Lékařka Gisella Perl v Osvětimi zachraňovala životy těhotných. Prováděla jim potraty holýma rukama

Ctižádostivé židovské lékařce Giselle Perl z Máramarossziget v Maďarsku (město dnes náleží Rumunsku) nezbylo nic jiného, než se starat o pacienty v koncentračním táboře Osvětim a přihlížet hrůzám páchaným na nevinných vězních. Gisella Perl musela spolupracovat s Mengelem, kterého jako jedna z mála získala odvahu alespoň částečně přechytračit. Hrůzy, kterým musela přihlížet ovšem navždy ovlivnily její život i kariéru.

Gisella byla jakožto Židovka v březnu v roce 1944 převezena i se svým manželem, který byl také lékař – chirurg, rodiči, dalšími příbuznými a synem do Osvětimi. Dceru se jí ještě před odjezdem podařilo ukrýt u rodiny nežidovského původu, takže jako jediná zůstala v bezpečí. I hned po příjezdu doktorku s rodinou nacisté rozdělili. Ona sama dostala od zvráceného lékaře a kapitána SS Josepha Mengeleho za úkol pomáhat v místní ošetřovně.

Kromě běžných ošetření úrazů, zlomenin a krvácení čekal na Gisellu jiný poměrně neobvyklý úkol. Lékař Mengele ji měl pověřit, aby zaznamenala všechny těhotné, které se v táboře nachází, nebo do něj teprve přijedou. Poslušnost lékařky i daných žen si vynutil pod falešným příslibem lepších podmínek i stravování pro budoucí rodičky. Mnoho z nich jeho slovům uvěřilo, a chytilo se tak do smrtelné pasti.

Mengele měl totiž se ženami očekávajícími potomka zcela opačné záměry. Plánoval na nich uskutečnit své zločiny. Odporné pokusy na matkách i plodech páchal ve výzkumném bloku, kam byly postupně všechny budoucí matky odvedeny. Na nebohé vězenkyně čekalo kruté trýznění zaživa, Mengele je operoval a řezal bez jakéhokoliv znecitlivění nebo narkózy. Všechny sloužily jen pro jeho ubohé experimenty. Zabil je těmi nejodpornějšími možnými způsoby, přičemž nebral ohledy na ně ani na jejich nenarozené děti. Podle lékařky všechny těhotné ženy skončily i s dětmi v krematoriu, čemuž se ona rozhodla už nikdy nepřihlížet.

Gisella bez jakéhokoliv profesionálního lékařského vybavení, navíc i bez léků, odborného školení a bez dostatku odvahy věděla, že nemá na výběr. Rozhodla se, že zachrání alespoň ženy samotné, proto zařídí, aby potratily. Šlo o jediný způsob, který mohl podle ní těmto ženám v Osvětimi dát malou naději na přežití. Zdaleka přitom nebyly těhotné jenom ty, které do koncentračního tábora teprve přijely.

Některé z nich otěhotněly přímo v táboře, protože ačkoliv to bylo zakázané, zneužívali je někteří příslušníci SS. Jindy sloužil pohlavní styk jako jediná možnost výměnného obchodu za věci pro přežití. To poznala i sama Perl, která obdržela po příjezdu do tábora příliš velké pánské boty. Tkaničky na utažení, aby mohla pracovat, a tím pádem být užitečná, získala od jednoho muže, který se však na oplátku nedožadoval přídělu jídla, ale jejího těla. Zoufalá lékařka tehdy sama neměla možnost volby a výměnnému obchodu nakonec svolila, aby jí obuv pomohla přežít.

Tehdy znovu pochopila, jak tenká je v koncentráku hranice vlastní důstojnosti a smrti. Kromě těžkých psychických následků z nuceného pohlavního styku neslo mnoho žen důsledky i v podobě neplánovaného těhotenství, které v případě Osvětimi znamenalo takřka rozsudek smrti.

I když to nebylo snadné, lékařce se povedlo těhotným vězenkyním pečlivě vysvětlit naléhavost situace. Musela jim zdůraznit, že pro ně očekávání znamená smrtelné nebezpečí a jejich děti nemají sebemenší šanci na přežití – naopak by kvůli nacistům zemřely ještě nenarozené tím nejkrutějším způsobem. Těm, které s ní nakonec souhlasily a daly se přesvědčit, potají během nocí prováděla potraty. K dispozici však neměla vůbec nic. Musela si poradit bez skalpelu, jakéhokoliv prostředku na mírnění bolesti pacientek i znecitlivění nebo antibiotik proti zánětu. Navíc ani s místem neměla na výběr.

Těhotenství ženám Gisella pomáhala ukončit všude, kde se to dalo. Tajně na vězeňských postelích i na palandách. Pokud se některé ženě jako zázrakem povedlo dítě donosit, aniž by se to dozvěděli nacisté nebo lékařka Perl, nenechala ji ve štychu. Pomáhala u porodů, někdy musela přikročit i k nejhoršímu a život dítěte ukončit, aby jeho matka přežila. Při prožívaných hrůzách držely lékařku nad vodou pouze myšlenky na to, že jednou budou její pacientky šťastné a v bezpečí, skončí válka a ony budou mít na svobodě normální zdravou rodinu. Přesto se našly i výjimečné případy, kdy děti narozené v koncentrácích přes všechno nebezpečí přežily.

Lékařka Gisella se snažila pomáhat všem ženám a vězenkyním, které čelily nelítostnému násilí ze strany dozorců. I když neměla k dispozici žádná léčiva, dělala vše, co mohla. Někdy pacientkám s ranami na hrudi po zmlácení bičem pomáhala svým optimistickým vyprávěním.

Jak později uvedla ve své autobiografii, motivovala je slovy o svobodě, o tom, že jim všem jednou bude zase dobře, budou se bavit a zpívat. Její hlas a předstíraný klid byl pro mnohé nemocné vězenkyně pohlazením po duši.

Gisella Perl byla v roce 1945 přesunuta ještě do tábora u Hamburku, a poté do Bergen-Berlsenu. Když se jí podařilo válku přežít a dostat se na svobodu, i hned začala hledat svou rodinu. Pátrala několik měsíců. Jejím smutným zjištěním však bylo, že i přes početnou záchranu cizích životů, nikoho z vlastních příbuzných zachránit nedokázala. Dokonce se kvůli ztrátě manžela se synem pokusila neúspěšně o sebevraždu. Až později zjistila, že u náhradní rodiny válku přežila alespoň její dcera, se kterou se znovu shledala.

Nejprve se lékařka přestěhovala do USA, kde ji povzbudila sama bývalá první dáma Eleanor Roosvelt. Poradila ji, aby se namísto vnitřního trýznění vrátila k léčbě pacientů. A právě tato rada prý Gisselu dostala zpět na nohy. Zařídila si americké občanství a nějakou dobu pracovala v New Yorku v nemocnici, která se specializovala na léčbu neplodnosti. Nejspíš tím chtěla odčinit své dobře míněné skutky, které zachránily stovky dospělých životů, avšak byla přitom nucená obětovat stovky těch nejmenších. Od roku 1977 žila lékařka i s dcerou v Izraeli, kde také dožila.

Zdroje: en.wikipedia.org, history.com, bbc.com, dotyk.cz