Článek
Poklidné město u Prahy bylo od dob 2. světové války opředeno záhadou. Mnozí se domnívali, že je v okolí ukryt nacistický poklad skýtající na 540 beden s cennostmi a zbraněmi v hodnotě miliard dolarů, které tam zanechali příslušníci SS, když je přepravovali z Berlína přes Madrid do Argentiny. Nikomu nebylo divné, že je nepravděpodobné, aby Němci poklad vezli právě přes tehdejší Protektorát Čechy a Morava. Co je k myšlenkám o zakopaných tajných zbraních německých vojáků vedlo doopravdy?
Co říká legenda?
Podle mýtů o štěchovickém pokladu se Němci v roce 1945 na konci druhé světové války snažili ochránit své nakradené bohatství. Mělo se jednat celkem o 540 beden s různými cennostmi na našem tehdejším území. Plukovník Emil Klein ze specializované školy SS v Hradišťku dostal za úkol poklad ukrýt. Cennosti doputovaly až k připravené štole ve Štěchovicích. Zakopat je měli francouzští a ruští zajatci z koncentračního tábora, poté je příslušníci SS všechny do jednoho zastřelili. Ozbrojenou stráž zase údajně zlikvidoval velitel Klein s poručíkem Steigem.
Československá zlatá horečka
Mezi lidmi se v tehdejším Československu našlo v průběhu let mnoho pátračů. Nejznámějším z nich byl sudetský Němec Helmut Gaensel, který celé pátrání po plánech vojenských letadel a dalších předmětech odstartoval a dále také organizoval. Hledačů však bylo mnohem více.
Velkým Helmutovým konkurentem byl Josef Mužík. Ten napsal o štěchovickém pokladu a jeho hledání i trilogii knih. Na pátrání skrytého pokladu prostřednictvím velkých vrtů se zapojením nesčetné techniky bylo vynaloženo mnoho peněz. Nezřídka kdy při něm byli přítomní i novináři. Celé snažení hledačů však bylo marné. Helmut Gaensel navíc až v roce 2022 přiznal, že si poklad vymyslel.
Jaké je vysvětlení?
Dosud není vysvětlena otázka, kde Helmut Gaensel, který sice pátral, ale ve finále se snažil, aby nikdo na místě nic nenašel, sbíral peníze na svá rozsáhlá pátrání. Malá vodní elektrárna ve Štěchovicích zajímala nacisty od únoru roku 1943.
Důvodem mělo být zničení vodní elektrárny Vemork v Norsku. V té se nacházela těžká voda, po které nacistické Německo tehdy toužilo. Šlo o způsob, jak se dostat k výrobě jaderných bomb. A protože v témže roce, v květnu roku 1943, byly zničeny přehrady v Porýní, štěchovická elektrárna jediná zůstávala v popředí zájmu. Výhodné bylo pro Němce její umístění v Protektorátu. Nehrozilo jí totiž bombardování, protože v té době nepatřila mezi vojenské cíle.
I když nikdo oficiálně nepotvrdil, že je v okolí vodní elektrárny stavěná výrobna těžké vody, patrné to bylo například z informace o vedení vysokého napětí katastrem obce. Elektrárna, jejíž provoz byl spuštěn v roce 1943 vedla proud do rozvodny v Mirovicích a do Příbrami, kde se nacházel výzkumný ústav Waffen Union. Šlo o projekt plzeňské Škodovky, brněnské Zbrojovky a Explosie v Semtíně, který spočíval ve výrobě nových zbraní pro složky SS.
Tvrdilo se, že na konci druhé světové války zde tým plukovníka Engela nechal vyvíjet rakety. Z těchto důvodů byla vodní elektrárna pro Německo důležitá. Byla součástí tajného plánu na pokrok a následné vítězství ve druhé světové válce.
