Článek
V devadesátých letech šlo i podle pamětníků o celkem běžnou praxi. Když se rodiče vydali na nákup s dítětem, nechali ho za příznivého počasí v kočárku venku před krámem samotné, aby si mohli v klidu nakoupit. Jenže rodičům malého Tadeáše z Hradce Králové se tato praktika 6. září v roce 1991 nevyplatila.
Šlo o jeden z prvních mediálně známých porevolučních únosů dítěte v Československu. Když se maminka novorozence Tadeáše Kopeckého vydala na poměrně rušném Ulrichově náměstí nakoupit do lahůdkářství,netušila, že ji kvůli tomu čeká 25 dní plných zoufalství. Tehdy obyvatelé Československa nebyli na kriminální zločiny takových rozměrů připravení. Zoufalou maminku, která po nákupu marně hledala kočárek se synem, a proto volala o pomoc, kolemjdoucí zprvu uklidňovali, že nejspíš půjde jenom o špatnou domluvu s někým z příbuzných nebo známých. Tuto teorii ale samotní rodiče záhy vyvrátili.
Pátrala policie i senzibilové
Policejní stanice stála nedaleko místa únosu, proto na místo, kde matka spatřila své miminko naposledy, dorazila během pár minut. Vyšetřovatelé, kteří se s obdobným případem v porevoluční době do té doby nesetkali, začali dělat maximum pro jeho objasnění. Informovali novináře a prohledávali okolí. Dokonce se nebránili kontaktu s několika věštci, senzibily a s dobrovolnými pátrači z řad občanů. Vše bylo bohužel neúspěšné. V médiích vystoupili i samotní rodiče. Dodnes je možné najít v archivu České televize reportáž, ve které paní Kopecká prosí domnělou únoskyni o vrácení syna. Neuspěla ani léčka, se kterou přišli policisté. Vymysleli si, že Tadeáš nutně potřebuje léky, bez kterých bude v ohrožení a dopředu obeznámili lékárny, aby byly ve střehu, kdo si pro konkrétní typ zmiňovaného léku přijde.
Světlo do případu vnesla pozorná matrikářka
Když po několika dnech všechno vypadalo ztracené, rodiče začali pomýšlet na to, že možná už svého syna neuvidí. A nejspíš by to tak i dopadlo, nebýt jedné pozorné úřednice.
Když si přesně po 25 dnech od chlapcova zmizení, tedy 1. října 1991, všimla matrikářka Jana Andrýsková zvláštní ženy, která na úřad v daný den donesla nesprávně vyplněný a viditelně opravovaný rodný list. Kromě špatně vyplněných údajů bylo vidět, že do něj někdo zasahoval a některé kolonky byly přeškrtané, přepisované a sem tam přelepené. Nejprve podezřelou ženu poslala domů s tím, že takto její dítě nemůže zapsat, ať přinese rodný list znovu a řádně vyplněný. Ve stejný okamžik jí začalo být jasné, že zde něco nehraje. Podruhé se žena nedostavila osobně, ale poslala za sebe manžela. Rodný list nadále nebyl v pořádku. To už úřednici došlo, že vše zavání podvodem.
„Bylo mi jasné, že rodný list je falešný. Některé kolonky byly přelepené a celý rodný list následně překopírován. V tu chvíli mi to došlo a své podezření jsem řekla i manželovi pachatelky, který už začínal tušit, že něco není v pořádku. Společně jsme pak nasedli do auta a odjeli za jeho ženou. Muž pak s manželkou dlouho mluvil a nakonec ji přesvědčil, aby společně i s dítětem odjeli na policii. A tím pro mě celý případ skončil,“ vyprávěla vrchní matrikářka Jana Andrýsková deníku Šíp s tím, že manžel únoskyně o trestné činnosti partnerky možná nevěděl.
Úleva a vděk
Není divu, že byli oba rodiče malého chlapečka úřednici silně zavázaní. Dodnes jsou z nich přátelé. Dáma, která přispěla k záchraně jejich syna, vystupuje skromně a mile. Příběh jako z dramatického filmu naštěstí skončil šťastně. Z Tadeáše je v současnosti úspěšný dospělák a pracuje jako ekonom v nadnárodní společnosti. Podle dostupných informací nemá žádné psychické důsledky a na událost stejně jako jeho rodiče nerad vzpomíná, ostatně sám si na nic z toho ani nepamatuje.
Oproti tomu o tom, jak to dopadlo s únoskyní, se toho moc neví. Jisté je pouze to, že se z Chrudimi odstěhovala. O peníze a výkupné jí ale pravděpodobně nešlo, jelikož se o něj za celých 25 dnů nepřihlásila. Dalo by se tak uvažovat o tom, že šlo o čin ze zoufalství a že žena, která se prý o uneseného novorozence obstojně starala, nejspíš toužila po vlastním potomkovi. Obavy, které museli rodiče ztraceného syna prožívat, už ale nic nevymaže. I z těchto důvodů se rodiče k celému případu v současnosti příliš často veřejně nevyjadřují a jsou rádi, že je celý zážitek dávno za nimi.
Dětských únosů od devadesátých let přibylo
V současnosti jsou už bohužel případy unesených a pohřešovaných dětí o něco častější. Podle dat uvedených ve veřejném dokumentu na stránkách Policie České republiky bylo například v roce 2019 vyhlášeno pátrání po 1090 osobách mladších patnácti let, přičemž vypátráno bylo 1082 z nich. V roce 2020 byla čísla ztracených nezletilých celkem obdobná, zhoršila se však úspěšnost nalezení. Pátralo se celkem po 943 dětech mladších patnácti let, nalezeno bylo pouze 856 z nich.
Počet ztracených dětí od roku 1991 vzrůstá a policie se snaží v rámci pravidelného pořádání takzvaných pomněnkových dnů o celostátní osvětu. Počty zmizelých dětí sice nejsou ani v současnosti podle dostupných statistik přímo alarmující, nicméně obezřetnost je na místě. V mnoha případech se potomci ztrácí i kvůli nepozornosti rodičů, kdy zpravidla mívají takové situace dobrý konec.
Bohužel se v uplynulých třiceti letech vyskytly i příběhy ztracených dětí, které se dodnes nepodařilo nikomu vypátrat. Ať už jde o malého Honzíka z Prahy, který se v roce 1998 vydal na návštěvu ke kamarádovi v pražském Podolí, k němu však nedošel a co se s ním stalo se nezjistilo nebo o poměrně záhadné zmizení školačky tehdy dvanáctileté Michaely Muzikářové z ledna roku 2017, která se nevrátila domů ze školy. Podezřelý byl její otčím, který spáchal sebevraždu. Nakonec vyšetřovatelé v září roku 2017 případ odložili. Nejen tyto případy byly medializovány a do hledání se zapojili lidé z celé České republiky.
