Článek
Hugo Haas patřil za první republiky mezi úspěšné hvězdy stříbrného plátna. V jeho době bylo běžné, že si prvorepublikoví herci sem tam dali nějaké drogy na obveselení, holdovali divokým večírkům a muži střídali románky jako ponožky. Takový býval na začátku své kariéry i rozverný Hugo Haas. Pocházel z brněnské židovské rodiny obuvníka Lipmanna Haase a jeho manželky Elky Haasové, kterým se narodil jako mladší ze dvou bratrů.
Stejně jako starší bratr Pavel se Hugo vydal na uměleckou dráhu. Z Pavla Haase se stal hudební skladatel. Strýc z matčiny strany byl zase hercem ve Vídni. Oba bratři měli bezpochyby vrozený výrazný umělecký talent, který uplatnili nejdříve během studia na brněnské konzervatoři, kde je vyučoval významný skladatel Leoš Janáček.
Ten dal Hugovi doporučení, že se pro svůj výrazný potenciál nejlépe uplatní jako herec. Mladší z bratrů, který původně zamýšlel studovat stejně jako jeho bratr hudbu, se rozhodl ho poslechnout a udělal dobře. Z Huga Haase se stal vynikající komik, který bavil celé Československo. Zanedlouho začal spolupracovat s úspěšnými režiséry i na tvorbě scénářů, z čehož vzniklo několik komediálních snímků jako třeba filmy Jedenácté přikázání nebo Ať žije nebožtík.
Lev salónů prožil románek s Adinou Mandlovou
O Hugo Haasovi se ví, že se nevyhýbal drogám ani jiným hříšným zlozvykům. V dobách velké slávy byl proslulý tím, že navštěvoval mnoho večírků, barů a salónů. Následně prožil bouřlivý a poněkud netradiční románek s herečkou Adinou Mandlovou, se kterou dokonce bydlel. Nalákal ji k sobě domů na to, že ji nabídl pomoc v začátcích kariéry. Ani té ovšem nedokázal být věrný a jejich vztah skončil tím, že se z nich stali jenom spolubydlící. Nenašlo se moc slavných a úspěšných krásek z filmu ani mimo film, které by mu odolaly. Vypadalo to, že bouřliváka a světáka nedokáže nikdo trvale zkrotit. To se změnilo až ve chvíli, kdy se herec bezhlavě zamiloval.
Hugo Haas s Verou Ralston v americkém westernovém snímku Bojující Kentuckian.
Osudné seznámení s baletkou
V roce 1937 seznámil Jan Masaryk svého přítele Huga Haase s baletkou Marií von Bibikoff alias Bibi, která ho okouzlila svou krásou, inteligencí, smyslem pro humor i vstřícnou povahou. Bibi jí začal láskyplně později přezdívat sám Hugo a už jí to zůstalo. Do Československa utekla z Berlína, kde už měla tou dobou problémy s tamními zákony kvůli pomáhání Židům. Hugo Haas se do ní zamiloval, čímž začal jejich trvalý, ale komplikovaný vztah plný rozepří a usmiřování. Dne 27. září roku 1938 se v Praze konala jejich svatba.
Velikán československého filmu a pověstný Don Juan se konečně trvale usadil. To už ale manželům začínal pomalu bránit ve štěstí narůstající fašismus a antisemitismus, který se začal v Česku rozmáhat ještě před vypuknutím druhé světové války. V roce 1939 byl herec po devíti letech působení s dalšími lidmi židovského původu vyhozen z Národního divadla. Ve stejném roce - 1939, se páru narodil jediný syn Ivan. Právě proto, že Haasova žena zůstala nějaký čas po poporodních komplikacích upoutána na lůžko, nechtěl ji manžel stresovat novými tíživými okolnostmi.
Namísto do divadla se chodil toulat po různých barech, kde trávil večery, aby se nedozvěděla, že dostal vyhazov. To prý ale všímavé Bibi, jak se později svěřila, neuniklo. Byla jí podezřelá především pravidelnost jeho odchodů a návratů, takže jí došlo, že se s hercovým angažmá v divadle dost možná něco děje.
Jejich první společné Vánoce byly zároveň těmi posledními v Československu. Všechno prý vygradovalo v okamžiku, kdy na Huga coby na Žida začal střílet zbraní jeden německý voják v podroušeném stavu. Haasovým došlo, že pro ně v republice už nebude dále bezpečno a rozhodli se odstěhovat za hranice. Usadili se až v USA, kde se Hugo opět začal naplno uplatňovat jako herec a režisér. Angažmá v několika menších rolích hollywoodských filmů dokázal zajistit také manželce.
Krutý konec všech Haasů
Nějaký čas byli Haasovi v USA spokojení, dokud nepřišla drsná rána osudu. Haas se dozvěděl o tragickém skonu bratra a otce v koncentračním táboře. Bratra Pavla, který se s manželkou ujal jejich několikatýdenního syna Ivana, když se rozhodli emigrovat za oceán, zavraždili v roce 1944 nacisté v plynové komoře v koncentračním táboře Terezín. Od té doby se umělec zhroutil a začal trpět vážnými psychickými problémy. Měl silné deprese a rozjelo se mu astma, kterým začal trpět ve chvíli, když si představoval bratra, jak se dusí v plynové komoře.
Výčitky a stesk po zesnulých blízkých se zasloužily o hercovo podlomené zdraví. Koncem 50. let se manželé rozhodli vrátit zpátky do Evropy, ale už ne do Československa. V roce 1961 se Haasovi přestěhovali natrvalo do Vídně, však do vlasti se Haas vyjma občasných návštěv už nikdy nevrátil.
V roce 1968 postihl v souvislosti s onemocněním Huga Haase nešťastný konec. Dostal astmatický záchvat v době, kdy Bibi nebyla doma, aby mu přivolala pomoc, čehož sám zrovna nebyl schopný. V důsledku toho se všestranný umělec ve věku 67 let udusil. Nedožil se tak další tragické události a velice nešťastné náhody, která rod Haasových postihla o rok později.
Syn Ivan šel v roce 1969 na pravidelnou dialýzu do newyorské nemocnice, kam docházel s nemocnými ledvinami. Zdravotníci ale fatálně spletli roztoky, které podali pacientům a z místnosti plné pacientů odešli. Než se po rozsvícení varovného červeného světla na přístrojích pacienti dovolali o pomoc personálu, někteří z nich už upadli do kómatu anebo rovnou zemřeli. Mezi nimi byl i Ivan Haas. Jeho nešťastná matka Marie von Bibikoff se rozhodla dožít v ústraní v klášteře nedaleko Vídně, kde pomáhala sirotkům a už se nikdy neprovdala. Zemřela 9. května v roce 2009 v 92 letech.
