Článek
Ve službě strávila 42 let
Celým jménem Violet Constance Jessop se narodila 2. října v roce 1887 do rodiny irských emigrantů Williama a Katherine Kelly Jessopových v Argentině. Byla nejstarší z devíti dětí. Tři z jejích osmi sourozenců se nedožili dospělosti. Také Violet musela bojovat o přežití už v dětství, když onemocněla tuberkulózou. Podařilo se jí však zázračně zotavit. Když zemřel Violetin otec, její matka se rozhodla vrátit s rodinou do Spojeného království Velké Británie a Irska, aby uživila rodinu prací na lodi. Violet, která se zatím jako nejstarší z dětí měla starat o všechny své sourozence a domácnost, šla později v matčiných stopách, i když nejprve studovala.
Její matka vážně onemocněla, když bylo Violet teprve šestnáct, takže mladé dívce nezbylo nic jiného, než se snažit rodinu uživit sama a pomáhat matce. Ve 21 letech nastoupila jako stevardka pro Royal Mail Line - loďstvo královské pošty. Později se Violet stala zaměstnankyní White Star Line a od roku 1910 se plavila na slavné lodi RMS Olympic. Práce na luxusním parníku, který byl v dané době největším plavidlem, Violet padla jako ulitá. Díky znalosti hned několika světových jazyků, kterými se zvládla domluvit, neměla nejmenší problém s komunikací.
Na svou práci nezanevřela ani po námořní katastrofě
Na práci na lodi Violet nezanevřela ani po svém prvním otřesném zážitku, který by patrně většinu ostatních odradil. Parník Olympic 20. září 1911 během páté plavby pouhých pár minut po vyplutí ze Southamptonu havaroval, když se po cestě srazil s dalším gigantem – válečnou lodí křižníkem Hawke.
Na palubě byla během nehody i Violet. Naštěstí ovšem vyvázla i spolu se všemi ostatními cestujícími bez úhony. Parník se navzdory značnému poškození dokázal sám vrátit až do přístavu. Mladá stevardka zůstala pracovat dál pro stejnou společnost a na stejné lodi až do následujícího roku, dokud nebyla přesunuta na sesterskou loď Olympicu Titanic, kterou také vlastnila firma White Star Line. Zajímavé je, že když později napsala paměti, o této srážce se v nich vůbec nezmínila.
Přežila i potopení Titanicu
První a zároveň poslední plavba Titanicu, kam byla Jessop dočasně přesunutá kvůli opravě její první výletní lodi Olympicu, jak nejspíš všichni ví, dopadla katastroficky. V neděli 14. dubna roku 1912 Titanic narazil do ledovce. Violet zrovna spala, když ji vzbudila panika na palubě. Nezaváhala a okamžitě začala pomáhat cestujícím s evakuací. Zachraňovala hlavně děti, s jejichž naloděním na záchranné čluny, kterých na Titanicu kvůli chybnému plánování nebyl dostatek, pomáhala. Také jí samotné se i přes nízkou kapacitu záchranných člunů podařilo uniknout z potápějícího se parníku.
Zachránila ji posádka lodi Carpathia, která připlula nebohým pasažérům Titanicu na pomoc. Statečná žena dokázala zachovat klid i ve vypjaté a emočně náročné situaci, jakou bylo potopení Titanicu a po příjezdu do New Yorku se zbytkem zachráněných lidí se rozhodla, že se vrátí zpět do Southamptonu. Odvážná Violet, která podruhé jen tak tak vyvázla z obrovského neštěstí, se však ani po této události psychicky nezhroutila a rozhodla se ve své práci lodní stevardky pokračovat. Hned, jak byl výletní parník opraven, vrátila se zpátky na Olympic, kde vydržela do roku 1914.
Katastrofu zažila i po změně povolání
Nezlomná stevardka se silným sociálním cítěním se rozhodla, že aby mohla dále pomáhat lidem, změní své původní povolání a stane se zdravotní sestrou. V roce 1914 vypukla první světová válka, chtěla být užitečnější a podílet se na záchraně druhých. Absolvovala kurz Červeného záchranného kříže, aby nějaký čas sloužila jako zdravotní sestra v polních nemocnicích. Moře jí bylo nejspíš souzené, protože se zanedlouho ocitla opět na lodi.
Byla poslána na výpomoc se záchranou zraněných na parníku Gigantic, později přejmenovaného na HMHS Britannic. Sesterské plavidlo společnosti White Star Line, sloužilo během první světové války jako plovoucí nemocnice. Původně bylo sice určeno k běžné námořní dopravě, nicméně jeho účel se s příchodem válečného konfliktu změnil.
Ze třetí tragédie, ke které došlo 21. listopadu v roce 1916, když Britannic nejspíš najel na námořní minu, jež vybuchla, už ale Violet vyvázla jen tak tak. Německá námořní mina, která vybuchla v Egejském moři poblíž břehů řeckého ostrova Kea, Britannic zasáhla tak dramaticky, že šel lodní gigant ke dnu. A tentokrát měla i odvážná zdravotní sestra opravdu na mále.
Když byla s ostatními spolucestujícími spuštěna na moře v záchranném člunu, připletl se k otáčejícím se lodním šroubům. Naštěstí z lodi ještě stihla vyskočit, poté šrouby člun i s některými lidmi na palubě roztrhaly. Violet sice skok do vody přežila, ovšem nevyvázla bez vážných zranění. Při výskoku se silně udeřila o kýl lodi, utrpěla zlomeninu lebky, o které zpočátku nevěděla a měla vážně poraněnou nohu.
Z celé události se léčila tři roky, teprve po letech zjistila, že její stálé bolesti hlavy souvisely se zlomeninou lebky. Britannic se potopil během necelé hodiny, šel ke dnu za 55 minut a katastrofu nepřežilo 30 pasažérů. Zajímavostí je, že na palubě byli také Arthur John Priest a Archie Jewell, kteří oba byli stejně jako Violet i při zkáze Titanicu a obě lodní tragédie rovněž přežili. Ani tento otřesný zážitek a vážná zranění Jessop neodradily od jejího poslání. Po válce se opět vrátila ke své práci lodní stevardky a u ní také zůstala až do odchodu do důchodu v roce 1950.
Starala se znovu o turisty na opraveném Olympicu společnosti White Star Line, následně pracovala pro společnosti Red Star Line a Royal Mail Line až do roku 1950. Po odchodu do důchodu se věnovala zahradničení a rozhodla se, že své zážitky sepíše. Vznikly tak paměti, kde popisovala například svůj pohled na potápějící se Britannic a pocity v daném okamžiku.
„Bílá pýcha oceánského lékařského světa… trochu sklonila hlavu, pak o něco níž a ještě níž. Všechny palubní stroje padaly do moře jako dětské hračky. Pak se strašlivě vrhla dolů, její záď se vznesla stovky stop do vzduchu, dokud s posledním řevem nezmizela v hlubinách,“ vyprávěla v knize odvážná aktérka všech tří nejkatastrofálnějších námořních událostí minulého století. Zemřela 5. května v roce 1971 ve věku 83 let na srdeční selhání.
