„Neboj,“ uklidňuje pražský protiatomový kryt. V případě nouze se v něm ukryje 1250 lidí do 24 hodin

Už zvenku zaujme pražský tunel svým povzbuzujícím nápisem „Neboj,“ jak se píše na vnějších zdech karlínského portálu tunelu. Tento pražský podzemní koridor, který spojuje Karlín s Žižkovem, skrývá mnohá tajemství a nabízí také úkryt do bezpečí během válečného stavu. Původně nebyl vystaven pouze jako místo pro přechod nebo přejezd na kole mezi pražskými částmi a výrazné zkrácení této cesty, ale jeho prostory byly promyšleny do detailů tak, aby mohl občanům sloužit i v případě nouze.

Celý tunel vedoucí pod kopcem Vítkov byl slavnostně otevřen 21. dubna 1951, zcela dokončen však byl až v roce 1953. Od začátku měl sloužit i jako protiletecký kryt, podle čehož byl také vystavěn. Pro jeho vznik bylo třeba použít důlní techniku, protože je vyhlouben do skály v kopci. V krytu se nachází mnoho chodeb, které se dohromady rozkládají na 1 053 metrech.

Železobetonové stěny jsou místy široké až 3 metry. Všechno uvnitř tunelu je vybaveno tak, aby v něm bylo v případě nutnosti možné přečkat 72 hodin. Podzemní komplex má možnost poskytnout úkryt až pro 1250 lidí. Nachází se v něm vzduchotechnika, studny, nádrž na vodu i náhradní elektrocentrála. Kromě toho lze celý tunel zcela uzavřít těžkými vraty, k čemuž slouží betonová čočka. Je to ovšem trochu risk. Protože to zatím ještě nikdy nebylo vyzkoušeno, není jisté, že by se tunel podařilo znovu otevřít.

Žižkovský tunel, který je oficiálně nazýván Žižkovským až od roku 2014, je v prostorách krytu dostatečně vybaven pro případy jaderné války tak, aby v něm občané mohli bezpečně a důstojně přečkat. Nachází se zde kuchyňka, sprchy, záchody a veškeré základní potřebné sanitární i jiné vybavení. Jeho primární účel má však sloužit k očistě později příchozích jedinců do krytu od možné kontaminace během mimořádných nebezpečných událostí.

Na nouzový úkryt lze v případě, že by to bylo nezbytné, více jak 70 let starý tunel přeměnit nejpozději do 24 hodin. V podzemním koridoru se však nenachází zásoby jídla. Ty by měl mít každý člověk vlastní, protože mají být součástí nouzového evakuačního zavazadla dle doporučení městských úřadů.

Celý kryt v tunelu, do kterého vedou plechové dveře, měl v minulosti také více vchodů a východů. Kvůli zlodějům a vandalům, kteří celý podzemní komplex v minulosti opakovaně vykrádali a ničili, musely být některé výstupy zavařené a znepřístupněné. Jinak je kryt, jehož náklady na výstavbu se tenkrát vyšplhaly na 12 milionů, do dnešní doby udržován, a je tak jedním z míst, kam se Pražané mohou schovat v případě válečného konfliktu. Aby se lidé nebáli do temného Žižkovského tunelu vstoupit, i když tudy pouze prochází nebo se projíždí na kole, napadlo jednoho pouličního umělce je trochu povzbudit.

Vzkaz „neboj“ vytvořil na vnější zdi tunelu brněnský street artista TIMO. Nad jeho významem se už může každý zamyslet sám. Tak či tak má někomu dodat kuráž, pokud místem prochází a bojí se jeho temných prostor nebo může také symbolicky chránit občany během nouzového, nebo dokonce válečného stavu.

Žižkovský tunel v dnešních dnech neslouží pouze jako spojnice dvou pražských částí nebo jako potenciální úkryt před nebezpečím. Část podzemních prostor krytu našla své další využití jako laboratoř Ústavu jaderné fyziky AV ČR. Ve své pobočce pracují vědci laicky řečeno na zmenšené podobě urychlovače částic, podobného většímu takovému přístroji ze švýcarského CERNu. V současnosti se některé prostory podzemního komplexu využívají i jako sklad.

Celkově se s nadsázkou dá říct, že v případě válečného konfliktu nebo katastrofy jsou obyvatelé Prahy z České republiky ve větším bezpečí než zbytek republiky kvůli největšímu množství úkrytů. V Praze jich je totiž nejvíc.

V hlavním městě České republiky se jich nachází kolem 750 a jejich kapacita je pro přibližně 147 000 osob. Mezi nimi jsou i další tunely, například Strahovský tunel, který je až pro 15 000 lidí. Mimo to se Pražané mohou ukrýt také v podzemních prostorách metra. Celkově se u nás nachází kolem šesti tisíc oficiálních úkrytů, které lze v případě jaderného nebezpečí využít. Jako největší problém je podle odborníků brán fakt, že směrovky, které kdysi poukazovaly k rozmístění krytů, byly postupně smazány.

Většina krytů u nás byla vybudována v 60. až 80. letech 20. století a mimo ty nejznámější tak není pro běžného člověka snadné je najít. Navíc v dnešních dnech neexistuje ani žádná jednotná aplikace, která by polohu krytů dokázala upřesnit.

Dalším háčkem je fakt, že počet krytů u nás není a nikdy nebyl dostatečný na to, aby se v něm mohli schovat všichni obyvatelé České republiky. Důvodem nedostatku bunkrů byly například i vysoké náklady na výstavbu a také náročnost konstrukce takovýchto úkrytů. V případě válečného nebezpečí by tak někteří jedinci museli do improvizovaných úkrytů, jako jsou například sklepy a sklady.

Zdroje: cs.wikipedia.org, novinky.cz, prazskypatriot.cz, kudyznudy.cz, zpravy.aktualne.cz, denik.cz, hzscr.gov.cz, mcop.cz, poznatsvet.cz