Hlavní obsah
Hry

Oko bere a další karetní hry jsme v dětství hráli hodiny! Znáte pravidla?

Foto: Wikimedia Commons / Public domain

Karetní hry jsme dříve hráli celé hodiny

Možná, že i vy patříte mezi šťastlivce, kteří se v mládí bavili mícháním, pokládáním a taháním karet. Pojďte s námi zavzpomínat na oblíbené hry s mariášovými kartami. Znáte ještě pravidla?

Článek

Míchání karet bylo považováno za umění a sázky probíhaly maximálně o zmrzlinu. Jsme si jistí, že po oprášení pravidel těch nejoblíbenějších karetních her našeho dětství si určitě budete chtít znovu zahrát jednu partičku. Některé z nich se zkrátka neomrzí. Takhle se bavily děti v devadesátkách, když neměly k dispozici WI-FI a internet.

Prší

Asi nejoblíbenější a zároveň nejjednodušší karetní hrou vhodnou pro všechny generace je hra Prší, varianta karetní hry mau-mau. Pokud ji vaše děti neznají, je na čase je hru naučit, protože o hodně přicházejí. Prší se hrávalo na cestách, při dlouhém čekání i deštivém odpoledni. Stačil vám k tomu balíček mariášových karet a trocha štěstí či mazanosti. Hrát tuto hru mohlo dva až pět hráčů. Stačilo hledět na jejich hodnotu a barvu a pak se těch svých snažit zbavit co nejrychleji. Ale pozor, eso staví, filek mění barvu a sedma bere dvě. Líznutí více nebo méně karet, než je dovoleno, se přísně trestalo.

Vole, padni

Další populární dětské hře s mariášovými kartami se přezdívá Vole, padni nebo také Vole, lehni. Pro naše vrstevníky byla silně návyková. Oblíbená je ovšem dodnes i ve světě. Hrála se ideálně ve čtyřech, ale šla hrát i ve třech hráčích. Spočívala ve spravedlivém rozdání všech karet hráčům. Pokud hráli jen tři, jedna barva se z balíčku odstranila. Pak už to bylo jednoduché. Začínal boj o to, který z hráčů co nejrychleji nastřádá všech osm karet stejné barvy a u toho pronese příznačné: „Vole, padni.“ Do té doby si hráči po směru hodinových ručiček posílají karty, které se jim nehodí, otočené obrázkem dolů. V tom pokračují tak dlouho, až dokud vítěz nepoloží všech osm nasbíraných karet jedné barvy na stůl tak, aby bylo viditelné, že se mu skutečně podařilo seskládat celou osmičku.

Kent

Oblíbená dětská hra Kent pro sudý počet hráčů baví všechny spiklence a jedince schopné udržet poker face. Hře zdaleka nefandí jen lidé u nás, ale je rozšířená po celém světě. Ideální je hrát ji ve čtyřech, přičemž hráči tvoří dvojice. Ty si pak spolu musí domluvit tajné heslo pro okamžik, kdy jeden z nich bude mít čtyři karty stejné hodnoty. Najevo to může dát svému spoluhráči třeba mrknutím, zakašláním nebo o něco nenápadněji - zvláštním stylem držení karet. Jde především o to, aby na tajnou domluvu soupeři nepřišli, takže fantazii se meze nekladou.

Jako malí jsme se zejména s hledáním co nejnenápadnějších znamení skutečně vyřádili. Na stůl se položí čtyři karty a hráči si z nich tahají až dokud nenasbírají stejné čtyři. Ve chvíli, kdy jeden ze spoluhráčů má kent, tedy čtyři karty stejné hodnoty, druhý musí rozpoznat předem domluvené znamení, které mu hráč nenápadně dává najevo a říct nahlas heslo: „kent“. Když se mu to zadaří, získá dvojice bod. Ovšem pozor, ostatní hráči jim mohou kent překazit, když jejich náznaky, že mají kent odhalí a řeknou: „stop kent“. V takovém případě získávají bod oni. Jestliže to tak ovšem není, nahrají tím svým protihráčům, kteří získají bod. V případě, že mají kent oba z dvojice, pronesou: „double kent“ a získají dva body.

Oko bere

Oko bere (nebo také podle francouzského překladu Jednadvacet (franc. Vingt-et-un)) se hraje stejně jako předchozí hry s mariášovými kartami. Přišla k nám z Francie, kde se těšila také velké oblíbenosti. I když jsme ji hrávali jako děti a na nějakou výhru peněz jsme přitom neměli ani pomyšlení, v Čechách patří Oko bere mezi nejrozšířenější hazardní karetní hry. Pravidla jsou obdobná jako u Blackjacku, liší se pouze v součtech, o které se hraje. Výhodou této hry je, že si ji může zahrát libovolný počet hráčů. Jeden z nich je vždy bankéřem, který rozdá ostatním i sobě po dvou kartách.

Ostatní si mohou říkat o další karty tak, aby dosáhli co nejvyššího součtu jejich hodnoty, to samé udělá následně bankéř. Ve chvíli, kdy už si nikdo nepřibírá žádnou další kartu, následuje sčítání sebraných karet. Pro výhru musí mít hráč co nejvyšší součet, případně maximálně dosáhnout hodnoty 21 (takzvané Oko), která je zároveň maximem. Má-li některý hráč vyšší počet, oznámí, že je trop a automaticky prohrává. Ten, kdo získá co nejvyšší možný součet, se naopak stává vítězem.

Zdroje: gamesquad.cz, cs.wikipedia.org, slonipamet.cz, testapp.hrejsi.cz

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz