Článek
Z oslav lepších pracovních podmínek agitka režimu
Svátek práce slavíme prvního května na počest odvážných chicagských dělníků, kteří v roce 1886 stávkovali za osmihodinový pracovní den. Během demonstrace došlo na náměstí Haymerket v Chicagu k takzvanému Haymarketskému masakru, tedy k brutálnímu bombovému útoku. Na myšlenku kratší pracovní doby poté navázala mezinárodní demonstrace v roce 1889 svolaná pařížskou internacionálou. Lidé tenkrát vyšli do ulic v mnoha státech USA a Evropy, aby vybojovali kratší pracovní dobu, kterou máme v současnosti.
Jako první začali první květen oslavovat v roce 1891 v Rusku, Brazílii a Irsku. O pár let později se přidaly Čína a Indie a poté další státy. Pro Československo měl ale dlouho tento státní Svátek práce oslavující především lepší pracovní podmínky po dlouhých 40 let totality spíše hořkou pachuť. Důvodem byla povinná propaganda, které se obyvatelé naší země museli většinou chtě nechtě účastnit. Kromě manifestací a vychvalování socialistických výrobků, vynálezů a celého komunistického hospodářství, Svátek práce doprovázely lživé pochvalné projevy a falešně radostné prvomájové průvody.
„Nenucené“ všeobecné veselí a alegorie
Průvodů se účastnili nejen chodci, ale také různé alegorické vozy. Vesměs bylo hlavním cílem jediné. Nucené májové veselí a podpora národních i družstevních podniků, kterým se údajně nadmíru dobře daří. Vychvalovány byly i školy a vzdělání a v neposlední řadě zájmové organizace jako třeba Pionýr, Svazarm (Svaz pro spolupráci s armádou) nebo Červený kříž. V dané době bylo téměř nepředstavitelné, že by se snad někdo tak oslavné a nezapomenutelné akce nemohl účastnit. Neexistovala žádná dostačující omluvenka, vyjma nemoci či hospitalizace v nemocnici.
Největší socialistický svátek
Pro komunisty byl Svátek práce jedním z nejdůležitějších státních svátků. Potrpěli si na jeho oslavy, které pojímali po svém, jak jinak než ve prospěch režimu. V řadě měst byly pořádány prvomájové průvody, kterých se museli účastnit skoro všichni. Byly totiž takzvaně „nepovinně“ povinné. Výjimku neměli žáci a studenti, ale ani jejich učitelé nebo nadřízení z různých podniků. Ba právě naopak. S mávátky, transparenty a hesly podporujícími režim a jeho ideologii museli vesele vyjít do ulic, aby se účastnili oslav režimem tolik oblíbeného svátku práce. Kromě toho všichni museli kontrolovat také vzornou účast všech svých žáků, kolegů a podřízených.
Slavné májové dny
Kromě prvního května, považovali komunisté za nesmírně důležité také další květnové dny. Byly jím 5. a 9. květen, který byl Sovětským svazem považován za den konce 2. světové války, den vítězství a den našeho osvobození. To by bylo, aby socialisté významně neoslavovali sovětskou spoluúčast na naší záchraně. Tyto dny v květnu byly spolu s prvním májem pro komunistické politiky velice důležité. Dohromady je nazývali slavné májové dny a na propagačních plakátech oslav byly většinou uváděny společně. Mimo jiné se během nich vzpomínalo na padlé československé vojáky ve 2. světové válce.
V průvodech nesměly chybět portréty vůdců
Jak už to tak v totalitních režimech bývá, hlavní pozornost se i na prvního máje soustředila především na komunistické vůdce a politiky, kteří se starali o dostatek práce a mír pro všechny. V průvodech lidí proto nesměly chybět jejich portréty a podobizny. Davy pak procházely kolem tribun, odkud vlající prapory, propagandistická hesla a transparenty sledovali tehdejší političtí pohlaváři jako například krajský tajemník KSČ Miroslav Mamula a další významní představitelé strany.
Zdroje: cs.wikipedia.org, e15.cz, denik.cz
