Jihokorejská kavárna umožňuje nahlížet za hranice Severní Koreje. V místě jsou slyšet děsuplné zvuky

Poněkud originální turistickou atrakcí se stala nová pobočka oblíbené kavárny. Stojí přímo u hranic se Severní Koreou, kde mohou místní i turisté pozorovat, co se děje za ostře střeženými hranicemi jedné z nejobávanějších zemí světa, kde vládne přísná a nemilosrdná diktatura. Do Severní Koreje je to odtamtud pouhých 1,4 km. Pro majitele kavárny jde překvapivě o obraz plný nostalgie a vzpomínek na vyprávění příbuzných. Vztahy mezi Severní a Jižní Koreou jsou ovšem navzdory přáním některých lidí čím dál víc napjaté. Jižní Korejci stále věří v usmíření a lepší zítřky.

Majitelkou kavárny v jihokorejském ekoparku Aegibong Peace, severně od Soulu, nedaleko jedné z nejstřeženějších hranic na světě je Lee Oh-Sook se svým manželem. Kromě jiného je z ní výhled na koryto řeky, které tyto dva znesvářené státy rozděluje. Restaurační zařízení poskytující návštěvníkům kapacitu třiceti míst se nachází ve vyhlídkové věži, proto je odsud tak dobrý výhled za hranice státu. Manželé založili podnik teprve nedávno, otevřen byl loni, v pátek 29. listopadu, a ihned si získal zájem turistů i místních.

Důvody, proč se pár rozhodl pro vznik tak kontroverzní kavárny, byly hodně osobní, smutné i plné nostalgie. Rodiče obou manželů pocházeli ze Severní Koreje a od té doby, co museli ze své rodné země utéct, doufali, že se tam jednoho dne vrátí. To se však bohužel nikdy nestalo. Po jejich smrti se proto Lee rozhodla, že půjde alespoň částečně v jejich stopách a založila podnik u hranic s jejich původní vlastí. Snaží se ke své domovině tímto způsobem dostat alespoň trochu blíže. Kavárna na jinak celkem nezajímavém místě má tak pro ni a jejího manžela hluboký emocionální význam.

Do kavárny okamžitě začali proudit davy zvědavých turistů. Prostřednictvím dalekohledů a kvalitnějších fotoaparátů mohou hosté z místa pozorovat nejen severokorejské prostředí, ale sem tam je možné zahlédnout i přímo sousedy žijící pod vlivem diktátorského režimu. V okolí budovy se nachází dálnice s pro současný stav tak trochu ironickým pojmenováním: „dálnice Svobody“. Jinak jsou kolem vidět pouze louky, lesy, strážní věže a hrozivě vyhlížející plot s ostnatými dráty.

Vše vypadá, jako by se ve státě lidí žijících pod vedením tvrdého autoritářského vládce zastavil čas. Jihokorejci však neztrácejí naději, stále doufají v jednotu a propojení obou zemí v budoucnosti. Už z mrazivého pohledu na ostrá opatření u nepřekročitelných hranic je ovšem jasné, že to nejspíš jen tak nebude. Majitelka kavárny s manželem tak alespoň prostřednictvím svého nově založeného podniku plní částečně jinak téměř nedosažitelný sen svých rodičů a dalších příbuzných.

Získat stavební povolení nebylo jen tak. Podmínkou byla poměrně přísná nekompromisní nařízení včetně těch týkajících se bezpečnosti. V objektu musela dvojice nechat postavit bunkr a vytvořit před ním i opevněná stanoviště pro tanky. Aby to nevypadalo příliš nudně a nevlídně, rozhodli se inovativní majitelé, že v krytu udělají zajímavou galerii plnou symboliky. Jihokorejská armáda do něj má za účelem vojenského cvičení zatím přístup jednou ročně. Zbytek roku v bunkru vystavuje svá díla osmašedesátiletý malíř Kim Dae-Nyeon.

Z prostoru původně určeného k možným bojům se snaží udělat útulné místo plné naděje a optimistických vyhlídek do budoucnosti. Kim věří, že je bunkr s jeho výjimečnými díly symbolem míru a příchozí dokáže chránit. Mezi díly najdete například obrázky pohraniční oblasti zobrazující krajinu i ostnaté dráty. Návštěvníky zaujmou též lasičky se sluchátky na uších, které už mají dost sporů mezi oběma státy, a proto je přestaly poslouchat. Umělec tím údajně vyjadřuje svá přání o ukončení války.

Z druhé strany se na celém území rozdělení dvou států v noci ozývají hrůzostrašné zvuky. Nejspíš jde o způsob, jak se Severokorejci snaží děsit a šikanovat jižní sousedy. Nicméně jsou odsud každý noc prý slyšet výstřely, výkřiky a nářek. Diktátorský severokorejský režim tím cíleně týrá a trápí obyvatele pohraničí, které zanechává v nejistotě a plné strachu. Úzkostné pocity, které v každém, kdo se tu večer ocitne, vyvolávají, jsou nejen nezáviděníhodné, ale zároveň odrazují mnoho lidí od zavítání do těchto míst.

A jen málokdo se blízko pohraničí odváží přespat, pokud mu tedy všudypřítomný temný nářek, výbuchy a sténání vůbec umožní usnout. Kavárnu nenavštěvují jen odvážní šťouraví turisté, ale také někdejší uprchlíci ze Severní Koreje, aby zde oslavili nejvýznamnější korejské svátky a připomněli si vlast, po které je jim smutno. Jedno této kavárně rozhodně nelze upřít. Svým umístěním se rovnou zařadila mezi jednu z nejnebezpečnějších kaváren světa.

Zdroje: idnes.cz, novinky.cz, refresher.cz, iprima.cz, edition.cnn.com