roku 1943 začala pracovat v Osvětimi, kde byla druhou velitelkou ženských zaměstnanců v táboře. V květnu až do prosince roku 1944 byla Grese převelena do C-lágru v Birkenau.
Z pozice bachařky rozhodovala o tom, jaký z nově příchozích vězňů zvládne pracovat, a díky tomu přežije, a kdo půjde do plynu. To ovšem Hyeně z Osvětimi zdaleka nestačilo. Rozhodla se, že svůj pobyt v táboře trochu zpestří vlastní iniciativou. Mlácením a bitím nebohých vězňů se uspokojovala. Údajně si jakýkoliv pohled na utrpení a bolest lidí zvráceně užívala. Nechala hladovět psy, aby potom sledovala, jak na rozkaz napadají a trhají některé z vězněných žen.
Zašla ještě dál, když prý s libostí nutila těhotné vězenkyně potrácet nebo když jinak mučila ženy, dokonce jí to mělo působit sexuální vzrušení. Týrala zejména mladé a hezké Židovky, ve kterých viděla své rivalky. Některé z nich podle svědků dokonce nutila společně sportovat a cvičit, jenže uvězněné ženy neměly na rozdíl od ní k dispozici dostatečný přísun jídla pro doplnění potřebné energie. Zvrácené monstrum, které k bití vězňů používalo bič či hůl, se nezastavilo před ničím a nejevilo žádné emoce.
Skončila s hlavou v záchodě
O Grese se ví, že i během pobytu v koncentračním táboře žila promiskuitně, měla velmi silné sexuální pudy a úchylku. Poměr měla s několika nacisty, mezi nimi údajně byli zrůdný lékař Mengele a nacistický velitel Josef Kramer. Prvnímu zmiňovanému potom dozorkyně pomáhala s prováděním zvrhlých pokusů na lidech. Údajně ji dokonce další zvrácení pracovníci tábora včetně lékaře Eduarda Wirthse museli krotit a posílat pryč z nemocnice, kde ubližovala všem, kteří se jí dostali pod ruku. Nutno podotknout, že přitom sami ti, kteří Osvětimskou bestii krotili, posílali vězně na smrt do plynu. Mladé tyranky a jejího chování se tak obávali nejen vězni, ale nejspíš i někteří kolegové.
Ve svém sadismu pokračovala v dalších dvou koncentrácích Ravensbrück a Bergen-Belsen, kam byla v roce 1945 přesunuta. Teprve 17. dubna roku 1945 byla zadržena britskými vojenskými jednotkami v Bergen Belsenu, kde strávila pouze tři a půl týdne. I za tu dobu jí stihly nelidské způsoby a zacházení zařídit pojmenování bestie z Belsenu. Jakmile došlo k osvobození tábora, skupina rozzuřených vězňů prý jako akt pomsty strčila Grese hlavu do záchodu.
U soudu se nemohla přestat smát
Spravedlnost dostihla Irmu Grese i z hlediska trestního procesu, který s ní a dalšími příslušníky SS začal 17. září 1945 v Belsenu a probíhal do 17. listopadu 1945. Grese se až do posledních chvil cítila nevinná a domnívala se, že na zrůdné zločiny, které spáchala, měla právo. Dokonce se ještě smála u soudu, když vypovídali někteří spoluviníci o tom, jak bili vězně a jak se k nim chovali. Dvakrát se prý smíchy doslova prohýbala a zadržovala výsměch. Brečela jen ve chvíli, kdy vypovídala její sestra Helene o jejich soukromí a domácnosti a když se u soudu ukázal její zraněný bratr Alfred. Neprojevila ani špetku soucitu s oběťmi, které předtím tolik trýznila. Tvrdila, že nikdy nikoho zcela nezabila.
Vypověděla také, že kdyby vězni, kteří si z přidělené deky vyráběli přes zákaz dozorců improvizované oblečení jako boty nebo svetry, které jim odmítali vrátit, nebila by je bičem. Jako důvody pro svou nelidskou krutost a surovost uváděla fakt, že vězni neposlouchali její rozkazy.
Po konci britského válečného soudního procesu byla Irma Grese uznána vinnou ze zločinů proti lidskosti a odsouzena k trestu smrti oběšením. Oddaná a zapřisáhlá nacistka si prý zpívala nacistické popěvky i v cele při čekání na trest smrti. Popravena byla 13. prosince roku 1945 v Hamelnu, když jí bylo 22 let. Tím se stala nejmladší popravenou ženou 20. století.
