Článek
Místo podzemní nacistické letecké továrny Rabštejn svým vzhledem připomíná hrůzy, které se v něm odehrávaly. Zchátralý podzemní komplex, kde býval za 2. světové války pracovní tábor, působí tajemně a strašidelně. Aby také ne, jeho historie celkový dojem z tohoto místa ještě umocňuje. Dříve pečlivě ukrytý areál najdete nedaleko České kamenice v Ústeckém kraji. Tamní výstava umožní nejen nahlédnout na tehdejší válečné zbraně, které tam vyráběli váleční vězni, ale připomíná a varuje i před tím, kam až je lidská krutost schopná zajít. Mezi vězněnými, kteří pocházeli z více států, byli Češi.
Z bývalé továrny na bavlnu místo hrůzy
Původně byl celý podzemní komplex určen na výrobu textilií. Oblast se v 60. letech 19. století zalíbila podnikateli Franzi Preidlovi, který pocházel z vedlejší České Kamenice. Mezi roky 1860 – 1867 tam postupně zařídil tři provozy. Jeho továrna na bavlnu si časem vybudovala respekt v zahraničí, protože dosahovala světových úspěchů. Podívat se na tamní výrobu se vydávali průmyslníci z Vídně a dalších sousedních zemí. Zákazníky pak měl Preidlův průmysl i z mnohem vzdálenějších koutů světa. Nakupovali u něj Indové, Argentinci i Egypťané.
V roce 1910 vzkvétal bavlnářský obchod natolik, že si mohl majitel továrny dovolit zaměstnávat kolem tisíce zaměstnanců. Tohle vše dokazovalo, že technologie zpracování textilu byla zde na velice vysoké a konkurenceschopné úrovni. Přesto se za nějaký čas stalo, že kdysi vzkvétající průmysl začal směřovat ke krachu. Dařit se mu přestalo po konci 1. světové války a příchodu velké hospodářské krize. Koncem 30. let pak došlo k úplnému uzavření a ukončení provozu, což byl, jak se ukázalo, jen počátek dalších útrap, které místo potkaly o několik let déle.
Nelidské a nedůstojné vězení
V roce 1942 si Rabštejn kvůli stále častějším útokům na nedůmyslně situované provozy výroby zbrojního průmyslu vyhlédli nacisté. Rozhodli se výrobu některých obranných leteckých strojů přenést mimo okolní dění, aby byla více nenápadná, a vyhnula se dalším destrukčním náletům. Místo dobře ukryté mezi skalami se k tomu zdálo být ideální. Německá firma jménem Weserflugzeugbau Bremen (WFG) tam proto ve zmiňovaném roce převedla část výroby, díky čemuž plánovala ochránit ty nejcennější díly válečných letadel Junkers (zejména střemhlavého bombardéru Ju 87 Stuka) a vrtulníků FA-223, které se v podzemním komplexu začaly vyrábět.
Počet montážních hal se postupem času rozšiřoval, až došel ke konečnému počtu 11. S tím souvisela expanze výroby i na jiné válečné zbraně a součásti zbraní, jako byly točivé díly pro letecké motory, draky letadel, automatické pušky, děla nebo letecké rakety. Rozmach zbrojního průmyslu v místě, které Němci označovali podle jeho umístění poblíž Havraní skály připomínající Havrana Rabe, si vyžadoval tisíce pracovních sil. Dohromady bylo kolem areálu zřízeno celkem 34 pracovních táborů, jejichž zaměstnanci byli váleční vězni osmnácti národností. Zvlášť fungovaly ještě dva lágry určené pro zajaté ruské a anglické piloty.
A i když se v případě Rabštejna, který byl obehnán vysokým plotem a byl střežen z několika strážních věží, primárně nejednalo o vyhlazovací tábory, podmínky, které uvnitř panovaly, se od těch v koncentrácích lišily jenom nepatrně. Vězni v nich umírali nebo trpěli vážnými nemocemi. Infekční choroby i vysílení měly na svědomí dvanáctihodinová pracovní doba, chlad ve skalách, kde zajatci pracovali, nedostatek jídla, stísněný prostor, a tím pádem i rychlý přenos jakékoliv nákazy. Hrubé a nelidské zacházení s vězni bylo v Rabštejně na denním pořádku.
O nedostatečné hygieně a malém množství oblečení s nemožností jeho pravidelné výměny a s nedostupností teplejších kousků do chladného počasí nemluvě. Dokonce ani postel neměl žádný vězeň sám pro sebe. Musel se o ni dělit s minimálně jedním dalším spoluvězněm, se kterým se střídali po dvanácti hodinách na směnách. Pro nacisty neměly tisíce životů lidí v tomto táboře žádnou cenu, a podle toho se k nim i chovali. O otřesném, velmi skromném a nevýživném jídelníčku uvězněných v táboře se ví, že se skládal z přídělu cca tří set gramů chleba na den, polévky s kouskem krmné řepy a jednou za týden dostali vězni „na přilepšenou“ tři dekagramy koňského salámu.
Zajatci zde museli nejen pracovat na výrobě německých zbraní, ale především také na pracném a náročném prohlubování dalších průchodů ve skalách. „Během několika mála měsíců stačili mimo jiné vyhloubit celkem pět a půl kilometru chodeb a výrobních hal o rozloze 17 500 metrů čtverečních. Podzemí se dokonce mělo rozrůst do plánovaných 82 500 metrů čtverečních, ale k tomu však již naštěstí nikdy nedošlo,“ popisuje povinnosti válečných zajatců v podzemním táboře Rabštejn web Moskyt. Stejně jako nepředstavitelně nebezpečné prostředí měl tento fakt na svědomí životy mnoha vězňů.
Utrpení pokračovalo i po válce
I když válečný tábor přestal tři dny před koncem 2. světové války fungovat, protože se provoz v něm zastavil, tím lidské utrpení v Rabštejně neskončilo. Podzemní komplex se stal předmětem pomsty sudetským Němcům, z nichž se zpravidla většina provinila stejně jako jiní zajatci za války pouze svou národností. Přes tisíc sudetských Němců bylo do tábora posláno v březnu roku 1946, aby zde působili jako levná pracovní síla. Byli mezi nimi evangeličtí kazatelé, učitelé a jinak vzdělaní lidé. Tito sudetští Němci v místě čekali na svůj definitivní odsun ze státu. Teprve v září stejného roku byl tábor konečně liduprázdný a jeho provoz se zastavil úplně. Rabštejn byl svěřen národnímu správci a podzemní tunely začala v roce 1953 armáda využívat jako muniční sklad. Ten fungoval až do počátku 90. let. V místech našly uskladnění také pohonné hmoty. V roce 2003 se pak celý areál otevřel veřejnosti.
V plánu je rekonstrukce okolí
Celý komplex je nyní v rukou Spolku Rabštejn, který se stará o to, aby se veřejnost dozvěděla, co všechno se v místech odehrávalo. Připravil zajímavou expozici vystavující předměty, fotky, ale také popis veškerého dění za plotem areálu. K vidění je několik dochovaných domů a strážnic. Je možné si domluvit také komentovanou prohlídku. Celé údolí má navíc Česká kamenice v plánu revitalizovat, jak se loni svěřil starosta Jan Papajanovský. V plánu jsou modernizace památníku, informační centrum a spolupráce s muzeem koncentračního tábora ve Flossenbürgu v Horní Falci nedaleko hranic, ke kterému pracovní tábor v Rabštejně patřil.
