Článek
Cutomu Jamaguči se narodil 16. března v roce 1916 v Nagasaki v Japonsku. Když se ale ve svých 29 letech vypravil za prací lodního inženýra do japonského města Hirošima, ještě netušil, jak odvážné a životu nebezpečné rozhodnutí tím učinil. V době výbuchu byl totiž Cutomu jen tři kilometry od samotného epicentra. Tlaková vlna ho vymrštila do vzduchu a ztratil vědomí. Jak po letech vyprávěl, když se rozhodl o svých děsivých zážitcích konečně promluvit, nejprve neměl nejmenší tušení, co se vlastně stalo. S vážnými zraněními na rukou a na hlavě, včetně protržených bubínků, se nakonec prodral troskami i s několika dalšími lidmi, aby se mohl schovat do krytu.
Následující den, 7. srpna, se Cutomu vydal na cestu domů do města Nagasaki. Protože ale byly zbořené všechny mosty a kupodivu stále funkční nádraží se nacházelo na druhém břehu za řekou, neměl jinou možnost než ji přeplavat. Všude kolem se nacházela těla mrtvých a vážně zraněných lidí, z nichž většina neštěstí nepřežila. Cutomu měl ovšem štěstí a na nádraží, odkud se mohl vrátit do svého rodného města, se přece jenom s vypětím všech sil dostal. V danou chvíli se ovšem domníval, že se vydává do bezpečí. Bohužel byl však smutný Cutomu opět na omylu.
Po návratu domů přežil další výbuch
Když se Cutomu dostal ještě 7. srpna domů do Nagasaki, trvalo to pouhé dva dny, než se musel potýkat s dalším nezměrným neštěstím. Jako inženýrovi mu v práci kolegové a šéf - neznalí síly jaderných zbraní - odmítali uvěřit, odkud pochází jeho zranění. Nedokázali si představit, že by jedna bomba zničila celé město. Netrvalo to však ani pár minut a měli možnost se sami přesvědčit, jaké hrůzy dokáže atomovka napáchat.
Jen tři dny po útoku na Hirošimu, tedy 9. srpna 1945, už čelilo výbuchu smrtelné výbušniny s katastrofickým dosahem i Nagasaki. Daný okamžik připadal lodnímu inženýrovi Jamagučimu jako zlý zen. Tak opravdový důkaz svého tvrzení rozhodně znovu prožít nechtěl. Prostor okolo zalilo bílé světlo a opět následoval výbuch. „Připadalo mi, že mě ten hřibovitý oblak z Hirošimy pronásleduje,“ svěřil se se svými hororovými prožitky později Cutoma deníku The Independent. Tentokrát ale Cutoma navzdory silnějšímu výbuchu atomovky vyvázl na rozdíl od několika deseti tisíců spoluobyvatel nejen živý, ale dokonce i bez zranění. Rychle se vydal domů, aby zjistil, zda je jeho rodina v pořádku – a opět se mu mohlo alespoň trochu ulevit, protože se radoval z dalšího obrovského zázraku – i manželka se synem jadernou katastrofu oba přežili.
Těžké následky dokázal překonat
I když Jamaguči stejně jako dalších přibližně 160 lidí přežil oba výbuchy (ovšem jediný byl i oficiálně uznaným přeživším japonskou vládou), zotavování se ze zdravotních potíží způsobených silným ozářením pro něj bylo procházkou peklem. Nejednou si pomyslel, že je jeho konec. Vypadávaly mu vlasy a nebyl schopen přijímat stravu, a když už se mu to podařilo, všechno vyzvracel, ani rány se mu moc dobře nehojily. Ovšem nakonec se ze všeho dostal a později s manželkou dokonce počali ještě další dvě děti. Narodily se jim dcery.
Díky statusu od vlády měl jako přeživší jedné z nejtěžších katastrof 20. století nárok na příspěvky. V roce 2000 se Cutoma rozhodl o hrůzách, které mají na svědomí atomové zbraně, informovat a upozornit širokou veřejnost. Stal se členem hnutí, které proti nim bojuje a promluvil také na půdě OSN. Hrdina, jehož osudem zřejmě bylo přežít dva jaderné výbuchy, a zároveň tím varovat lidi před nedozírnými důsledky mocných zbraní, zemřel na rakovinu žaludku v roce 2010 ve věku nedožitých 94 let.
