Článek
Už tak tajemné prostory Vyšehradu v Praze skýtají tři objekty, nad jejichž původem si dosud lámou hlavu archeologové i historici. Podlouhlé kameny známé i jako Čertův sloup z granodioritu opírající se o sebe za dobu své existence už během historie vyvolávaly mnoho domněnek a rozporuplných pocitů. Podle dochovaných pramenů z roku 1609 se kameny dříve nacházely poblíž vyšehradského hřbitova u kostela svatého Jana Křtitele. Píše se o tom ve spisu s názvem Bellum hussiticum, který zároveň popisuje husitské války.
Přibližně z roku 1700 se ke kamenům váží jedny z nejstarších zaznamenaných pověstí, podle kterých se jim přezdívá Ďáblovy. Ať už se návštěvníci tohoto tajuplného místa rozhodnou věřit těmto příběhům anebo názorům odborníků, jisté je, že se jedná o útvar, který stojí za vidění. Podle předpokladů se na současném místě v jihozápadním cípu Karlachových sadů kousek od východní zdi vyšehradského hřbitova nachází od roku 1888. Protože není znám přesný původ Čertova sloupu, není známo ani jeho původní umístění.
Pověsti mluví o sázce kněze s ďáblem
Podle dochovaných lidových pověr, které vznikly i kvůli tomu, že je v blízkém okolí útvarů prý cítit síra, se vsadil pražský kněz s čertem Zardanem o tom, že ďábel dokáže z římského chrámu Panny Marie odnést kamenný sloup dříve, než duchovní stihne odsloužit mši. V případě, že by se mu sloup povedlo přemístit na Vyšehrad včas, kněz by musel odevzdat svou duši ďáblu. Knězi, který se upsal peklu, se ovšem jako zázrakem povedlo ze sázky vyváznout. Po cestě totiž čert narazil na Svatého Petra, který ho třikrát shodil do benátské laguny, takže ďábel nestihl donést sloup na Vyšehrad včas. To ho rozzuřilo natolik, že sloupem vší silou praštil o zem, až se sloup rozlomil na tři části.
Archeologové přišli s několika teoriemi
Archeologové a historici s objasněním teorie a původu vzniku kamenů rozhodně nezahálí. Během mnohaleté práce vytvořili několik tezí, o co by se ve skutečnosti v případě podlouhlých sloupů z tvrdé žuly mohlo jednat. První z nich tvrdí, že mohlo jít o pohanské sluneční hodiny vytvořené obráběním tvrdého a odolného kamene z Dolního Posázaví. Podle nich se naši předci řídili pro rozpoznávání zimního a letního slunovratu. Z kostela je údajně poté nechal Josef II. přesunout do parku.
Podle dalšího tvrzení šlo o funkční podpěry původní staré románské baziliky, která byla později nahrazená kostelem svatého Petra a Pavla, který se na místě nachází dnes. Myšlenka, že se jednalo o součást baziliky, je podle mnohých nejreálnější. Jiní si kromě jakýchsi hodin nebo kalendáře či milníku představují, že původním účelem Čertova sloupu mohl být dokonce středověký pranýř k potrestání a děsivému mučení zločinců.
Archeologové přišli také s nápadem, že by mohlo jít o kámen využívaný v předkřesťanském období při astronomických vědách. Pokud by to byla pravda, pocházely by Ďáblovy kameny už z období pátého až desátého století našeho letopočtu. Jisté je podle vědců i to, že nikdy nešlo o jednolitý kus kamene nebo sloupu, tyto tři útvary byly rovnou zvlášť. Výzkumníkům se nejspíš podařilo rozluštit část nápisu psaného římským písmem. Na sloupech se údajně píše Sanctae Matris Marie, což znamená Svaté Matky Marie.
I když variant, jak se žulové válce na místo dostaly a jak se využívaly, existuje mnoho, neexistují zatím žádné přesvědčivé důkazy, které by to dokázaly spolehlivě potvrdit nebo vyvrátit. Možná, že ale i díky tomu se však tyto kamenné útvary dodnes řadí k oblíbeným objektům, na které se chodí dívat vědci, milovníci záhad i obyčejní turisté. Svou mysteriózností a netypickým zjevem vás nutí zamýšlet se nad tím, jak se tyto tři podlouhlé podivné sloupky na místo dostaly a jaký byl význam jejich vzniku. O důvod více, proč navštívit krásný pražský Vyšehrad, který už tak ukrývá mnoho tajuplných zákoutí. Toto místo je opředené mnoha bájemi a pověstmi. Čertovy kameny skrývají zatím bezpochyby největší tajemství.
Skutečný původ je nejasný
Nad třemi torzy s rozměry na délku mezi 160 až 240 centimetry si badatelé lámou hlavu už dlouho. Nikomu z nich dodnes není jasné, kde se tři kamenné válce opírající se o sebe s jasně vyrytými římskými písmeny vlastně vzali. Prozatím se podařilo prokázat pouze to, že nejde o žádné dílo sochařů ani umělců a pochází ze starých dávných časů, navíc nikdy nebyly pouze jedním kusem sloupu nebo kamene. Rozhodně se tedy nejedná o žádný projev svobodomyslných umělců současnosti a nejspíš ani o důsledek čertova hněvu, ale jde o zajímavé historické pozůstatky z dob dávno minulých. Našli se ale bohužel i bezohlední vandalové, kteří se kameny, které už na místě stojí mnoho století a přečkaly tak různé války i politické režimy, rozhodli posprejovat, čímž dali najevo, že si neuvědomují hodnotu těchto cenných pozůstatků.
