Článek
Vedoucí Hitlerovy kanceláře a vedoucí hlavní kanceláře NSDAP jako říšský ministr Martin Bormann, který byl často označován jako Hitlerův „nejvěrnější muž“, se patolízalstvím a intrikami zahrnujícími nenápadné odstraňování konkurence z diktátorovy blízkosti postupně propracoval z nenápadného šedého spolupracovníka mezi nejvýše postavené nacisty. Stejně bouřlivý byl i jeho soukromý život, ze kterého se později snažil udělat vzor pro všechna manželství Třetí říše.
Bigamie jako poválečné řešení
Nacistům bylo jasné, že bude v poválečném Německu i po celém světě nedostatek obyvatel, především mužů. Kromě programu Lebensborn, který se měl starat o plození potomků čisté árijské rasy, se chtěli zasloužit i o to, aby byl v Třetí říši po konci druhé světové války dostatek německých dětí. Přesně takové názory zastával Martin Bormann, který byl ženatý s o deset let mladší silně prorežimně orientovanou Gerdou.
Šlo o dceru soudce NSDAP, která byla ideologicky oddaná nacistickému režimu a stejně jako její manžel bezmezně věřila v budoucnost Třetí říše. Když si Bormanna v roce 1929 se souhlasem rodičů vzala za manžela, bylo jí pouhých 17 let. Na jejich svatbě byl přítomný i Hitler, což dost možná naivní Gerdu ještě více povzbudilo, aby oddaně a bez protestů souhlasila se všemi rozkazy a názory svého manžela. Sňatek s Gerdou značně pomohl i k Bormannově lepšímu postavení v řadách Hitlerových pomocníků.
Gerda byla fanatická natolik, že kromě vzorné obsluhy Bormannovy domácnosti a častých porodů, neváhala souhlasit ani s jeho bigamií, kterou považovala za nutnost pro rozvoj a rozmach německé Třetí říše. Bormannovy nevěry většinou probíhaly s jejím vřelým souhlasem. Prvního potomka, který se narodil pár měsíců po svatbě, pojmenovali manželé Bormannovi na počest vůdce Adolf Martin. Hitler mu šel za kmotra.
Plození potomků jako nejvyšší priorita
Martin Bormann
Gerda, která vždy stála v ústraní a manželovi byla po boku, kdykoliv to bylo třeba, porodila dohromady 10 dětí. Těhotná tak byla většinu jejího poměrně krátkého dospělého života. Nedělala to však z pouhého donucení, jak se část lidí z jejího okolí domnívala. Bylo to součástí jejího nezdolného přesvědčení. Odmítala slovo nevěra a usilovala také o zrušení slovního spojení nemanželské dítě. Sama se domnívala, že plození potomků pro budoucí Třetí říší má nejvyšší důležitost.
Této myšlence podřídila svůj vlastní manželský život a stejně jako manžel i ona byla v souznění s mnohoženstvím. Manželovi z těchto důvodů milenky nejenom tolerovala, ale dokonce doporučovala a z některými z nich si rozuměla. Jedinou podmínkou však pro ni bylo, aby milenecké poměry německých mužů končily vždy početím. Neuznávala pouze nevěru za účelem milostných radovánek, ale šlo jí o „vyšší zájmy“ německé říše.
S manželovou oficiální milenkou byla jedna ruka
Martin Bormann byl nejen proslulý hrubým a nadřízeneckým chováním k choti na veřejnosti, kterou však svým vlastním způsobem miloval (Gerda jeho veřejná gesta považovala za správné a normální), ale také četnými avantýrami. Ty mu však Gerda většinou schvalovala, navíc když se do jedné své milenky zamiloval, plně ho v tom podporovala. Důkazy o tom, co si o manželově poměru s herečkou Manjou Behrensovou myslela a jak na něj reagovala, se dochovaly v několika dopisech.
„Mně je M. tak sympatická, že bych se nikdy nemohla hněvat. I všechny děti ji mají moc rády. Je také mnohem lepší hospodyně než já. Když byla posledně v Pullachu, pomáhala mi při balení celé bílé porcelánové soupravy. Ani jediný kus se při dopravě nerozbil!,“ psala o herečce svému choti Gerda v dochovaném dopise z 24. ledna 1944. Gerda, které se domnívala, že je polygamii nutné zavést pro celou Třetí říši prý mimo jiné navrhovala, že by Manja stejně jako ona mohla s ní na střídačku rodit děti.
Jejím plánem bylo střídat se s ní po roce tak, aby se každý rok narodilo jedno dítě čisté německé rasy a druhá žena zatím mohla být s manželem na jeho pracovních cestách. Na další rozvinutí její představy o celoříšských svazcích sloužících potřebám národa už ovšem nedošlo.
Po konci války utekla i s dětmi do Itálie, kde 23. března 1946 ve věku 37 let podlehla rakovině žaludku. Prvorozený syn se poté přejmenoval a stal se katolickým knězem po vzoru jejich poválečného opatrovníka místního katolického kněze. Jak se později potvrdilo při zkoumání nalezených ostatků, Bormann spáchal 2. května 1945 na konci války sebevraždu. Jediným, kdo se z milostného trojúhelníku dožil stáří, tak byla právě herečka Manja Behrensová. I po válce jí zůstala herecká kariéra a dožila se 88 let.
