Oblíbený tropický ráj Čechů Zanzibar: Dovolenou nám kazili drzí falešní Masajové

Souostroví dvou ostrovů Zanzibar, kam se dostanete za osm hodin přímým letem z Prahy, se nachází při východním pobřeží Afriky. A jak říkají místní, na rozdíl třeba od Egypta, zde máte možnost zažít pravou Afriku. Tím myslí nejen rozmanitou faunu a flóru, ale také místní poměry, zvyky a tu pravou africkou pohodu.

My jsme ostrov Zanzibar, neboli svahilsky Unguja, navštívili letos koncem března. Na rozdíl od jeho severnějšího bratra ostrovu Pemba, který je využíván hlavně pro zemědělství, je Unguja hojně navštěvován turisty, včetně těch českých. I přes obsáhlé brožurky a fotografie cestovních kanceláří se ale vyplatí znát fakta, která vám o tomto ostrově dopředu nejspíš jen tak někdo neřekne. Čím vás Zanzibar a jeho obyvatelé nejspíš překvapí?

Při naší návštěvě Zanzibaru jsme rozhodně nemohli vynechat Stone Town alias česky Kamenné město. O historii tohoto tropického ráje vám jeho návštěva prozradí téměř vše.

Jde o bývalé hlavní město vonící kořením a dalšími rozličnými vůněmi. Některé pachy například v okolí tamních městských trhů mohou být na Evropana „až příliš výrazné“. Při prohlídce nepřehlédněte centrum města s arabskými a indickými stavbami, z nichž většina je vystavěná ze speciálního korálového kamene. Ostatně i proto se místní domy pocházející z 19. století v roce 2000 dostaly na seznam UNESCO.

Pozorovat můžete rozmanitou architekturu velkoměsta s různorodými prvky. Například ozdobné arabské i indické dveře jsou vyráběny z kvalitního dřeva a většinou patří mezi výrazné rysy každého „bohatšího“ stavení zámožných obchodníků. Narazíte zde ale i na paláce sultánů. Chybět nesmí ani rozličné stánky se zeleninou, ovocem a dalšími potravinami.

Kromě architektury se však vyplatí zaměřit se i na návštěvu bývalého trhu s černošskými otroky a jejich vězení poblíž bývalého náměstí Mkunazini. Na místě dnes stojí úplně první místní anglikánská katedrála a obchod s muzeem reflektující krutý život otroků v polovině 19. století. Nedaleko je také škola, kde můžete potěšit místní děti stejně jako my, koupí jejich obrázku za dolar. Jen o pár kroků dále naleznete sochy spoutaných otroků v okovech jako připomínku hrůz, které se zde odehrávaly. Každá z pěti postav s řetězy okolo hrdla připomíná jedno z černošských plemen, které jsou na ostrově zastoupeny.

Zámožní Arabové a další vysoce postavení lidé ve Stone Town ještě v polovině devatenáctého století kšeftovali s otroky, kteří na své vykoupení museli čekat v nelidských podmínkách. Trpěli často různými nemocemi, které ještě snižovaly jejich hodnotu a šanci na vykoupení. Mezi otroky spadaly i děti od sedmi let, kdy mohly být prodávány samostatně, bez matky. Teprve v roce 1873 se na místě konal poslední legální prodej otroků. Někteří sice v činnosti pokračovali ještě několik let ilegálně, nakonec se však obyvatelé konečně dočkali vytoužené svobody.

Po prohlídce Stone town se vydejte lodičkou na objevování ostrovu známého jako Prison Island vzdáleném asi 5 km od města, kde stejně jako my můžete kromě bývalého vězení pro neukázněné otroky pozorovat přítulné suchozemské želvy obrovské, staré mezi 100 až 200 lety. Jsou zde od roku 1919, kdy je britský panovník dostal jako dárek z ostrova Aldabra, který patří k Seychelám.

Od dubna do června se na Zanzibar moc nelétá. Důvodem jsou vydatné deště, které trvají celé dny. Když jsme byli na Zanzibaru koncem března, jeden takový nás také zastihl. Místní se podivovali, že vydatné deště přišly tentokrát ještě dříve. Naštěstí se počasí ještě umoudřilo, a tak liják za dva dny ustal.

V dubnu už je to bohužel jiné kafe, a tak mnoho tamních hotelů a resortů rovnou zavírá, protože neočekávají mnoho turistů. Zůstanou jen ti nejméně nároční z nich, kteří mají však většinou poněkud jiné zájmy. Nepsaným účelem jejich návštěvy bývá sexuální turistika, kterou podle průvodců mají v oblibě zejména postarší Němky. Na Zanzibar přijíždí mimo sezónu poznávat místní kulturu tak trochu po svém, proto špatné počasí neřeší.

Zajímavé na Zanzibaru je, že i když na něm potkáte nejvíce muslimů, najdete tu i křesťany. Jejich děti mohou navštěvovat křesťanské školy a nemusí se přizpůsobovat ani svým oblékáním. Nicméně specifickou odnoží křesťanství je kult voodoo, jehož vyznavače byste na ostrově, byť v minimálním počtu, přece jen našli. Nesmíte si pod ním ovšem představovat propichování panenek u temného oltáře společně se zaříkávadly a kletbami.

Ve skutečnosti jde pouze o zažitý mýtus, který se skutečnou podobou voodoo nemá mnoho společného. Vyznávají ho převážně obyvatelé izolované vesnice Tumbatu, která žije i díky všudypřítomným solárním panelům soběstačným životem. Jedná se vlastně o malinkatý ostrůvek, kam se z Nungwi dostanete lodí cca za půl hodiny. Pro vstup na toto území potřebujete mít nejen jako cizinec, ale i jako obyvatel Zanzibaru povolení od nejstaršího obyvatele vesnice.

Tamní lidé věří v moc a sílu předků, duchů a různých zaklínadel. Mají vlastního šamana, provádějí speciální obřadní a magické rituály. Místní se zabývají věštbou budoucnosti i různým posilováním energie. S kletbami a propichováním panenek špendlíky to ale opravdu nemá nic společného, protože ty souvisely pouze s pozitivními obřady.

Vlivem střídání různých kultur a národností na ostrově Zanzibar, k němuž docházelo už od 8. století, kdy si ostrov podmanili Arabové a tamním lidem předali islámské náboženství, jsou místní obyvatelé skutečně talentovaní na nauku nových jazyků. Ostrov byl střídavě pod nadvládou Angličanů i dalších národů. Ostatně na malou chvíli si ostrov podmanili také Portugalci. Naleznete zde i hodně Indů. Do úředního jazyka svahilštiny tak proniká mnoho různorodých cizích jazykových vlivů.

Za poslední roky je prostřednictvím turismu patrný také vliv italštiny, češtiny a polštiny. S místními se tedy bez problému můžete zdravit nejen po jejich: „Jambo!“ a velice oblíbeným tradičním heslem „Hakuna, matata!“ („žádný problém“, volný překlad), ale uspějete dost možná i s českým „ahoj“ a „jak se máš?“ Samozřejmostí je, že se dobře domluvíte také anglicky a pokud jste znalí více jazyků, tak třeba i arabsky. Ostatně místní děti se ve školách už na prvním stupni učí více řečí najednou.

Co nás ovšem na naší vytoužené odpočinkové dovolené překvapilo poněkud nemile, byly desítky falešných Masajů, číhající na pláži. Když nám průvodce sdělil, že v turisticky atraktivnějších severních oblastech jsou jejich počty ještě násobně vyšší, úplně nám zatrnulo. V převlečení za tradiční pastevce a statečné bojovníky vydrželi čekat na turisty na pláži až do setmění. A to vše proto, aby se s nimi hned jakmile udělají jediný krok na pláž, dali do přátelského rozhovoru, ze kterého nebylo úniku.

Pochopitelně jsou jejich služby velice rozmanité, od zaplétání tradičních copánků, až po výlety, wellness, sošky, klíčenky a různé další turistické předměty. Problémem je, že se na nás vrhli kdykoliv jsme se chtěli jít podívat k moři nebo jen nerušeně projít po pláži. A stejný problém měl každý, kdo se osmělil na pláž vstoupit. Snad možná proto byla z hlediska turistů pláž neustále poloprázdná. Slova hakuna matata a relax v jejich případě rozhodně neplatí, protože ačkoliv tvrdí opak, relaxovat vás tedy rozhodně nenechají. Jsou neodbytní, vnucují vám veškeré své zboží, na němž se snaží od bohatých Evropanů patřičně vydělat. Je tedy nutné si dávat pozor také na ceny.

Navíc se rozhovor s nimi prakticky nedá ukončit, dokud jim něco neslíbíte. A i když řeknete, že chcete mít klid, druhý den na vás volají zas, a to klidně až za hradbu vašeho resortu. Rádoby milé konverzace mívají jediný cíl – vnutit vám toho ideálně co nejvíc, za ideálně co nejvíc peněz. Jdou za vámi klidně až do moře, takže někdy musíte být vyloženě hrubí a hlavně hodně rychlí, abyste se jich zbavili a měli chvilku klidu.

A pokud se nad některým plážovým prodejcem přece jenom smilujete a dáte se s ním do hovoru, můžete si být jistí, že tím to pro vás zdaleka nekončí. Zatímco se snažíte ukončit nekonečnou debatu o ničem s jedním obchodníkem, vyčíhnou si vás další, kteří čekají, abyste s nimi navázali tam, kde jste s jeho kolegou skončili.

Zkrátka pokud vy sami neudělíte rozhovoru rázný konec, je možné, že zjistíte, že jste na pláži sice strávili celé odpoledne, ovšem zcela jinak, než jak jste si představovali. Právě tento fakt patřil k největším minusům naší vysněné odpočinkové dovolené, protože jsme se s tak vlezlými prodejci ještě nikdy nesetkali.

Dalším živočichem, který vám prosluněný zanzibarský pobyt může také maličko zpestřit, jsou bez pochyby místní kočkodanové. Tyto opičky jsou sice náramně roztomilé a šikovné, ovšem servítky si s vámi rozhodně brát nebudou. Zatímco v pralese, kam se také můžete jet podívat, jsou spíše plaché, je dost možné, že se některé z nich vyskytují i ve vašem resortu. A pokud žijí u vašeho hotelu, nejspíš budete mít o zábavu postaráno. Opičky, které žijí v tlupě, nám velice brzy ukázaly, co jejich odvážný gang dokáže.

Museli jsme dávat dobrý pozor nejen na terase před pokojem, kam primáti rádi zavítali. Poté, co dostali jeden banán, se rozhodli, že musí nakrmit i zbytek party tím, že se nám dostanou do pokoje pro něco dalšího.

Bezostyšně nám proto opice klepaly na dveře a snažily se dostat dovnitř. Jen tak tak jsme stihli zabouchnout, přičemž vždy ještě nějaký čas na nás všechny číhaly na terase, aby se i sebemenším otvorem ve dveřích dostaly dovnitř. Jednou jsme se však rafinovanosti této tlupy neubránili - když nás mazaně přepadla po cestě z večeře. Mazaným zvířatům totiž neušlo, že si na pokoj neseme banány.

Opice nás neodbytně - neustálým skákáním, přísným pohledem a nepříjemným sápáním se po nás - postupně připravily o všechno chutné ovoce. Teprve nyní jsme tak pochopili doslovný význam známého pořekadla: „Je drzý jako opice.“ Opice, alespoň některé, drzé opravdu jsou. O něco mírumilovnější jsou opičky guarézy zanzibarské, které potkáte pouze na tomto ostrově.

Poměrně užitečnou radou při cestě na Zanzibar je počítat s velkým odlivem moře, který závisí na přesné poloze místa, kde jste ubytovaní. Zatímco některé části ostrova se potýkají s obrovským odlivem, takže v nich moře půl dne takřka nepotkáte, na severní části ostrova, zejména u oblíbené pláže Nungwi na odliv skoro nenarazíte. Alespoň ne na tak dramatický.

Když už se ovšem stejně jako my vydáte například na východ Zanzibaru, kde se s větším odlivem zkrátka musí počítat, pomůže vám několik užitečných tipů, jak neošidit váš volný čas o koupání v moři. V první řadě je dobré přizpůsobit odlivu pečlivý výběr hotelu.

Kromě bazénu mají některé resorty také šikovné dřevěné molo, které vede až do větší hloubky, kde můžete plavat a šnorchlovat celý den. Jestliže se kromě toho rozhodnete projít si vzniklé lagunky a kochat se mušlemi a dalšími živočichy při odlivu, rozhodně si nezapomeňte pro jistotu vzít boty do vody. Vyhnete se tak možnému nepříjemnému úrazu při šlápnutí na mořského ježka nebo tvrdý korál.

Abyste si každý den na dovolené mohli lépe naplánovat, a odliv do něj dobře a s předstihem zakomponovat, bude se vám hodit stáhnout si do mobilního telefonu aplikaci, která vám přesně ukáže čas odlivu a přílivu, který se na různých místech vzhledem k fázi měsíce liší. Pokud to uděláte, budete mít jistotu, že vás výrazný úbytek moře už nijak nezaskočí.

Zdroje: vlastní poznatky autorky, en.wikipedia.org, thingstodoinzanzibar.blogspot.com, stoplusjednicka.cz