Článek
Rolf Mengele se narodil Irene Schoenbeinové v březnu roku 1944 obklopen milující rodinou. Vyrůstal s babičkou a dědečkem, matkou a svým nevlastním otcem. O svém biologickém otci neměl ani potuchy. Domníval se, že jeho otec již nežije. O to větší byl pro něj šok, když se po válce v šestnácti letech dozvěděl, že je jeho otec naživu a snaží se s ním být v kontaktu prostřednictvím dopisů. Zrůdný a zvrhlý Mengele údajně svému synovi také napsal a ilustroval dětskou knížku, která měla syna obměkčit.
V synovi vzbudil zvědavost
Nedůvěřivý Rolf, který činy svého otce odsuzoval, začal mít nutkání se s ním i přesto setkat. A co více, rozhodl se, že se pokusí pochopit i strašné zločiny, které jeho otec páchal v koncentračním táboře v Osvětimi na lidech. Ne nadarmo se jeho otci, důstojníkovi SS, přezdívalo Anděl smrti. Na nevinných vězních v koncentračním táboře prováděl šílené a zvrácené experimenty, čímž jim před smrtí působil neskutečné utrpení. Nakonec se Rolf rozhodl, že svého otce navštíví v Brazílii, kam po válce uprchl před spravedlností.
Rolf cítil jisté spříznění
I když sám chování nacistů odsuzoval, nedalo mu to a s otcem cítil jakési spříznění, které se rozhodl prozkoumat. Zajímalo ho především to, jaké pohnutky jeho biologického zploditele vedly k takovým odpornostem a páchání tolika utrpení. Na setkání se zvědavý Rolf dokonce těšil a dlouho připravoval. Když v roce 1977 otce s falešným pasem navštívil v Brazílii, čemuž předcházely dlouhé pětileté přípravy, snažil se ho na vše vyptat. Rolf se měl na místě zdržet dva týdny. Zanedlouho po svém příjezdu se začal Mengeleho notně vyptávat na vše kolem jeho genocidních zločinů, ten se ovšem ze své viny a odpovědnosti za pokusy na Židech notně vykrucoval. Přiznal svému jedinému synovi pouze to, že se jich účastnil.
Odpověď zbabělce
Ani Mengeleho odpovědi a reakce ovšem nebyly takové, jaké by jeho syn očekával. „Co jsem měl s těmi lidmi dělat? Když dorazili, byli nemocní a polomrtví,“ zaznělo údajně z úst doktora smrti na jeho nepochopitelnou vlastní obhajobu v Rolfových očích. Závěrem prý konstatoval, že on pouze rozhodoval o pracovní schopnosti a způsobilosti vězňů, čímž tisíce lidí zachránil. To byla pro smutného Rolfa, který konečně pochopil, že je jeho otec opravdovou lidskou zrůdou, zjevně poslední kapka. Otce zavrhl a přerušil s ním také veškeré kontakty. Mělo to ovšem háček.
Otce nikdy nevydal spravedlnosti
I když sám se s otcem neměl v plánu dále vídat, a také pochopil, že je skutečně takový, ne-li horší, jak se o něm vyprávělo, přesto v Rolfovi cosi hlodalo. Něco, co mu nedovolilo svého otce vydat spravedlnosti, lovcům nacistů, kteří měli Josefa Mengeleho dlouhodobě ve svém hledáčku, a ten před nimi utíkal. Těžko říct, o jaké pocity přesně šlo, zda k tomu Rolfa přiměla láska k otci nebo pouze zbabělost. Každopádně otce odmítl podrazit a nikdy nikomu neprozradil ani přesnou polohu místa, kde se nacházel.
Za příjmení se styděl
Rolf se za otce, který se nakonec utopil v roce 1979, když ho při koupání u brazilského pobřeží ranila mrtvice, právem styděl. Přestože ho odmítl vydat spravedlnosti, jeho názory a nelidské chování sám nikdy nepochopil. Údajně s ním odmítl dále diskutovat a z jeho myšlenek a nápadů mu bylo zle. Negativní přístup a pocity ke svému biologickému otci si zachoval dodnes. „Nikdy nepochopím, jak mohly lidské bytosti dělat takové věci. To, že můj otec byl jedním z nich, můj názor nemění,“ pronesl prý kdysi podle webu nypost.com.
V osmdesátých letech se vzdal dokonce i svého příjmení Mengele, namísto něj raději pojal za své příjmení manželky. Chtěl tím uchránit svou rodinu před nechvalnou pověstí. Dnes je z Rolfa advokát a žije ve Freiburgu v Německu.
Zdroje: nypost.com, thejc.com, instagram.com, dotyk.cz
