Článek
Archeologům i dalším vědcům výzkum jezera Rúp Kund dost možná přichystal nejednu bezesnou noc. V roce 1942 v něm lesní strážce objevil přibližně kolem 300 až 600 lidských koster s různými stupni zachovalosti od pouhých kostí až po torza s kusy masa, nebo dokonce oblečením i šperky a dalšími osobními předměty.
Ještě záhadnější byla jejich smrtelná zranění na lebce, která byla po výzkumu provedeném vědci v roce 2004 ve spolupráci s National Geographic potvrzena. Dosud žádný z pravděpodobných možných způsobů, jak jedinci u jezera zemřeli, nemohl být spolehlivě ověřen. Některá možná vysvětlení byla poměrně brzy vyvrácena. Jedna z dostupných vědeckých teorií se částečně shoduje s tamní legendou.
První hypotézy byly vyvráceny
První vysvětlení, jak se stovky těl v různých fázích rozkladu do malého a relativně mělkého jezera dostaly, mluvilo o tom, že jde o kosti padlých japonských vojáků, další spekulovalo, že může jít o armádu indického vojevůdce Generála Zorawara Singha z Kašmíru, jehož vojsko se v Himálajích ztratilo po bitvě o Tibet v roce 1841 a dodnes pro jeho zmizení není jasné vysvětlení.
Ani jedna z těchto teorií se neukázala jako pravdivá. Ostatky nalezené v jezeře byly i přes značné dochování některých těl mnohem starší. V jezeře o hloubce dva metry, které je většinu roku zakryté sněhem a ledem, se podle zjištění údajně nacházejí některé kostry lidí pocházející z období mezi 12. a 15. stoletím, ale dost možná i o dost starších jedinců. Vědci z Oxfordu později určili, že předměty, které u nich nalezli, pocházejí z roku 850 n. l., což poukazuje na to, že některé kostry pocházejí z tohoto období.
Výzkumníci přišli s možným vysvětlením
Zpravodajský kanál National Geographic se kvůli fascinujícím záhadám kolem koster v jezeře rozhodl v roce 2004 organizovat vědecký průzkum, během nějž vědci zkoumali velký počet lebek z jezera. Jak se ukázalo, všechny měly něco společného. Na všech byly mělké praskliny, z nichž podle tvaru a velikosti usoudili, že by se mohlo jednat o zranění způsobené kulatými předměty o velikosti kriketových míčků.
Další indicií, které si výzkumníci všimli, byl fakt, že zranění způsobené kulatými předměty nebyla nikde jinde. Prudký úder kulatým předmětem se tedy týkal pouze lebek, což naznačuje, že smrtící kulaté objekty nejspíš na velký průvod lidí spadly seshora. Jedním z možných vysvětlení jsou nevídaně obří kroupy, které poutníky (vědci podle předmětů, které se našly u těl, potvrdili, že šlo skutečně o poutníky) nečekaně zasáhly a způsobily jejich skon. Mezi davem lidí byly i ženy, jelikož mezi předměty, jako jsou kožené boty, hole nebo kopí, průzkumníci nalezli také prsteny a šperky.
Nakonec se podařilo prostřednictvím analýzy DNA alespoň rozluštit původ lidí, kteří podle zjištění patřili k etnikům z oblasti Maháráštry, jiní zase pocházeli z Garhválu. Jenže tím namísto uspokojivého osvětlení celého průzkumu, vyvstaly ještě další nové otazníky. A to především proto, že se v roce 2019 ukázalo, že kromě z různých míst, pocházejí tito jedinci také z různých historických období, a to i o tisíc let. Tím se tedy vyvrací hypotéza o možné hromadné katastrofě, která zahubila všechny u jezera najednou. Zároveň se objevují nové dotazy na to, jak se různě staré oběti do jezera dostaly a co se jim všem vlastně stalo, pokud nezemřeli najednou?
Co říkají pověsti
Také místní pověst hovoří o poutnících a hodně se podobá prozatím dostupnému vědeckému vysvětlení a odhadům. Podle pověry jde v případě mrtvých z jezera o poutníky, kteří rozhněvali bohyni Nanda Devi svým chováním. Podle tradice se skupina poutníků vydávala každý rok v doprovodu bohyně Nanda Devi a jejího čtyřrohého berana na pouť do těchto míst. Bohyně se provdala za boha Šivu z hory Kailás, ale když se jí zastesklo po rodné vesnici, navštívila ji a začala se do ní každých dvanáct let vracet.
Desítky místních ji doprovázeli zpět až k jezeru Rúp Kund, odkud se už vydávala na cestu pouze sama bohyně se svým beranem, protože ostatní dál nesměli. Podle pověry ale jeden vládce oblasti Kannaudž tuto tradici porušil. Do míst bohyni doprovázel s těhotnou manželkou, která během putování porodila a s početným průvodem včetně sluhů, tanečníků, hudebníků a mnoha dalšího služebnictva. U jezera se rozhodl, že budou navzdory tomu, že dle tamních zvyklostí jsou ženy a čerstvě narozené děti považovány nějaký čas po porodu za nečisté, pokračovat v cestě. Nedostatkem úcty však bohyni Nanda Devi rozzuřil natolik, že na průvod seslala rozsáhlou bouři, která všechny zahubila.
Jak to, že jsou kostry tak zachovalé?
I když jsou ostatky z jezera staré mnoho století, některá těla zůstala zachovalá. Pro to však mají vědci vysvětlení. Jezero, které se nachází ve výšce 4800 m n. m., je totiž většinu roku pokryté sněhem, zamrzlé a ledové. Velká nadmořská výška společně s mrazivou vodou v jezeře tak mohla těla zakonzervovat.
Lidské ostatky v jezeře Rúp Kund jsou pro moderní vědce obrovskou záhadou.
Kromě expedic vědců se do míst vydávají každoročně také zvědaví turisté, které příběh a záhadný objev tak velkého množství kostí v jezeře nepřestává udivovat. Pravdou je, že žádné z dostupných vysvětlení, kde se vlastně vzaly, není stoprocentně potvrzené, a tak se kolem této oblasti rojí neustále množství nových spekulací. S nepochybně pravdivým příběhem o historii jezera zatím nikdo ještě nedokázal přijít.
