Článek
Co skutečně stálo za vražedným řáděním amerického zdravotníka, který své pacienty úmyslně zabíjel, se experti dodnes dohadují. Kam přišel, tam umírali lidé. Nad jeho krutými a nelítostnými činy dodnes zůstává rozum stát. Jisté však je, že měl na svědomí mnoho nevysvětlených záhadných úmrtí v několika amerických klinikách. Mohlo za to jeho tragicky pohnuté a osamělé dětství?
Charles Cullen se narodil v roce 1960 v New Jersey v USA. Byl nejmladším z osmi sourozenců. Zatímco otec, který pracoval jako řidič autobusu, zemřel, když bylo Charlesovi pouhých sedm měsíců, jeho matka tragicky zahynula při autonehodě, když mu bylo sedmnáct let a byl na střední. Její nejmladší syn to nesl velmi těžce a stěžoval si, že ho nemocnice o skonu jeho matky neinformovala včas.
Navíc se údajně ve škole potýkal s ošklivou šikanou svých spolužáků. Aby toho nebylo málo, zemřeli také dva z Cullenových sedmi sourozenců. O bratra, který byl vážně nemocný se Charles několik let staral. Všechny tyto nešťastné události, které Cullen prožil ve svém dětství a během dospívání, se na něm nepochybně podepsaly. A nejspíš tehdy v sobě začal objevovat svou temnou a zvrácenou stránku.
Sériový vrah Charles Cullen
Dvacetkrát se pokusil o sebevraždu
Už v dětství se budoucí sériový vrah, který prožíval neštěstí doma i ve škole, údajně pokusil o sebevraždu. Když se pokusil vypít toxické sloučeniny ze své domácí herní sady pro malé chemiky, bylo mu prý pouhých devět let. To však rozhodně nebyl jeho poslední neúspěšný pokus o dobrovolný odchod ze světa.
Po střední šel Cullen k námořnictvu spojených států, kde měl sloužit na palubě ponorky. Náběru námořnictva přitom předcházely složité psychologické testy a základní výcvik, které byly pro posádky ponorek nezbytné. Vojáci totiž museli v uzavřeném plavidle vydržet zavření i dva měsíce. Všemi nutnými testy prošel Cullen kupodivu bez větších potíží.
Americký sériový vrah dosáhl hodnosti poddůstojníka a s týmem měl za úkol odpal balistických raket. Ani jeho vojenští kolegové s ním nebyli příliš podobně naladění, takže i u námořnictva měl problém zapadnout do kolektivu a znovu musel čelit ponižování a šikaně.
Poté, co ho jeho důstojník přistihl, jak namísto výkonu služby sedí u řízení rakety s chirurgickou maskou na obličeji, rukavicemi a peelingem namísto námořní uniformy, byl přeřazen k práci na zásobovací lodi, aniž by kdy vysvětlil, proč tak jednal.
Poté se znovu pokusil o sebevraždu, takže skončil na armádním psychiatrickém oddělení, kam se několikrát musel vrátit. Po propuštění od námořnictva šel Charles studovat na ošetřovatelskou školu v New Jersey, kde se mu dařilo natolik, že se stal prezidentem třídy. Tehdy získal i své první zaměstnání ve zdravotnictví, když nastoupil na oddělení pro pacienty s popáleninami.
Manželka se ho začala bát
V roce 1987, kdy také odpromoval, se Charles Cullen oženil s Adrianne Baumovou. Později se jim narodily dvě dcery. Ani manželství však nebylo zrovna idylické a Charlesova žena se ho začala vážně obávat. Údajně se její manžel doma choval více než podivně. Podle všeho musela čelit domácímu násilí a Cullen se choval nebezpečně nejen k ní, ale i k jejich dcerám a domácím mazlíčkům.
Jednou měl prý zavřít jejich fretku do koše na odpadky, podruhé zase spálil dceři knihu v krbu nebo dcery odvezl k chůvě, aniž by si je týden vyzvedl. Na stížnosti manželky údajně reagoval s tím, že přehání. Adrianne ve strachu dokonce dala pryč rodinné mazlíčky, aby je před manželem ochránila, protože se bála, že by jim mohl ublížit, nebo je dokonce zabít. A začala se bát i o život a o své okolí.
Vše se vyhrotilo tím, když si všimla, jak její muž lidem přidává do pití nějaké neznámé tekutiny a poté zaslechla, jak volal do pohřebního ústavu, kde se vyptával na ceník služeb.
Adrianne věděla, že její muž má přístup k nemocničním lékům a nebezpečným léčivým přípravkům. S vážným podezřením nakonec vše oznámila na policii. Jak uvedla, předtím si u něj nikdy podobně zvláštního chování nevšimla. V roce 1993 ve strachu podala žádost o rozvod. Následný pokus Adrianne o soudní zákaz přiblížení pro bývalého manžela byl soudem zamítnut s tím, že jde v případě Cullena pouze o zvláštní chování, a nikoliv o vyhrožování násilím.
Vraždil přehnaným množstvím léků
Zanedlouho po rozvodu se Cullen uchýlil k nelítostným zločinům. Propadl alkoholu, přesto se neúspěšně snažil získat dcery do péče. Mezitím se opět několikrát pokusil o sebevraždu, což se mu nepovedlo. Potýkal se s finančními problémy i sám se sebou.
Zvrácený zdravotník začal v roce 1988 s vražděním pacientů. První oběť zavraždil v nemocnici svatého Barnabáše, kde pracoval od ukončení svých studií. Pacienta se závažnou alergickou reakcí záměrně předávkoval. Do žíly mu prostřednictvím kapačky vpustil příliš vysokou dávku léků.
Během prvního zaměstnání zdravotníka v nemocnici svatého Barnabáše zabil Cullen tímto způsobem několik lidí, údajně jich mohlo být nejméně 11, ale přesný počet dosud není znám. Vraždící monstrum z nemocnice jakoby nic odešlo až ve chvíli, kdy začalo být podezřelé úmrtí pacienta s AIDS vyšetřováno. Metodu, kdy z jednotlivých nemocnic odcházel hned, jakmile se objevilo podezření, praktikoval pravidelně.
Protože kliniky musely přísně tajné informace držet pod pokličkou a nemohly je předávat dalším stranám, mohl být sériový vrah v klidu. Vraždy prostřednictvím digoxinu, tedy léku na nepravidelný srdeční tep nebo užívaného při srdečních selháních, ale i dalších látek, kterými lze pacienty předávkovat pouštěl nic netušícím pacientům rovnou do žil. Všechny dávky těchto specifických léčiv byly ve větším množství smrtelné. Někdy používal i další způsoby vraždění, při kterém své pacienty zároveň mučil. Lidem záměrně ovlivňoval funkce srdce, svalstvo nebo cévní tlak, manipuloval i s inzulinem.
Když mu vražedné řádění sem tam nevyšlo napoprvé, tak se jakoby nic vracel na pokoj k nemocným jedincům, aby své odporné pokusy jinak nakombinoval a podařilo se mu je usmrtit.
Vraždění mu procházelo 16 let
Jedna z pacientek umírající na rakovinu ve Warrenově nemocnici ve Phillipsburgu v New Jersey zvráceného zdravotního bratra stihla krátce před smrtí prozradit. Předtím, než zemřela na velkou dávku digoxinu, se stihla svým nejbližším svěřit, že k ní do pokoje přišel divný zdravotník a podal jí do infuze neznámý lék. Protože však byla vážně nemocná, lékaři jejímu příběhu nepřikládali význam a domnívali se, že zemřela na rakovinu. Ve stejné nemocnici Cullen podobným způsobem zavraždil ještě minimálně další dva pacienty.
Zdravotní bratr se v roce 2000 znovu pokusil o sebevraždu vdechováním oxidu uhelnatého ve vaně z dřevěného uhlí, ale ani to mu kvůli všímavé sousedce, která zavolala pomoc nevyšlo. Mučivé a nelítostné vražedné praktiky na pacientech tak Cullenovi procházely 16 let.
Prozradila ho blízká kolegyně
Nebýt Cullenovi dobré přítelkyně a zároveň kolegyně Amy Loughrenové, se kterou si byl velice blízký, nejspíš by se psychopatického sériového vraha nepodařilo tak úspěšně dopadnout. Ta stejně jako on pracovala v somersetském centru medicíny, které bylo zároveň posledním místem vrahova nelidského řádění.
„Byl velmi sarkastický. Vždy byl velmi sebepodceňující. Všechno obrátil proti sobě a dělal si z toho legraci. Byl také skvělý a věděl o lécích víc než kterýkoli lékárník, kterého jsem kdy potkala. Opravdu rozuměl zásadám a důvěřovala jsem mu víc než kterékoli jiné sestře, se kterou jsem pracovala,“ popsala Cullena jeho kolegyně v rozhovoru pro Fox News, podle níž byl její kolega zdravotník zároveň laskavý. Protože ji pomáhal s osobními problémy i se dvěma dcerami, stali se z nich postupem času blízcí přátelé.
Vyšetřovatelům v roce 2003 začal být podezřelý počet úmrtí v nemocnici, kde oba pracovali, proto Amy Loughrenovou požádali o pomoc. Podezření pojali detektivové v okamžiku, kdy jeden z pacientů, který byl léčen ve zdravotnickém centru v Somersetu a jeho stav se začal významně zlepšovat, z ničeho nic zemřel.
Vedení nemocnice Cullenovi ukončilo pracovní poměr. Jeho kolegyni se zprvu nechtělo uvěřit, že by mohl být zapletený do něčeho nekalého. Se smutkem ale začala i přesto spolupracovat s policií, kde se jí do ruky dostaly důkazy o Cullenově manipulaci s nebezpečnými léčivy. Tím to ale ještě neskončilo, protože vyšetřovatelé potřebovali získat dostatek potřebných důkazů.
Následující čas Loughrenová Cullena v nemocnici pečlivě sledovala. V tajné spolupráci s policií pozorovala jeho zvláštní chování. Jak přiznala, později si uvědomila, že ho sama zahlédla, jak vpichuje léky do žil pacientovi a vyčítala si, že o jeho zvráceném úmyslu neměla ani ponětí, proto kolegu nezastavila. Nakonec se s Cullenem sešla v restauraci, přičemž je odposlouchávali vyšetřovatelé, aby ho pomohla dopadnout. Konfrontovala ho ze všech nevysvětlených úmrtí. Najednou jeho reakce prý už nebyla prchlivá a zmatená jako obvykle, ale plná arogance. Vyšetřovatelům se tak díky spolupráci Loughrenové podařilo nelítostného sériového vraha, který se jí přiznal, konečně dopadnout.
U soudu tvrdil, že vraždil z milosti
Charles Cullen se po svém dopadení nakonec doznal z vražd 29 pacientů a dalších 6 pokusů o zabití. Odhaduje se, že během 16 let zabil desítky, možná dokonce i stovky lidí. Podle odhadů jich mohlo být dokonce na 400.
V roce 2006 odsoudil soud Anděla smrti, jak mu pro jeho vražedné řádění začali přezdívat, na 18 doživotních trestů. Když se sériového vraha ptali, co bylo motivem jeho hrůzných zločinů, odpověděl, že snaha zmírnit muka jeho pacientů, což ovšem, jak potvrdili Cullenovi kolegové, není pravda. Zdaleka ne všichni pacienti, které si vrah vybral jako oběti, byli na smrtelné posteli.
Jejich zdravotní stav se podle personálu nemocnice lepšil a měli naději na brzké uzdravení. Někteří měli dokonce nachystané propouštěcí papíry z nemocnice. Jiní byli mladí a jejich šance na přežití byly vysoké.
Nehledě na to, že zvrácený úkol plnily i léky, které Cullen nemocným podával. Podle zdravotní sestry Loughrenové totiž volil takové, které ještě zhoršovaly jejich utrpení namísto takových přípravků, které by pacienty rovnou usmrtily bez dalšího trýznění. Vše ale podle ní muselo být od Cullena záměrné, protože se v lécích vyznal lépe než kdokoliv jiný.
Příběh vraždícího zdravotního bratra šokoval veřejnost natolik, že o něm dokonce vznikla kniha autora Charlese Graebera s názvem „Dobrá sestra“ a v roce 2022 také stejnojmenný film. S příběhem vraha přišel i Netflix, který o jeho životě a zločinech uvedl dokument.
