Článek
Vesnice Loučka s pár stovkami obyvatel byla v roce 1945 místem, kudy často projížděli němečtí vojáci. Jezdili tudy zásobovat vojska na východní frontě. Jenže právě v okolí této vsi byly německé vojenské kolony často napadány partyzány, což si nacisté nechtěli nechat líbit. Gestapo rozhodlo, že Loučku umístí na seznam obcí, které mají být vypáleny a srovnány se zemí. Podle legendy, kterou si mezi sebou místní vypráví, značně napomohly této moravské dědině při vyjednávání slivovice a také schopné vyjednávání tehdejšího starosty Josefa Hlavičky.
Starosta dostal nelítostný rozkaz
Těsně před koncem 2. světové války obyvatelům obce Loučka zatrnulo. Němci 22. dubna 1945 všechny muže zavřeli do hospody a děti zase do jednoho z domů. Lidé mohli být o to vyděšenější, že si uvědomovali, že německé vojáky nezastaví ani slábnoucí moc a blížící se porážka. To ukázali například v Ploštině, nedaleké vesnici, kterou nacisté 19. dubna 1945, tedy pouze tři dny předtím, skutečně celou vypálili. Starostu Josefa Hlavičku v doprovodu místního řídícího učitele Antonína Kučery přinutili, aby s vojáky procházeli vesnici a ukazovali na hospodářská stavení, která mají zničit. Čekal je tak nesmírně nesnadný úkol.
Co říká legenda
Podle legend, které se dodnes vyprávějí mezi místními - potomky a příbuznými tehdejších obyvatel, měl prý tehdejší starosta mimořádně dobré vyjednávací schopnosti, stejně tak učitel Kučera, kterého si vzal na výpomoc. Ten díky znalostem německého jazyka plnil funkci znamenitého překladatele a prostředníka. Nejen správně vedené vyjednávání, ale údajně i velké množství slivovice, která vojákům byla místními nabídnuta a podle všeho jim také tehdy nadmíru zachutnala, mohly za to, že obec nakonec zůstala téměř ušetřena. Nacisté srovnali se zemí namísto celé vesnice „pouze“ sedm hospodářských budov, které pod pohrůžkou zastřelení musel určit sám starosta. Jejich majitelé přišli o vše, protože co neshořelo, jim nacisté sebrali.
„Tehdy to muselo být pro starostu hrozné. Chodit a ukazovat, komu vypálí dům. Když už chodili dlouho a pořád neukazoval, tak mu řekli, ať už začne, nebo ho hned zastřelí,“ vyprávěl pro zlinsky.denik.cz synovec starosty z Loučky Josef Petrů, kterému bylo v dané době 9 let, a události z roku 1945 zažil na vlastní kůži. Starosta se zároveň prý musel zaručit i za místní partyzány, kteří dostali zákaz napadat projíždějící vojska. V případě, že by rozkaz porušili, obec by byla již nemilosrdně vypálena.
Další hrozba
I když by se mohlo zdát, že se místní díky úspěšnému vyjednávání hrozbě vypálení obce vyhnuli natrvalo, nebezpečí se opět vrátilo. Když partyzáni opět napadli německá vojska, rozhodlo se 2. května 1945 ujmout kruté odplaty vizovické komando. Vyjednávání by už nedostalo žádnou šanci. Záchrana přišla na poslední chvíli až díky vstupu rumunských a sovětských vojsk na naše území. Vojáci stihli zkáze vesnice zabránit, nacisty v osudný den zastavili jen pár kilometrů od vsi v lesích. Nedaleké chaty ve Vařákových pasekách už ovšem takové štěstí neměly. Němci je stihli zlikvidovat.
Místní na celou událost nezapomínají
Příběh o odvrácení zdánlivě neodvratitelné události se mezi místními obyvateli vypráví dodnes. Dokonce se o něm před lety rozhodli natočit krátkometrážní dokument s názvem Loučka 1945, aby veřejnosti přiblížili statečnost svých příbuzných. Snímek v minulosti odvysílala Česká televize. Producent dokumentu a pořadatel každoročních oslav osvobození v obci Josef Kořenek navíc deníku taktéž potvrdil historku o slivovici. „Tradice je taková, že jsme měli tak dobrou slivovici, že z ní Němci byli nadšeni. Domluvili se se starostou a řídícím učitelem, že dostanou mraky té slivovice a odejdou zpátky do Vizovic,“ popsal s tím, že na příběhu, který potvrzují pamětníci, je kus pravdy. Většinu rolí ve filmu ztvárnili samotní potomci skutečných aktérů žijící v Loučce.
Ve vsi se nacházejí také další památky připomínající 2. světovou válku. Najdete zde pomník padlých letců z druhé světové války, několik křížů i vojenské muzeum. V současnosti v obci od roku 2023 probíhá také stavba moderní kaple se zvonkohrou na střeše věnovaná svatému Janovi Pavlovi II. Stavba financovaná především z finančních příspěvků dárců je nejen duchovním centrem obce, ale zároveň také projevem vděčnosti za zachování dědiny a přežití jejích obyvatel. Je tedy pro současné obyvatele připomínkou minulosti obce a náročných prožitků lidí za 2. světové války.
