Článek
Ne všichni vědí, že světově proslulá Joy Adamson, jejíž knižní příběh o lvici Else byl časem zfilmovaný, pocházela z Česka. Narodila se 20. ledna roku 1910 v Opavě, Na rybníčku č. 48, jako Friederike Victoria Gessnerová. Byla druhorozenou dcerou stavebního rady Viktora Gessnera a Friederiky Gertrudy (Traute), roz. Greipelové.
Měla dvě sestry a jejím pradědečkem byl rakouský podnikatel Carl Weisshuhn. V Opavě žila s rodiči do dvanácti let, než se její otec s matkou rozvedli a ona se následně přestěhovala i s matkou za babičkou do Vídně. Tam později vystudovala učitelství, nějaký čas si přivydělávala jako modelka. Byla člověkem mnoha talentů. Učila se na kurzu těsnopis, zajímala se o restaurátorství, kovotepectví a také malbu nebo navrhování plakátů.
Nějaký čas studovala prý i medicínu. Toužila být také koncertní pianistkou, ale z tohoto snu sešlo údajně proto, že měla příliš drobné ruce. Dalo by se říct, že i přes širokou škálu dovedností a znalostí v mnoha oborech se autorka a malířka zpočátku pořád hledala. „Měla jsem stále co dělat, ale pořád jsem nevěděla, čím budu,“ prozradila prý jednou o svých kariérních začátcích slavná autorka.
Do Afriky ji přivedl první manžel
Joy hledala tu pravou lásku skoro celý život. Nakonec ji však našla v trochu jiné formě. Když se ve Vídni seznámila s prvním manželem bohatým Židem Viktorem Ritterem von Klarwillem, 12. května roku 1937 spolu odcestovali do Afriky, kde už zůstali. Měli v plánu si tam postavit dům. Jejich manželství ale nemělo dlouhého trvání. Po pouhých několika měsících od jejich příjezdu do Afriky se rozvedli. Joy, jak ji začal říkat její druhý nastávající, poznala botanika Petera Ballyho, který byl v Keni pracovně. Zkoumal tam možnosti léčivých rostlin, čímž Joy, která si od té doby už jinak neřekla, nejspíš okouzlil. V roce 1938 tak proběhla druhá svatba a pár se po sňatku společně vydal na tříměsíční expedici do pohoří Chyulu.
Botanická práce manžela ji inspirovala i ve vlastní práci. Začala pracovat na publikacích o přírodě, které ilustrovala. Svůj malířský a kreslířský um Joy naplno předvedla také v okamžiku, kdy namalovala sedm set portrétů členů všech 54 afrických domorodých hlavních kmenů. Po několika letech se ale i druhé, pro Joy inspirující manželství nakonec rozpadlo.
Díky třetímu manželovi našla smysl života
Přestože ani její třetí manželství s ochráncem přírody a zakladatelem národních parků Georgem Adamsonem, se kterým se Joy seznámila v roce 1942 na vánočním večírku, neoficiálně nevydrželo, Joy tento svazek skutečně obohatil a změnil jí život.
Smysl života našla slavná autorka, které se nikdy nesplnilo přání o výchově vlastních dětí, díky Georgeově objevu tří zachráněných lvíčat. George totiž nešťastně v sebeobraně zabil jejich rozzuřenou matku, která ho napadla. Osiřelá lvíčata poté přivedl domů, aby alespoň jim pomohli přežít. Zatímco dvě ze lvíčat putovala do zoo v Rotterdamu, lvice Elsa byla příliš slabá, a proto zůstala na farmě u manželů Adamsonových. A právě tento osudový počin vytvořil mezi Joy a lvicí Elsou nerozlučitelné pouto.
Joy lvici nejen zachránila, ale také vypiplala. Ta ji na oplátku začala neochvějně důvěřovat a mezi nimi vznikla opravdová láska. Když začala být lvice Elsa dostatečně silná, vypustili ji s Georgem zpět do volné přírody.
Později prostřednictvím osobitého příběhu ze života, se kterým se Joy svěřila v autobiografické knize s názvem Příběh lvice Elsy z roku 1960, oslovila téměř celý svět. Podle jejich společných zážitků přeložených do více než 30 jazyků byl v roce 1966 natočen film Volání divočiny. Knižní bestseller přenesený na plátno začal okamžitě slavit úspěch i v kinech. Z herečky hlavní role Virginie McKenny udělal přes noc hvězdu. Snímek si vysloužil dva Oskary.
S lidmi si moc nerozuměla
Přestože právě autorčiny knihy o přírodě a také její charitativní a ochranářská činnost přivedly lidi „blíž k divočině“ a některé také k zamyšlení a citlivějšímu chování, sama Joy si prý s lidským druhem nerozuměla. Do určitého času sama netušila, co přesně od sebe a od druhých očekává. Podle toho nevalně dopadly i její vztahy s osudovými partnery. Nakonec skončilo i autorčino manželství s Georgem, které trvalo 26 let. Nikdy se však oficiálně nerozvedli.
Poté, co se bývalí partneři rozhodli pro oddělené bydlení, navštěvovali se pouze na Vánoce. Joy už ale díky společně prožitým rokům věděla, jakou životní cestou se vydává a v záchraně ohrožených druhů a divokých zvířat dál pokračovala i na vlastní pěst. S jejím přispěním bylo v Keni založeno 6 národních parků, přispívala finančně na záchranu divokých zvířat z různých koutů světa a podporovala různé nadace.
Po vypuštění lvice Elsy do volné přírody se ujala dalších zvířat. Vychovala a poslala zpět do divočiny například i gepardí mládě Pippu. Pečovala také o leopardí mládě Penny, o čemž napsala ve své další knize, kterou dokončil až autorčin asistent, s názvem Královna ze Shaby: Příběh afrického leoparda (1980). George se po konci vztahu zase zaměřil na pokračování ve studiu a záchranu lvů.
Zabil ji sluha
Paradoxní je, že ochránkyně zvířat, která přispěla ke konci mnoha pytláků a vrahů divokých šelem, sama zemřela lidskou rukou. V roce 1980 ji pouhých sedmnáct dnů před sedmdesátými narozeninami brutálně ubodal její bývalý zaměstnanec Paul Nakware Ekai, kterého předtím vyhodila ze služby za krádež.
Vše je ještě komplikovanější o to, že kolem smutného konce slavné autorky knih dodnes visí několik otazníků. Domnělý vrah byl v dané době nezletilý, proto se vyhnul trestu smrti. Ten u soudu v přiznání tvrdil, že Adamson zastřelil, podle pitvy měla ale Joy dvě desítky bodných ran, a byla zavražděna nožem. Vrah byl odsouzen k doživotí ve vězení, v roce 2009 byl přesto propuštěný na svobodu.
V kaluži krve měl spisovatelku najít její domorodý asistent Pieter Mawson. Když tvůrci dokumentu jménem Zrozena pro Afriku (2023) o spisovatelčině životě vypátrali údajného zločince Paula Nakwara Ekaie, aby s ním udělali rozhovor, začal jim tvrdit, že je nevinný a že známou ochránkyni šelem zavraždil právě její asistent.
Kde je pravda se s jistotou už nejspíš nikdo nedozví. Jisté je pouze to, že George bývalou manželku pohřbil a rozprášil na hroby Elsy a Pippy a přislíbil jí, že bude v jejich záchranářské činnosti pokračovat. Také George byl o devět let později zavražděn lidmi, když mu bylo 83 let.
Zabili ho 20. srpna v roce 1989 somálští bandité nedaleko jeho tábora v národním parku Kora. Rozstříleli jeho auto a George zasáhli mnoha kulkami, když jel na pomoc svému asistentovi a evropskému turistovi. Také on je pohřben u svých milovaných šelem v africkém národním parku po boku lvů Super Cuba a Boye.
Zdroje: cs.wikipedia.org, novinky.cz, Kamarádka divokých šelem - Joy Adamson.Retro. 2025, roč. 2025, č. 8, cs.wikipedia.org, joyadamson.cz
