Článek
Jak je známo, komunisté se svými praktickými názory obvykle nepatřili mezi věřící, a křesťanské zvyky jim tedy moc neříkali. Rádi si tvořili vlastní svátky, které byly podle jejich gusta, a především je neustále doprovázela socialistická hesla. Fanoušci proruského režimu se v komunistickém Československu rozhodli, že přestanou respektovat dokonce i oblíbeného československého Ježíška.
Známý projev Antonína Zápotockého
Lidem se tehdejší prorežimní politici snažili namluvit, že Ježíšek už vyrostl a stal se z něj dospělejší a vyspělejší Děda Mráz, který podobně jako Santa Claus nosí dlouhé bílé vousy a obvykle červený, nebo také modrý zdobený vyšívaný oděv. Doprovod mu však místo sobů dělá princezna Sněhurka. Připodobnit ho lze ke známému Mrazíkovi z pohádky.
„Děti pracujících se již nerodí ve chlévech. Také Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu,“ prohlásil mimo jiné ve svém vánočním projevu v roce 1952 československý premiér a prezident Antonín Zápotocký.
Vnutit československým dětem Dědu Mráze se ovšem totalitním politikům ani přes prorežimní hesla a výraznou snahu nakonec nepodařilo, a tak Ježíšek a Děda Mráz museli po několik let dokonce fungovat vedle sebe a vzájemně si konkurovali. I tak, ale vznikali mnohé komunistické „koledy“ oslavující ruského Dědu Mráze - a jak jinak než práci - opravdové slavnostní vánoční popěvky však připomínaly jen sotva.
„Za to, že tolik dárků mám,
že teplo je v naší škole,
já vím, že děkuji nejvíc vám,
stateční horníci v dole.
Za to, že naší zahrady
je kousek světa svěží,
děkuji soudruhům z armády,
že věrně vlast naši střeží.“
Hlásaly sloky jedné z propagandistických vánočních koled s jen málo nápaditým názvem Koleda otisknuté v časopisu Mateřídouška v roce 1950. Následující sloka pokračuje s projevem vděku pracujícím lidem vykonávajícím řemeslo a soudruhu Klementu Gotwaldovi.
Děda Mráz nelétal na saních se soby, nejezdil na koni ani neměl křídla. Létal vlastním letounem s vrtulovými sáněmi, na kterých měl přiletět do Československa až z chladné Sibiře. Obyvatelé Československa si navzdory mohutné snaze vštípit jim ruského Dědu Mráze Ježíška vzít nenechali. Hned krátce po ústupu stalinismu od počátku 60. let se lidé vraceli k našemu Ježíškovi.
A co Santa Claus?
Dalo by se říct, že Ježíšek a Santa Claus spolu úspěšně spolupracují. Už od počátku 90. let se s k nám společně s koncem nesvobodného režimu začal dostávat fenomén Santa Clause ze svobodného Západu. Nutno však podotknout, že se s nafoukaným, hrdým a nekompromisním Dědou Mrázem nedá srovnávat ani v nejmenším. S Ježíškem u nás funguje už několik let bok po boku jako jeho starší bratr a nedá se říct, že by jeden z nich toho druhého utlačoval.
Zkrátka s nástupem demokracie si každá česká domácnost může vybrat, jestli v ní najde místo Betlém a jesličky nebo veselá soška muže s dlouhými bílými vousy v červené barvě na sáních se soby, případně rovnou obojí.
Tak či tak je už na každém, v koho v den Vánoc věří, protože Vánoce přece nejsou pouze o dárcích, což mnoho lidí už dávno pochopilo. Navíc je jisté, že Češi si svého Ježíška vzít nikdy nenechají, tak proč se někteří tolik obávají toho sympatického muže s bílými vousy, který Ježíška zastupuje v rozvozu dárků za oceánem?
Anketa
Zdroje: styl.instory.czl, zpravy.tiscali.cz, radiozurnal.rozhlas.cz, expresfm.cz, vlastní názor autorky
