Článek
Letos to bude už 51 let od premiéry legendárního a divácky oblíbeného filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. Výborný komik Luděk Sobota zde hraje plachého Františka Koudelku, který svůj život zcela podřizuje „pokrokovému“ kondiciogramu předvídajícímu jeho dobré a špatné dny. Zatímco režisér snímku Oldřich Lipský byl se svým výběrem herce hlavní role zcela spokojen na první dobrou, jeho scénárista a také herec Ladislav Smoljak si prý na začínajícího Sobotu těžce zvykal. Na jeho místě si údajně představoval úplně někoho jiného a Sobotovi to dal jasně najevo.
Řada známých jmen neobstála
V konkurzu na postavu Františka Koudelky, který se po svém příjezdu za prací do Prahy podřizuje kondiciogramu, který byl v minulém režimu jakýmsi pomyslným oblíbeným vědeckým protikladem k horoskopům, se objevila řada zvučných hereckých jmen, jako například Jan Hartl nebo Jiří Krampol. Režisér snímku Oldřich Lipský, který k sobě přibral scénáristickou dvojici Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, měl však o podobě hlavního protagonisty trochu jiné představy. V té době Luděk Sobota s herectvím na plátně teprve začal, hrával totiž především jako divadelní herec v divadle Ypsilon v Liberci. Když ho tam Lipský viděl, měl jasno. Pro roli nesmělého mladíka z vesnice Františka Koudelky se mu tehdy devětadvacetiletý Luděk Sobota hrající též v pražském divadle Semafor ideálně hodil.
Ladislav Smoljak však prý byl jiného názoru. Sobota mu v roli neseděl, domníval se, že se pro ztvárnění Koudelky nehodí a hraje ho příliš neobratně, což je trochu překvapivé. Navíc se tím nijak netajil, mezi kolegy se dokonce veřejně nechal slyšet, že svým hereckým stylem Sobota zničil celý film. O správném výběru herce ho snad přesvědčila až neuvěřitelně úspěšná čísla návštěvnosti v kinech.
Diváci byli z mladého začínajícího komika nadšení, což dali jasně najevo. Na snímek, který měl na stříbrném plátně premiéru 29. srpna v roce 1974, se do kin tehdy dorazily podívat téměř 3 miliony diváků. Film byl oblíbený natolik, že na něj od srpnové premiéry po zbytek daného roku nebylo vůbec snadné sehnat lístky. Jen během prvních šesti týdnů, kdy byl film promítán v kině Blaník v Praze, ho navštívilo čtvrt milionu diváků. Přitom celá polovina z celkové návštěvnosti, tedy téměř milion a půl diváků, stihla na film přijít už v roce uvedení.
Sobota se stal ze dne na den hvězdou
Do té doby méně známý divadelní herec se specifickým způsobem hereckého projevu a schopností improvizovaných dialogů všechny české diváky zaujal svým originálním hereckým projevem. Ukázalo se, že mu role padla jako ulitá, a ze Soboty se stala herecká hvězda takřka přes noc. Tehdy si prý, jak přiznal v jednom z rozhovorů, přišel Luděk Sobota za natáčení přibližně na dvanáct tisíc, jako začínající umělec patřil do nejnižší platové třídy se 420 korunami za jeden natáčecí den.
Na place nebylo slyšet smích
Když později Luděk Sobota vzpomínal před novináři na natáčení, svěřil se, že na place během natáčení nebylo zase až tak veselo, jak by se od natáčení jedné z nejpopulárnějších českých grotesek dalo očekávat. Všichni se prý snažili být spíše vážní kvůli kvalitě a úspěchu filmu. Pro dobrý výsledek byl režisér ochoten obětovat i humor ve štábu. „Myslím, že to byl právě režisér Lipský, kdo řekl, že když je legrace na place, nemusí být na plátně,“ vysvětloval později Sobota, proč byla v zákulisí absence vtipných situací. A je vidět, že motto, kterým se herci i filmaři řídili, skutečně působivě zafungovalo.
Otravný Nárožný
Sobota nebyl jediným nováčkem před kamerou. Začátečníkem byl tehdy i Petr Nárožný, který byl podle kolegů plný elánu a spousty postřehů. Měl jich dokonce tak moc, že se o ně nebál podělit s ostatními, především se svými nadřízenými. Chodil s nimi za režisérem i za scénáristy Svěrákem a Smoljakem. Ten se kdysi smál, že jeho časté podněty a zajímavé nápady byly občas dokonce až otravné. Bylo vidět, že si Nárožný svého prvního filmového projektu skutečně cenil a ze svého účinkování ve filmu v roli neúspěšného automobilového závodníka Stanislava Volejníka se snažil vytěžit maximum, což se mu skutečně povedlo. Netrvalo dlouho a z Petra Nárožného se stal úspěšný bavič, herec, ale také moderátor a dabér.
Zdroje: idnes.cz, filmovyprehled.cz, csfd.cz, ceskatelevize.cz, kinobox.cz
