Článek
Půvabná Hana Vítová hrála díky své jemné tváři samé kladné postavy. Z nejznámějších černobílých filmů lze jmenovat například hrdinku Martu z Nočního motýla (1941) nebo Elén z filmu Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949). Navzdory jejímu přání zahrát si někdy i zápornou roli, ji vzhled předurčoval k roli nesmělých a nevinných dívek a žen, které čekají na tu pravou osudovou lásku.
Soukromý osud samotné herečky, která jako jediná na rozdíl od svých jiných hereckých kolegyň po 2. sv. válce ustála nařčení z kolaborace, byl však přesně opačný. Jako by si alespoň na plátně mohla zahrát to, co v soukromí neměla šanci prožít. Spokojenou a naplněnou lásku totiž ani během dvou manželství nepoznala.
Neojbsazovanější česká herečka
Hana Vítová, rozená Lašková, která se po angažmá v Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha rozhodla přejmenovat na Vítovou, patřila v dané době mezi nejobsazovanější české herečky. Důvodem, proč se herečka vzdala před lidmi svého původního příjmení, měl být fakt, že její tatínek Hanuš Lašek byl úspěšným sólistou Národního divadla a profesorem na pražské konzervatoři.
Vítová nechtěla, aby to vypadalo, že ji jakkoliv umetal cestičky a snažila se prosazovat svůj vlastní přirozený talent, čehož dosáhla právě pomocí pseudonymu, který pro ni údajně vymyslel Voskovec podle spisovatele Vítězslava Nezvala. Tomu se přezdívalo Vítek, a když na něj Voskovec jednoho dne při společném posezení v baru s Vítovou a Werichem pohlédl, měl jasno. Nezval je Vítek a jejich společná kamarádka Hana měla být nově Vítová. Tohle příjmení herečce už zůstalo.
Ani jedno z manželství neskončilo šťastně
Poprvé se herečka provdala za operního pěvce Jaroslava Pospíšila. I když se kvůli němu nejdříve dokonce přestěhovala do Olomouce, vztah jim po návratu do Prahy ztroskotal. Rozdělila je sláva i přílišné pracovní vytížení.
Důvody, proč se rozpadlo hereččino druhé manželství s hereckým kolegou, šéfredaktorem prestižního týdeníku Kinorevue a kritikem Bedřichem Rádlem, jsou však mnohem bolestnější. Také pro něj byla Hana druhou manželkou, ovšem jak se údajně vyjádřil rovnou na jejich svatbě, rozhodně ne poslední. Což ostatně zanedlouho dodržel, když si našel o patnáct let mladší milenku a třetí manželku herečku a novinářku Natašu Tánskou. Tu proslavila především role Barunky ve zfilmované Babičce Boženy Němcové.
Ještě než k tomu došlo, je dobré poznamenat, že kvůli Haně Rádl opustil svou první manželku herečku Světlanu Svozilovou. Zanedlouho spolu počali dceru, kterou matka pojmenovala po otci Bedřiška. Ani společně ale dvojice, která žila ve stejném bytovém domě jako Rádlova ex Svozilová, ke štěstí nedošla. Herec a sukničkář s váženou pověstí ve společnosti ji opustil kvůli herečce Tánské, na kterou si prý myslel už dlouho předtím.
Zoufalá Hana Vítová ovšem neměla po rozchodu s Rádlem kam jít, proto zůstala i s dcerou na skoro sedm let žít v jedné domácnosti s exmanželem a jeho novou manželkou Tánskou. Ani ta se nakonec nestala poslední ženou vlivného herce. Ženatý byl celkem čtyřikrát, naposledy ovšem udělal výjimku, a za choť pojal ženu mimo uměleckou branži.
Bolestná ztráta dítěte
Ještě daleko větší životní ranou, se kterou se Vítová nikdy nesmířila, však byla pro herečku bolestivá ztráta dcery Bedřišky, která v roce 1966 spáchala sebevraždu. Mladé dívce bylo pouhých dvacet let, když se kvůli neopětované lásce rozhodla, že si podřeže žíly. Její matka se tomu pokusila zabránit, jenže dveře koupelny, kde se Bedřiška rozhodla odejít ze světa, byly zamčené. Než se k ní herečka dostala, vyskočila zoufalá dívka ven oknem a pád nepřežila. Od té doby se herečka uzavřela do sebe, přestala téměř úplně přijímat role a propadla alkoholu. V roce 1987 zemřela smutná a v osamění na rakovinu plic.
