Článek
Sočská fronta dodnes kupodivu patří mezi nejméně známé epizody 1. světové války, a to se v ní přitom odehrávala nesčetná utrpení. V Alpských šítech docházelo od května roku 1915 k nelítostným soubojům tisíců vojáků. Do té doby nestranná Itálie se přidala do války proti habsburské monarchii, a vytvořila tak třetí frontu 1. světové války. Malebné horské údolí tyrkysové řeky je válkou poznamenané natolik, že je dnes v některých místech ještě možné najít staré náboje nebo jiné vojenské vybavení. A pozornějším turistům neuniknou ani díry ve skalách, kterými je pohoří místy hojně provrtáno od tehdejších vojáků, kteří si v nich hloubili úkryty.
Vojáky ohrožovaly sesuvy skal
V údolí, kde mimo jiné bojovalo také více než 30 tisíc českých vojáků, byli vojáci v nebezpečí i kvůli působení přírodních živlů. Někdy se po střelbě z děl uvolňovaly nebezpečné kusy skal, jindy se zase v zimě utrhly laviny nebo kusy skalnatého pohoří. Museli řešit také zásobování. Potraviny či náboje bylo přes sníh dosahující až do výšky několika metrů velmi nesnadné dostat do vojenského úkrytu. Pomáhali si tím, že ve sněhu vyhrabávali tunely anebo vyráběli improvizované výtahy pro přepravu jídla a dalších potřebných věcí. Vojáci ale nestrádali jen kvůli nepřízni počasí nebo špatně přístupnému jídlu, v oblasti se odehrálo několik málem zapomenutých, přesto podstatných a náročných bitev.
Přes milion obětí
Na sočské frontě došlo celkem k dvanácti ostrým střetům, které měly dohromady za následek přes milion padlých bojovníků. Italští vojáci pod vedením generála Luigiho Cadorny měli za cíl prorazit obranu rakousko-uherských jednotek, aby se přes pohoří Kras ležící mezi Itálií a Slovinskem dostali dál k dalmatskému pobřeží a do přístavu Terst ležícího u Jaderského moře přesně na slovinsko-italských hranicích. Rakousko-uherským vojákům velel Svetozar Borojević von Bojna a jeho frontu se mu podařilo po 11 bitvách uchránit.
Na tu poslední dvanáctou známou jako Bitva nebo také Průlom u Caporetta přijeli jeho vojsku na podzim roku 1917 na pomoc němečtí ozbrojenci. Díky tomu se podařilo sérii nechvalně proslulých a brutálních bitev ukončit a italská armáda se vydala na ústup. Žoldnéři se zastavili až na řece Piavě a Itálie se z tohoto nezdaru prý vzpamatovávala ještě déle než půl roku. Sočská fronta tím však skončila a spolu s ní také nelítostné souboje na život a na smrt.
Češi ve válce
Ve válečných soubojích u řeky Soči byli přítomni také čeští vojáci, na Soči jich bojovalo na 300 000. Během bitev padlo až kolem 50 000 z nich. Mezi bojovníky v několika bitvách byla i řada známých osobností, kteří o válečném dění na řece Soči psali povídky, básně, knihy nebo z nich malovali obrázky. Ve většině z nich první světová válka a tyto válečné zážitky zanechaly řadu hořkých vzpomínek. Schopnosti Čechů nasazených proti italským vojínům byly nepřehlédnutelné, čehož si byli armádní velitelé vědomi.
V několika bitvách se výrazně podíleli na porážce italského nepřítele, jehož mohutné útoky dokázali zdárně odrazit. Nejzásadněji se do povědomí díky tomu zapsali během sedmé, osmé, deváté a jedenácté bitvy. Některé kanóny a další zbraně využité během lítých bojů byly ostatně vyrobeny na území Česka, například horský kanón M 15 pocházel z plzeňské Škodovky.
Obraz války na řece Soči z dílny prostějovského malíře Rudolfa Alfreda Högera.
Bojům ve Slovinsku se nevyhnuli ani známý básník Fráňa Šrámek, sochař Ladislav Kofránek, fotograf Josef Sudek nebo malíř a spisovatel Josef Váchal. Ten svou účast jakožto frontový malíř a zásobovač municí na sedmi bitvách nenesl moc dobře, což se později odrazilo v jeho díle, kde o svých prožitcích z války vyprávěl.
„Zapřaženi jsou dva koně, upevněny provazy a hulákající šarže ukazují nám, co spolutahounům příkrou stezkou někam vzhůru. Přes levé rameno mám provaz a táhnu. Krok za krokem za stálého řevu a pobízení šaržemi stoupáme vzhůru přes kamení, kořeny a houštiny. Těžká lafeta zapadá do jam po granátech a vzdoruje úsilí pohnout jí. Všichni řveme do taktu v intervalech hej rup, klejeme, namáháme se, míhá se bič. Střelba kolem nás zesiluje. Po dvou hodinách je lafeta konečně dopravena na skalnatou plošinu nad údolím. Podařilo se mi po chvíli schovat se v jakési rozsedlině. Když pak se šlo dolů pro další části děla, přidružil jsem se k ostatním,“ popisoval své nešťastné zážitky z fronty v pozdější autobiografii z války s názvem Malíř na frontě.
O dobách, kdy se tyrkysová barva řeky Soči změnila v rudou, se mezi lidmi časem skládaly lidové písně. Jednou z nich je například skladba Válka na Itálii. I mnoho méně známých Čechů prožilo během 1. sv. války poblíž dnes turisty hojně vyhledávané řeky nezáviděníhodná dramata. Museli sledovat vraždění a umírání spolubojovníků a přátel. V této souvislosti je ale mnohé již dávno zapomenuto a dalo by se říct, že si na to většina cestovatelů během jízdy na raftech a koupání v této překrásné řece bohužel i bohudík zároveň nejspíš většinou ani nevzpomene.
