Článek
U nepředstavitelné tragédie obřích rozměrů z 11. září roku 2001 byl přítomen i architekt Jiří Boudník. Český rodák, politický uprchlík z Československa, který emigroval na jaře v roce 1989. Později v Americe vystudoval architekturu a stavební inženýrství. Ještě předtím však strávil dva roky jako uprchlík v uprchlickém táboře, takže než se zařadil do běžného života amerických obyvatel, zakusil různé problémy. To ovšem nebylo nic proti tomu, co během jeho pracovní kariéry v USA následovalo o několik let později.
O katastrofě se dozvěděl zrovna ve chvíli, kdy byl v Brooklynu na pracovní poradě. V USA totiž tehdy působil jako projektový manažer a v osudný den jednal o stavbě nové budovy federálního soudu na Camden Plaza v Brooklynu. Když uviděl své do té doby klidné kolegy obrovsky vyděšené, pochopil, že se stalo něco strašného.
Chaos, strach a panika
Jiří se o atentátu na jedno z newyorských dvojčat dozvěděl po telefonu od kamarádky Anne. Ta ho informovala o nárazu do věže s tím, že nejspíš šlo o pilota, který během letu zkolaboval nebo dostal infarkt, proto do budovy narazil. Než českému architektovi došlo, že se děje něco závažného, věnoval se dál důležité schůzce.
Že je skutečně zle si uvědomil až ve chvíli, kdy jim správce budovy s křikem a děsem v očích přišel říct, že vojenské letadlo srazilo i druhou z věží Světového obchodního centra. Nařídili jim proto okamžitou evakuaci z federální budovy, v níž se zrovna nacházeli s tím, že i tam mohou být v bezprostředním nebezpečí, protože se může jednat o útok na Spojené státy. Při odchodu se všem dostalo děsivého pohledu do dálky. Viděli, jak obě věže hoří a co nevidět z nich budou trosky. Nikomu z nich to ale stále ještě zcela nedocházelo.
„Chvíli nám trvalo, než jsme si uvědomili, co se děje. Myslím, že jsme slyšeli, že jedno letadlo spadlo i v Pensylvánii, a že byl napaden Pentagon. Asi po půl hodině jsem se snažil dovolat několika kamarádům, kteří ve věžích pracovali. Chodil jsem tam totiž na kurz Landmark Education, takže jsem znal pár lidí z tamních kanceláří. Všichni ale byli nedostupní…To jsem ještě ani nevěděl, že se věže zřítí. Byl jsem si ale jistý tím, že k částečnému zhroucení dojde. Kromě architektury jsem totiž studoval i stavební inženýrství. Měl jsem skvělého profesora, Ysraela Seinuka, který postavil polovinu mrakodrapů na Manhattanu. Měl jsem strach, že se budova může zřítit, proto jsem se rozhodl tam jít,“ svěřil se webu cesky.radio.cz Jiří Boudník, který o svých traumatických zážitcích později vyprávěl také v knize s názvem Věže - Příběh 11. září.
Snažil se varovat…
Protože měl Jiří architektonické a inženýrské vzdělání, chtěl varovat alespoň záchranáře a hasiče, kteří stáli pod budovami, kde přes noc hasili požár. To už však nestihl. Z rádia znělo varování, že by dalším cílem útoku na Ameriku mohly být tunely a mosty. Když se na druhý den architekt rozhodl přidat ke skupině dobrovolníků a s 6 až 7 dalšími lidmi přemluvili policisty, aby je v policejní dodávce odvezli k obchodnímu centru, byl už Brooklynský most zavřený. V tu dobu ještě prý všichni doufali, že jsou jejich známí a přátelé naživu.
Záchranou a tvorbou plánů pomáhal hasičům se zorientovat
Brzy Jiří od ostatních na místě zjistil, že se nejen záchranáři a hasiči v šedivé mlze a blátě po kolena špatně orientují, ale že nejspíš zahynula většina těch, kteří se v mrakodrapech dobře vyznali. Na místě museli zasahovat spíše hasiči z Long islandu a dalších městských částí, nebo z vedlejšího státu New Jersey. Jak se později českému hrdinovi potvrdilo, Newyorský stavební úřad postrádal plány dvojčat, a k těm, které zůstaly přímo v budovách, se nebylo jak dostat, navíc byly tou dobou už zničené. Jiřímu to nedalo a rozhodl se pátrat na vlastní pěst.
Když konečně architektonické dokumenty objevil alespoň v mobilním velitelském centru PAPD (oddělení přístavní policie) nechal si se souhlasem strážců zákona vytvořit sedm kopií. V daném čase skoro nikde v blízkosti katastrofy nešla elektřina, proto s policejním doprovodem museli jít do vzdálenějších kancelářských budov, kde architekt plány vytiskl. Kopie rozdal všem důležitým policejním orgánům zasahujícím v místě teroristického útoku, včetně FBI, FDNY a CIA. Odborníkovi na mrakodrapy navíc bylo zřejmé, že budovy měly i sedm podzemních pater, takže hledání v nich bude ještě daleko náročnější a nebezpečnější.
Plány fungovaly jen částečně, pomohl 3D model
Dalším problémem, na který následně architekt narazil, byl fakt, že ani plány některým zmateným hasičům v chaotické situaci nepomáhaly dostatečně. Zoufalí záchranáři šli totiž za hranu svých sil, nedbaly přitom příliš na bezpečnostní předpisy, jen aby se dostali ke svým kolegům a přátelům, kteří v troskách uvízli. Kvůli vzniklému zmatku trvalo záchranné práce zjednodušit, rozčlenit a zorganizovat. Jiří se jako stavební odborník odmítl vzdát a rozhodl se, že zkusí pomoci ještě lépe - sestavením v té době ne moc obvyklého 3D plánu mrakodrapů.
Celý víkend strávil společně se dvěma kolegy architekty tvorbou dřevotřískového modelu, ve kterém byla detailněji znázorněna nejen patra obou věží, ale nechyběla v něm ani žádná z přilehlých ulic s čímž mu pomohl jeho dobrý známý rektor soukromé vysoké školy Cooperovy unie pro rozvoj vědy a umění na Manhattanu.
Díky tomu se začali příslušníci záchranných složek v prostředí atentátu mnohem lépe orientovat, ujasnili si, na která místa se mají zaměřit a s jakou prioritou. 3D model nakonec architekti dotáhli k dokonalosti, v podobě dokončeného 4D počítačového modelu, ve kterém byly detailní animace zobrazující postupný pád mrakodrapů, což usnadňovalo představy o tom, kde dále pátrat po přeživších a jak dále postupovat.
Otřesné zážitky
Jak se později český rodák svěřil, dodnes nesnese kvůli tomu, co prožil, vidět hororové filmy ani pohled na krev. Není se čemu divit, protože při zásahu v troskách narážel i na mrtvá lidská těla a na jejich části. „Promnul jsem si oči, abych mohl lépe zaostřit skrze prašnou mlhu, a zjistil jsem, že to, čeho se dotýkám, není vycpaný králík. Držel jsem něčí hlavu,“ vyprávěl svůj otřesný zážitek pro irozhlas.cz Jiří Boudník. S vyrovnáváním se s minulými událostmi prý architektovi napomáhá mimo jiné i fakt, že se o nich nebojí mluvit. Navíc mu hodně pomohlo i to, že se z nich vypsal do svého díla o hrůzách tohoto obrovského neštěstí.
Obálku knihy, která vyšla nejprve v angličtině a až poté v češtině, vystihují záda jednoho z přeživších hasičů - Tiernacha Cassidyho, jenž díky šťastné náhodě přežil a následně také pomáhal zachránit lidské životy po pádu dvojčat.
Přesto si Jiří Boudník ve výročí světové tragédie brává volno z práce a snaží se dát všechny povinnosti stranou, aby mohl být sám a utřídit si chmurné myšlenky. V současnosti žije česko-americký hrdina zpět v Plzni. Na život v New Yorku však vzpomíná i přes to všechno s láskou. Teroristický útok, při němž zemřely bezmála tři tisíce lidí, ho ovšem navždy psychicky poznamenal.
