Článek
Setkání s ním nemusí být pouze fascinující. Pozorování vzácného a málo vídaného na pohled líbivého mořského plže má svá úskalí. Je totiž jedovatý.
Více než 300 let nebyl v dané lokalitě spatřen
Objev mořských biologů z roku 2023 u města Alicante a následně také u města Torrevieja poblíž Baleárských ostrovů modrého glaukuse atlantského, který zveřejnil web Ultima Hora je unikátní především v tom, že vzácný živočich se v těchto místech do toho času neukázal téměř 320 let. Na rozdíl od Atlantského oceánu, kde se vyskytuje poměrně často, je jeho výskyt ve Středozemním moři vzácný. Na severozápadě ostrova Mallorka byl živočich spatřen po 318 letech. Od roku 1705 o jeho objevení v této oblasti nebyly žádné záznamy. Běžná je naopak jeho přítomnost v oceánech, zejména ve vodách kolem Austrálie, pobřeží Jižní Afriky, Mosambiku, ale také USA a kolem Kanárských ostrovů.
Živočich mnoha tváří
Glaukus atlantský je živočichem mnoha tváří a pestrých barev. Má podlouhlé tělo hrající různými tvary a odstíny. Nosí proužky a jeho končetiny mají spirálovitá chapadla, která připomínají spíš křídla, odtud nejspíš pochází jeho některé přezdívky. Navíc umí měnit své pestré a zářivé zbarvení podle potřeby maskování v oceánu. Může být sytě metalicky modře, stříbrně i tyrkysově zbarvený tak, jak zrovna potřebuje, aby byl mezi barevnými mořskými útesy a korály vždy dobře schovaný před predátory. Podle tvaru těla a celkového vzhledu se tomuto mořskému plži bez ochranné ulity přezdívá mořský drak, ale také modrý anděl a někdy i obyčejněji slimák či vlaštovka.
„Zrovna jsme byli obklopeni delfíny, kteří začali sledovat naši loď. Když jsem se podívala do vody, zahlédla jsem ho a okamžitě vykřikla. Je to mimořádně vzácný živočich,“ vyprávěla nadšeně respektovaná mořská bioložka Gádor Muntanerová o svém objevu plže nahožábrého druhu během plavby s profesionálním trenérem paraglidingu Césarem Canudasem kolem Baleárských ostrovů.
Modrý drak svým zářivým zbarvením uchvacuje i vědce.
Netradiční obrana před predátory
Jak už jsme naznačili výše, modrý drak nemá žádnou schránku, do které by se mohl schovat kdykoliv se blíží nebezpečí. K vlastní obraně ho proto evoluce vybavila jiným typem ochrany před nepřáteli. Na chapadlech má žahavé buňky. Jejich prostřednictvím se nejenom brání, ale také loví okolní živočichy. Výjimkou není ani to, že si sem tam pochutná na jedinci svého druhu. Tento hermafroditní živočich je tedy zároveň i občasným kanibalem.
Zajímavý je i fakt, že jed získává modrý drak z jiných tvorů. Uznávaná bioložka Gádor Muntanerová pro výše zmiňovaný deník vysvětlila, že v jeho těle koluje jed kvůli tomu, co jí. Pojídá různé druhy silně jedovatých žahavců, jako je měchýřovka portugalská nebo paruska komůrkatá. Oba tyto tvorové patří mezi silně toxické a nebezpečné druhy.
Nebezpečný na dotek
I když pestré zbarvení a atraktivní vzhled mořského modrého dráčka lákají dost možná k dotyku, zvedání tohoto tvora do dlaně nebo jen k blízkému pozorování, se rozhodně nedoporučuje. Když pominete fakt, že v moři obecně není vhodné sahat na cokoliv živého z tamní fauny a flóry, abyste tím mořské živočichy neohrozili, v případě glaukuse atlantského by se to nenechavým zvědavcům mohlo vymstít.
Jeho žahnutí sice není primárně životu nebezpečné, nicméně může u lidí vyvolat nepříjemné symptomy a potenciálně život ohrožující alergické reakce, jako například zvracení a nevolnosti, bolest, zarudnutí, vyrážka a svědění, otok a pálení a mnoho dalších nepříjemných příznaků. Nejen pro náchylnější jedince a alergiky tedy představuje žahnutí od tohoto mořského plže velké riziko. Když už na tak vzácného plže narazíte, vyplatí se držet se od něj v bezpečné vzdálenosti a případně si ho vyfotit, jako to v tomto případě udělal také ohromený vědecký tým Gádor Muntanerové, který glaukuse atlantského ve Středozemním moři spatřil a dále sledoval.
Mořský ďábel a murény
Není to však zdaleka poprvé, co se v oblastech relativně klidných a turisty hojně vyhledávaných evropských moří, objevili vzácní, a tak trochu nebezpeční živočichové. Známý je třeba případ ryby Melanocetus johnsonii neboli mořského ďábla nebo také ďase. Jedná se o zajímavou rybu, která se vyskytuje v hloubkách několika stovek až tisíc metrů, kde jí s lovem pomáhá malé světýlko. Ve velkých hlubinách bývá jediným zdrojem světla, který vláká kořist přímo k její tlamě. Pro člověka tato ryba, byť vypadá dosti hrozivě, nejen vzhledem k hlubinám od 100 do 1500 metrů, kde se vyskytuje, není nijak nebezpečná.
Naopak jedovatí ostnatci, kteří se mnohdy skrývají na plážích v písku na březích Jadranského moře, způsobují bodnutím člověku velkou bolest. Také kousnutí murény běžně žijící u skalnatých pobřeží evropských moří sice není jedovaté, ale kvůli její silné a ostré čelisti způsobuje neopatrným jedincům vážná a hodně bolestivá, dlouho se hojící zranění.
