Článek
Jakmile Iva Janžurová viděla scénář pro svou postavu paní Evy Týfové, bylo jí jasné, že chce roli přijmout. Bohužel poněkud jiného názoru byl však její dlouholetý partner, český herec a režisér Stanislav Remunda. Ten byl proti, aby jeho žena hrála v dalším, dle jeho názoru „potrhlém“ snímku, nedůstojnou roli bláznivky a kokety.
Dokonalé maskování
Aby mohla herečka vytouženou roli navzdory manželově nesouhlasu přijmout, musela se celého projektu zúčastnit tajně. Svou nenápadnost během i po natáčení dotáhla k dokonalosti tím, že se v kostymérně pravidelně podrobovala pečlivému maskování. Nosila paruku, na obličej si nechala dotvořit pihy, a coby manželka pana Týfy ztvárněného Petrem Nárožným změnila dokonce i tón hlasu na tišší a pisklavější. Nebála se hodin strávených v maskérně ani výraznější přeměny. Jenom díky tomu je dnes legendární česká komedie úplná. Jen málokdo si totiž v současnosti dovede představit, že by roli záletné žákyně večerní školy byla ztvárněná kýmkoliv jiným. Kdo jiný by se tak věrohodně a zábavně hlásil k tomu, že si mylně myslel, že hrdobec je brouk nebo se následně urazil kvůli vzkazu, který napsal Kroupův syn se stejnými iniciálami?
Vlastní partner ji v kině nepoznal
Výsledek se herečce opravdu povedl. Její vlastní dlouholetý partner s ní šel v roce 1976 na nově vyšlý film do kina, aniž by tušil, že v něm jeho žena hraje. Jenomže ho to nenapadlo ani během sledování snímku. Že na plátně viděl vlastní partnerku, mu došlo až ve chvíli, když zahlédl její jméno napsané v titulcích. Sama herečka později údajně se smíchem vyprávěla, jak moc byl její přítel překvapený, když zjistil, že před ním dokázala svou novou postavu bravurně utajit až do premiéry snímku.
Jedna svatba stačí, drahoušku
Hvězda kriminální komedie Čtyři svatby stačí, drahoušku z roku 1970 s Remundou sice tvořila dlouholetý pár, kvůli špatným a bolestným zkušenostem z minulosti se za něj však nikdy neprovdala. A to ani přesto, že spolu měli dvě dcery. Oba předtím prošli nefunkčními manželstvími. Janžurovou trpký rozvod po roce manželství s kameramanem Janem Eisnerem odradil natolik, že si svého druhého dlouholetého přítele odmítla vzít. I přes 44 let vztahu tedy vydržela odolávat a neříct partnerovi, který jí byl oporou a ona jemu, a který by si ji vzal hned, kladnou odpověď u oltáře.
Podle herečky tkvělo ale právě v tom tajemství jejich trvalého spokojeného vztahu, ze kterého by se jí prý bez formalit hůře odcházelo. I tak si byli vzájemně několik desítek let velkou oporou, herečka o partnera Stanislava Remundu starostlivě pečovala i ve chvíli, kdy onemocněl. A i když se z nich nikdy nestali manželé, zůstali spolu až do režisérova úmrtí v roce 2012.
Snímek trhal rekordy
Možná, že i díky excelující Ivě Janžurové coby neodbytné Evě Týfové, se zapsal film Marečku, podejte mi pero do historie svou návštěvností. I hned po uvedení se stal nejsledovanějším československým snímkem roku 1976. Ve stejném roce ho překonal pouze zahraniční horor Čelisti z dílny režiséra Stevena Spielberga a komedie z roku 1974 Když se rozzlobíme, budeme zlí. Nicméně z hlediska domácích filmů si dílo udrželo své prvenství, dokonce se stalo pětašedesátým nejsledovanějším československým filmem. Navíc mnoho lidí cituje jeho notoricky známé hlášky dodnes. Hliník, který se odstěhoval do Humpolce, sice v daném městě ve skutečnosti nikdy nebydlel, i tak se ovšem stal jeho čestným občanem a na místě má svou sochu.
Zdroje: cs.wikipedia.org, blesk.cz, extra.cz, csfd.cz
