Článek
Bezplatné dálnice
Prvním pozitivním faktem na cestě k polskému moři jsou dálniční poplatky. I když je to na severozápad Polska z našich končin podobně dlouhá a daleká cesta jako třeba k jezerům do Rakouska nebo Slovinska, z hlediska peněz se spolehněte, že ušetříte. Kromě české dálniční známky jsme totiž už žádnou další nepotřebovali. Za celou cestu směr přímořské městečko Kolobřeh, Svinoústí a Mezizdroje jsme za polské dálnice neplatili poplatek ani korunu a nepotkali ani jednu bránu pro placení mýtného.
Česká krajina s něčím navíc
Hned po příjezdu do Polska jsme si pomysleli, že je to tam stejné jako u nás. Kdeže jsou ta vyhlášená mořská letoviska a písečné pláže? Hned, jak jsme do jednoho z nich přijeli, utvrdili jsme se v tom, že čekat palmové riviéry a typicky vyhlížející středomořské promenády na místě zkrátka nemůžeme. O to víc pro nás bylo ovšem zajímavé, že jen kousíček za hustými lesíky a zelenými loukami se ukrývá moře. Protože jsme byli v Polsku poprvé, brali jsme to jako netradiční zajímavost a krajina tolik podobná té naší, pouze obohacená o moře, nám přišla zajímavá.
Za mořem vždy cestujeme někam dál, nebo alespoň kus cesty po Evropě, proto jsme možná k pobavení mnohých čtenářů, díky návštěvě polských letovisek viděli zase něco nového a celkem zvláštního. Příjemným bonusem bylo, že všechny pláže v letoviscích i mimo ně jsou skutečně přírodní, a i když také v Polsku se na nich kupí davy turistů, bývají dostatečně prostorné a každý si tam najde to své. Alespoň to platilo pro ty z nich, které jsme navštívili my. Navíc se na většině pláží v Polsku neřeší přítomnost domácích mazlíčků, mohou s vámi všude, kam jdete vy, a když dodržíte slušné vychování, nemá s tím nikdo nejmenší problém.
Upravená odpočívadla a turistická zázemí
Dalším významným plusem Polska je podle nás až překvapivá péče místních o životní prostředí. Na všech odpočivadlech i mimo ně jsme našli dostatek odpadkových košů. Odpadky tak až na výjimky byly vždy jen v koši a jenom málokdy poházené na zemi, jak jsme zvyklí z některých koutů naší republiky.
Kromě toho jsme nejen u každého jezera, pláže nebo jinak turisticky zajímavého místa vždy potkali dostatek laviček a míst k sezení, dětských hřišť a v případě upravovaných vodních ploch i dostatek míst s krásným výhledem. Většinu z nich zdobila upravená dřevěná mola, ze kterých jste si mohli nespočet jezer a rybníků pohodlně prohlédnout. V Polsku navíc na rozdíl od nás nechybí v přírodních parcích, ale i mimo ně, ani dostatek veřejných udržovaných WC, což nutno podotknout, že pomáhá předejít nejedné nepříjemnosti. Kromě toho i tento fakt svým způsobem podstatně šetří tamní prostředí, které pomáhá udržovat čistější a v dobrém stavu.
Chodci a cyklisté ve městech tvoří chaos
Jedním výrazným minusem, který nás zaskočil už při návštěvě Kolobřehu, ale v podstatě se opakoval i při prohlídce okresního přístavního lázeňského města Svinoústí, byl chaotický provoz. Ovšem ani ne tak automobilové dopravy, jako té pro chodce a cyklisty. Cyklostezky zde vedou všude, kudy chodníky, a nutno podotknout, že v množství lidí a kol vznikal na přechodech kvůli nedostatku prostoru pro všechny opravdový chaos. Přes většinu přechodů pro chodce na hlavních cestách se téměř nedalo rovně a bezpečně přejít, před nohy vám skákali ostatní chodci a co krok vás z nedostatečné vzdálenosti míjeli cyklisté. Také pravidla pro samotné pěší, jako by snad ani žádná neexistovala.
Tohoto jevu jsme si všimli i mimo větší města. Lidé, nejen místní, ale hlavně turisté, se neorganizovaně vydávají všemi směry najednou, což pro nás s pejskem bylo obzvlášť náročné. Místy nebylo kam uhnout, protože jste uhnuli jednomu davu, aby vás za pár vteřin málem povalil druhý. Nebezpečné to však bylo i pro celkový provoz, protože chodci bez sebemenšího pudu sebezáchovy a pořádného rozhlédnutí doslova nekontrolovatelně a bezmyšlenkovitě skákali do silnice pod kola projíždějících aut spoléhajíce se na jejich předpisovou pomalejší rychlost a na to, že řidič ze strachu raději zastaví, než aby pokračoval v jízdě. Zejména na úzkých silnicích v menších letoviscích, kdy jste se snažili v rámci omezených možností co nejrychleji projet mezi množstvím aut, pouličních stánků přes nespočet zpomalovacích prahů a retardérů, šlo o skutečně nebezpečné manévry.
Chybějící sprchy na plážích jako nejvýraznější minus
Zcela jednoznačně nejvýraznějším minusem, který pravděpodobně svědčí o tom, že v Polsku cestovní ruch vzrostl nejspíš až nedávno, pro nás byly chybějící sprchy na písečných plážích. Možná, že jsme měli jenom smůlu, a možná, že je to typické jen pro severozápadní část Polska, každopádně jsme zde nenarazili ani na jednu jedinou.
A to je na pláži se zlatavým drobným pískem, který si nejen na botách, ale i na všem ostatním kvůli tomu celý výlet potom vozíte všude s sebou, podle nás zásadní nedostatek. Kromě Polska jsme se s tak malým (potažmo žádným) množstvím sprch, které by vám pomohly s očistou od písku a slané vody, ještě nikde jinde nesetkali. To ale neznamená, že tento problém nemá poměrně snadné řešení, zejména v případě, že zůstáváte stejně jako řada jiných turistů a na rozdíl od nás v jednom a tom stejném hotelu poblíž pláže. Pokud jste ale „neposední“ cestovatelé jako my, bude i pro vás tento fakt nejspíš nežádoucí.
