Článek
Životní podmínky členům kmene Awá-Guajá silně ztrpčují především místní obyvatelé, farmáři, dřevorubci a bezohlední developeři kácející deštné pralesy. Spolu s tím, jak vymírají užitečné pralesy, postupně vymírá i kmen Awá, kterému podle dostupných informací zbývá kolem posledních sto členů.
Nenápadnost přiměla pochybovat o existenci kmene
Členům kmene Awá se dlouhé roky dařilo držet se stranou moderní civilizace a lidí za každou cenu. Dokázali být natolik nepozorovatelní, že badatelé dokonce dlouho zpochybňovali jejich existenci. O tomto nenápadném brazilském indiánském kmenu, který má v současnosti podle dostupných odhadů už asi jen sto členů, se výzkumníci dozvídali převážně od ostatních příbuzných domorodých kmenů žijících mimo civilizaci. Ti na rozdíl od bojácných příslušníků kmene Awá spolupracují s místními průvodci.
Obdobných kmenů žije v divoké amazonské přírodě přibližně několik desítek. Indiáni ze zmiňovaného kmene jsou proslulí tím, že odmítají jakýkoliv kontakt s moderními civilizovanými lidmi a mají k tomu, jak se stále potvrzuje, pochopitelné důvody. Žijí totiž dodnes životním stylem pravěkých lidí - loví si potravu, nenosí komerční značky oblečení, neznají žádná auta, elektroniku ani supermarkety a další vymoženosti současných dnů. Zcela se obejdou bez elektřiny i vodovodu a vyznají se v hlubinách přírody pralesů, kde žijí zcela skrytě a nenápadně. Kvůli oprávněnému strachu z nevítaných návštěvníků se dokonce rozhodli své děti odnaučit hlasitě plakat, aby tím nebyli prozrazeni.
Členové se stěhují z místa na místo
Indiáni kmene Awá-Guajá jsou zdatnější, než by se prostým laikům mohlo zdát. Protože odmítají kontakt s civilizací, musí si se vším poradit sami. Místní lidé dobře vědí jak lovit, jaké plody mohou sbírat a jaké jsou jedovaté, což učí své potomky od malička. Všechny znalosti si předávají z generace na generaci. Jsou samostatní natolik, že se dokonce naučili vyrábět si vlastní předměty potřebné pro život a přežití. Od nástrojů k lovu až po vlastní kusy nábytku nebo oblečení. Zvládají si tvořit vlastní nádobí a o šikovnosti příslušníků tohoto národa svědčí také jejich bohatá řemeslná výroba. Vyrobí si vše, co potřebují k životu.
Zajímavostí je, že tím to zdaleka nekončí. Kromě rozmanité kultury kmene, se aniž by o tom sami věděli, chlubí některými obdobnými zvyklostmi, jaké má moderní civilizace. Širší rodiny o více generacích žijí pospolu, navíc mají velmi dobré vztahy s ostatními členy kmene a starají se o své „domácí“ mazlíčky. Nejde o všem o pejsky ani kočky, ale o malé místní opičky, o které se jednotlivé rodiny starají. Lidé v pralese žijí v souladu s přírodou a přírodními zákony.
Kdysi dávno se zdržovali spíše na jednom místě, to se ovšem s rozvojem kolonizace a cestování přibližně od roku 1800 změnilo. Když do těchto končin zavítali první osadníci z Evropy, začal kmen nuceně migrovat z místa na místo a nomádský způsob života už mu zůstal. Členové kmene u něj museli setrvat kvůli neustálému ohrožení.
Nebezpečné kácení deštných pralesů
I když kmen Awá vytrvale bojuje o své životní podmínky a holou existenci, zatím to bohužel nestačí. Okolí mu totiž vytrvalý souboj o přežití znesnadňuje. Vlivem některých třetích sil je ničená okolní příroda a vymírají některé druhy živočichů, s nimiž indiáni žijí v symbióze a potřebují je pro přežití. O to, co se příslušníkům tohoto národa děje, se v minulosti začali zajímat i někteří slavní v čele s Colinem Firthem, který v roce 2012 údajně odstartoval větší snahy o záchranu nejohroženějšího kmene světa se svou kampaní.
Upozornil tím zároveň na nežádoucí a rozsáhlé kácení deštných pralesů, které postupně zabíjí původní živočišné druhy a obyvatele. Ničemu podle organizace na záchranu indiánů a deštných pralesů Survival International nepomáhal ani bývalý prezident Brazílie Jair Bolsonaro, který nelegální kácení stromů místním farmářům a dřevorubcům schvaloval. Dokonce jim přímo umožnil vstup do chráněných územních rezervací s domorodci, čímž ničení lesů podpořil a významně navýšil.
Kmen pomalu vymírá
Podle údajů zveřejněných před pěti lety bylo tímto způsobem zlikvidováno už třicet procent indiány osídlených oblastí. Jenže nejde jen o výrazný nárůst kácení, kterým dřevorubci domorodce nepřímo zabíjejí. Těžaři indiánům škodí i zcela záměrně. Když někoho z místních potkají v pralese, neváhají ho zabít, což je pro ně následně snadné utajit. Výzkumníci a bojovníci za lidská práva v těchto souvislostech hovoří o genocidě a cíleném vyvražďování, které je na domorodcích pácháno téměř bez povšimnutí. Kmen Awá je přitom jen jedním z několika desítek kmenů, které jsou přímo ohroženy na životě v souvislosti s lidskou bezohledností a chamtivostí.
Zatím se vědcům podařilo identifikovat pouze tři desítky z údajného počtu necelého sta žijících indiánských kmenů v amazonském pralese. Někteří méně bojácní domorodci z okolních tlup se s tím proto s pomocí organizací a moderní techniky rozhodli bojovat sami. Dokonce se naučili ovládat některou moderní elektroniku, jako jsou foťáky a kamery, aby o svých příkořích, včetně těch, které prožívají lidé z Awá, informovali širokou veřejnost, a pokusili se je tak zastavit.
„Nedostali jsme od kmene Awá povolení k natáčení, ale víme, že je důležité tyto záznamy použít. Pokud neobletí svět, Awá vyhubí dřevorubci,“ vysvětluje mluvčí domorodé video-organizace Mídia Índia Erisvan Guajajara z tamního kmene Guajajara. Kmen založil organizaci jménem Strážci pralesa, která si klade za cíl ochránit všechny postaru žijící lidské obyvatele rezervace před nepřáteli. Na videu z roku 2018 je vidět člen kmene Awá, mladý muž nesoucí mačetu, což je zároveň další z důkazů o jeho existenci. „Video je voláním o pomoc. Apelujeme na vládu, aby chránila životy našich bratrů,“ říká mluvčí domorodé organizace.
Autorem videa je člen z jeho kmene Flay Guajajara, který si stejně jako všichni příbuzní přeje především ochranu svého lesa a svých bratrů. Kromě toho, že jsou deštné pralesy plícemi planety, bez kterých se naše Země neobejde, jde také o domov tisíců tvorů, kteří mají stejné právo na životní prostor a svobodu jako všichni ostatní. Kromě bojujících dobrovolníků s neziskovými organizacemi bude třeba výrazněji zapojit do ochrany přírody také místní vlády a vrcholné politiky, jinak bude i přes mírné zlepšení v současnosti vyvražďování stromů a domorodců pokračovat.
