Jediná dívka narozená v zamořené oblasti Černobylu: Marijka Sovenko je pro matku symbolem obnovy

Dnes je dívka s blond vlasy, která se v roce 1999 narodila Lydii a Mikhailovi Sovenkovým, na první pohled obyčejnou zdravou ženou. Jenže pravdou je, že je jediným dítětem, které se narodilo v zamořené a radioaktivní zóně Černobylu pouhých 13 let od jaderné katastrofy. A navíc lidem, kteří z této zamořené oblasti nikdy neodešli.

Přestože se černobylská zóna po výbuchu elektrárny téměř celá vyklidila a stejné nařízení platilo i pro její obyvatele, v dnešním městě duchů se přece jen ukrylo pár místních obyvatel, kteří i přes obrovská zdravotní rizika odmítali místo opustit. Mezi nimi byli i rodiče Marijky Sovenko.

Důvodem, proč svou domácnost za žádnou cenu nechtěli opustit, měl být strach z toho, že nedostanou žádné náhradní bydlení, které jim úřady ani nenabídly. Manželé zůstali ve vystěhovaném městě bydlet na černo a nadále zde potají pracovali jako dělníci. Svou houževnatost ukázal Mikhail už předtím, když jako hasič pomáhal po výbuchu elektrárny likvidovat důsledky jaderné katastrofy. Na rozdíl od některých jeho kolegů hasičů ze záchranné akce vyvázl živý a bez následků.

Manželé, kteří zůstali bydlet nedaleko čtvrtého reaktoru, si žádná rizika nepřipouštěli. Ostatně ani fakt, že by Lydie mohla být několik let po čtyřicítce těhotná, nikomu z nich nepřišel reálný. A tak se stalo, že se dvojice o dítěti dozvěděla až při samotném porodu. Statečná Lydie u sebe tehdy měla pouze svého manžela, který jí u porodu asistoval. Ani narození dítěte, jehož existenci se ukrajinské úřady snažily ututlat, však manžele nepřimělo se ze zamořené nebezpečné oblasti odstěhovat. Naopak se rozhodli, že zde budou dívku vychovávat.

Když se i přes snahu to zatajit, svět dozvěděl o narození dívky, byl právem pohoršen. Ukrajinští politici se snažili přimět Sovenkovi se vystěhovat. Ti to však důrazně odmítali s tím, že v oblasti žijí dlouho. Někteří lidé proto oba rodiče vinili z obrovského hazardu se zdravím svým i jejich Marijky.

Kontaminová byla nejen potrava rodiny, ale také voda, v níž se umývali. V oblasti, do které je dodnes zakázáno vstupovat, protože v ní byly naměřené život ohrožující rekordy v hodnotách radiace, živili manželé sebe i svou dceru pouze lokálně dostupným jídlem, tedy například mlékem od krav, které se pásly na radioaktivitou zamořené louce nebo rybami z řeky s naměřeným alarmujícím množstvím radiace. Fakt, že se ve stejné vodě i koupali, pak už byl jen pomyslnou třešničkou na dortu jejich abnormálního chování.

Prozatím je navzdory všemu prý Marijka, která až do sedmi let žila pouze v zakázaném černobylském území, plně zdravá a bez zdravotních komplikací. Vyhnuly se jí i genetické mutace. Kdo ji nezná, nepoznal by, v jak toxickém a nezdravém prostředí dívka vyrůstala.

„Jestli si někdo myslí, že je mutantka nebo že má dvě hlavy, tak se mýlí. Je to krásné a očividně zcela zdravé dítě,“ pronesla prý kdysi matka Lydia do médií. Ta se ale jinak k celé situaci rodiny vyjadřuje před veřejností minimálně.

Když pominete rizika z potravin a okolního prostředí, musela Marijka trpět i poměrně velkou dávkou sociální izolace. Kolem sebe neměla ve vybydlené oblasti totiž až do šesti let žádné další dítě, se kterým by si mohla hrát. To se změnilo až v jejích sedmi letech, kdy se kvůli školní docházce musela dívka vystěhovat mimo Černobyl. Na prázdniny se ovšem opět vracela k rodičům, kteří mezitím obdrželi další nařízení k opuštění radioaktivní zóny.

Poslední informace o Marijce vypluly na povrch v roce 2019, kdy jí bylo už dvacet let. Dnes je z ní dospělá 25letá žena žijící v Kyjevě. Už tehdy bylo ale patrné, že se v názoru na místo svého původu s rodiči moc neshodnou. Zatímco matka Lydia je prý na oblast narození dcery náležitě pyšná, Marijka má zjevně opačný názor. Lydia se jednou nechala slyšet, že zplození zdravého potomka v zamořeném Černobylu považuje za znamení od Boha, že je možné v oblasti bezpečně žít, navíc ho považuje za naději na jeho obnovu.

Naopak Marijka se k místu, kde se narodila, vůbec nehlásí a nejraději by svůj původ všem zatajila. O což ostatně prosila i své rodiče, aby se nikomu nesvěřovali s tím, odkud rodina pochází. Podle kamarádky jsou pro ni tyto skutečnosti ke všemu dodnes spíše bolestné.

I když nyní žije už úplně jinde, do Černobylu občas dojíždí. Kdykoliv se rozhodne navštívit dnes jednasedmdesátiletou matku, která tam stále bydlí a na dceřin rozvoj a úspěchy je pyšná, potřebuje k tomu napřed mít speciální povolení.

Lydie ovšem není jediná, kdo považuje narození dítěte v Černobylu za dobré znamení. Podobného názoru jsou i ostatní neposlušní starousedlíci, kterých je prý kolem 150. Údajně v tom spatřují symboliku pro to, aby lidé v Černobylu zůstali a zároveň se tam mohli i vracet.

Už nyní se prý na území jaderné katastrofy vyskytují někteří živočichové jako losi nebo srny a přebývají zde i některé chráněné druhy ptactva. V oblasti se znovu začalo dařit i některým rostlinám. To ale podle odborníků však neznamená, že bylo jednání Sovenkových a jejich sousedů správné. Vážné zdravotní komplikace ji totiž mohou teprve postihnout, a to kdykoliv během života.

Zdroje: dailymail.co.uk, reflex.cz, refresher.cz, evropa2.cz, blesk.cz, lajk.iprima.cz