Článek
15. ledna 2009 se vydala meziměstská linka americké letecké společnosti US Airways z letiště LaGuardia v newyorském Queensu na jihozápad New Yorku do Charlotte. Nikdo netušil, že letounu postupně vysadí oba motory, a pasažéři se tak ocitnou v přímém ohrožení života. Pohotový záchranný manévr kapitána a jeho kopilota prvního důstojníka Jeffreyho Skilese ale naštěstí zabránil obrovské tragédii. O schopnosti obou pilotů si mezi sebou Američané dodnes vypráví.
Na newyorské vyhlídce na Staten Island jsme při pohledu na řeku potkali milého pána. Hned po pozdravu nám začal zaujatě ukazovat na místo na řece Hudson nedaleko Manhattanu, kde došlo k onomu slavnému zázraku. Při zaujatém vyprávění vůbec nepochyboval, že příběh o pohotovém přistání kapitána Sullenbergera dobře známe. Aby také ne, vždyť úspěšný dolet na řeku poté, co mu odešly oba motory, který zachránil život celé posádce letadla, je opravdovou raritou. Většina leteckých nehod nemívá tak šťastný konec, a proto je na místě o události skutečně hovořit jako o velkém zázraku.
Američané jsou si toho dobře vědomi a proto příběh, kde hrály roli vteřiny a nebýt bystrého a zkušeného jednání obou pilotů, mohl skončit úplně jinak, vypráví místní i náhodným turistům. Při pohledu na vodu nás zamrazilo. Takový čin musel vyžadovat nejen léta praxe ve službě, ale i vysokou inteligenci a schopnost zachovat chladnou hlavu v natolik náročném okamžiku. New York si sice dál žije vlastním rušným životem a dnes už po vraku airbusu, který ještě nějakou dobu zůstával zachycen při jihozápadním okraji Manhattanu u Battery Park City, nejsou na místě už ani stopy. I tak ovšem zázrak na řece Hudson stejně jako tragédie z 11. září 2001 zůstává v povědomí ambiciózních Newyorčanů nejspíš už navždy a je to tak dobře.
Děsivý moment
Když jen pár minut po vzletu z letiště narazil Airbus A320 americké letecké společnosti US Airways se 155 lidmi na palubě do hejna kanadských hus, vypadalo to víc než beznadějně. Silný náraz pilotům znemožňoval výhled z předního skla. Jaká „náhoda“, že kapitán Chesley „Sully“ Sullenberger pár minut předtím stihl poznamenat, že je z kokpitu opravdu krásný pohled na řeku Hudson a jeho kopilot první důstojník Jeffrey Skiles s ním tiše souhlasil. Svůj názor o něco později patrně oba přehodnotili.
Nicméně Sullenberger dokázal zachovat klid, což jemu i ostatním zachránilo život. Kvůli výpadku obou motorů a nemožnosti se vrátit na některá z nedalekých letišť La Guardia a Teterboro, se rozhodl poté, co jeho kolega Jeffrey restartoval podle příručky oba motory, z nichž naskočil pouze jeden a pouze částečně, přistát přímo na vodě. Ostatně nebyla jiná možnost.
K cestujícím kapitán Sullenberger promluvil hned po nahlášení nouzového stavu dispečerovi, kterému nakonec oznámil, že nemá jinou možnost než přistát na řece, protože návrat na letiště už byl nemožný. „Tady je kapitán. Připravte se na náraz,“ ozvalo se z úst kapitána směrem k cestujícím. Následně už jen poslouchal, jak letušky začaly opakovat záchranné povely: „Připravte se, připravte se, připravte se. Hlavy dolů. Zůstaňte dole.“ Pro palubní personál muselo být v takové situaci opravdu náročné zachovat profesionalitu.
Cestující nevěřili, že by mohli přežít
Výpovědi cestujících se po čase vesměs shodovaly. Všichni mysleli na to, že srážku a přistání na vodě nemohou přežít. Mysleli na své rodiny, o kterých se domnívali, že se s nimi nejspíš už nesetkají. Zatímco cestující nevěřili, že by let airbusu mohl dobře dopadnout, kapitán a kopilot zůstávali optimističtí. Věřili svým schopnostem a letitým zkušenostem, které jim měly umožnit hladké přistání, což se opravdu nakonec podařilo. Museli ovšem vydržet být plně soustředění.
„Zvýšili jsme naši pozornost, místo abychom se báli. Lidé bývají vystrašení, když nevědí co se děje, ale my jsme si byli jisti, že nás náš výcvik bezpečně dostane na zem. Po celé 3 minuty a 20 sekund jsme měli v kokpitu plné ruce práce. Zásadní pro nás byla týmová spolupráce. Zapadli jsme do svých rolí. Sully byl kapitán, takže byl mým šéfem. Ovšem neměl čas dávat rozkazy. Bylo tedy důležité, abych ho správně přečetl a přispěl svou prací, kde bylo potřeba. Na to jsme v aerolinkách trénováni. Každý jsme dělali svoji práci, ale stále spolu. Je to jako tanec,“ vyprávěl v roce 2020 důstojník Skiles pro web Inside Flyer.
Šok a posttraumatické problémy
Poté, co se podařilo s letadlem přistát na vodu, mírnou úlevu všech vystřídal další strach. Počasí bylo v lednu v New Yorku velice chladné. Vzduch měl kolem -7 °C, takže i voda v řece byla ohromně ledová, což si uvědomovali všichni na palubě. Letadlo začala postupně zaplavovat voda a pasažéři se snažili dostat ven. Někteří skočili rovnou do vody, jiní chodili po potápějícím se křídle. Kapitán Sullenberger opustil letadlo až jako poslední. Chtěl se několikrát ujistit, že v letadle nikdo nezůstal. Vynikající práci odvedl také napomáhající dispečer Patrick Harten, který nemohl uvěřit tomu, že tragédii, které na dálku naslouchal, měl šanci někdo přežít, natož všichni z letadla. I on zažíval při komunikaci s posádkou okamžiky hrůzy. Především proto, že si myslel, že je osud všech na palubě pravděpodobně zpečetěn a on je posledním, kdo s nimi byl v kontaktu. Naštěstí ale vše dopadlo zázračně dobře a všichni byli v pořádku.
Velká sláva i pochybnosti
Kapitán Chesley Sullenberger
Mezi lidmi začal být pilot okamžitě za hrdinu, přesto se s kolegou nevyhnuli podrobnému vysvětlování a dokazování odborné komisi. Ta rozhodující tři minuty zkoumala prostřednictvím leteckých simulací. Svůj postup a zejména důvody, proč let číslo 1549 nenamířili na některé z nejbližších letišť museli obhajovat. Nebezpečný a nezbytný manévr, při kterém kapitán a jeho kopilot postupovali přesně a s ledovým klidem bez jediného nedostatku, se jim podařilo obhájit. Za necelý rok 1. října 2009 se Sullenberger vrátil do práce a jeho let byl beznadějně vyprodaný. To ovšem cestující netušili, že si pro ně aerolinka nachystala lest. Fanouškům národního hrdiny sdělila špatné číslo letu.
Let po stejné trase jako v osudný den, v němž skutečně seděl v kokpitu kapitán po návratu do práce, byl díky tomu poloprázdný. Zkušený pilot ještě před návratem do aktivní služby absolvoval povinné testy a školení na trenažéru. A i když se z něj takřka během jediného dne stala mediální hvězda a slavný hrdina, zůstává dodnes skromný. Ve všech rozhovorech zdůrazňuje, že v případě přistání na řece zužitkoval pouze své letité zkušenosti ve službě. Cestující jsou však jiného názoru. S kapitánem Chesleym Sullenbergerem se už skoro nikdo nebojí létat, protože s ním všichni cítí ve větším bezpečí. I tak se ovšem najdou přímí svědci, kteří se z hrůzného zážitku dodnes nemohou vzpamatovat, trpí depresemi a duševními problémy. Někteří z nich bojují také s klaustrofobií a strachem z létání. O neuvěřitelné události vznikl v roce 2016 také film s Tomem Hanksem v hlavní roli pilota.
