Zpěvanka z Byl jednou jeden král Stella Májová: Werichovu nabídku nejdřív odmítla, pak toho litovala

Stella Májová, rodným jménem Stella Weingärtnerová, je divákům známá především díky své roli princezny v pohádce Byl jednou jeden král. I další spolupráce s Werichem přinesla charismatické herečce úspěchy. Přitom nechybělo málo a málem o své angažmá v divadle přišla.

Umělkyně, která v důchodovém věku emigrovala do USA, pocházela z Havlíčkova, tehdy Německého Brodu. Narodila se 19. července 1923 a kromě smyslu pro humor oplývala především hereckým a hudebním talentem. Věnovala se stejně jako její bratr Jiří Weingärtner nejen herectví, ale také opernímu a muzikálovému zpěvu. Dost možná i díky tomu padla do oka jedné z našich největších filmových a divadelních legend Janu Werichovi, kterému se spolupráce s nadějnou umělkyní zamlouvala natolik, že si moc přál, aby Májová hrála v jeho divadle.

Herečka v roce 2003 sepsala nejen o svém kariérním životě knihu s názvem Kam až mě osud zavál, ve které se svěřila, že nejprve musela dát košem i tak velké herecké hvězdě, jakou byl Jan Werich. Okolnosti jejich společné tvorbě zpočátku moc nepřály. Májová byla spokojená se svým angažmá v divadle Na Fidlovačce, když v ten samý čas přišla Werichova nabídka, aby nastoupila do divadla ABC, které vedl. Jenže se dočkal poněkud trpkého odmítnutí.

„Odmítla jsem s odůvodněním, že Na Fidlovačce hraji hlavní role a mám třicet představení měsíčně. U něj v divadle je tolik hvězd, že bych si asi moc nezahrála.“ Ještě překvapivější než odmítnutí umělkyně byla však Werichova reakce plná jeho pověstného porozumění. „Vůbec nebyl dotčený. Naopak řekl, že kdybych si to rozmyslela, mám přijít. Netušila jsem, že k tomu záhy opravdu dojde,“ vyprávěla herečka ve své autobiografii s tím, že právě Werichova trpělivost vedla k jejich pozdějšímu společnému působení v divadle ABC.

Když začaly komunisté pověstně úřadovat v divadle Na Fidlovačce, ze kterého byl vyhozen jeho tehdejší ředitel Karel Konstantin, začala Májová cítit, že brzy může dojít i na ni. Stejně jako u jiných profesí, také umělecký svět neminuly čistky tehdejšího režimu. Naopak herecké šlépěje začaly být stíhány těmi komunistickými velice výrazně, čehož si byla plně vědoma. Už tou dobou věděla, jak vytrvalí a nebezpeční mohou komunisté být, když jim někdo byl nepohodlný. Aby předešla možným budoucím problémům a vyhazovu, rozhodla se z tehdejšího angažmá odejít dobrovolně. Tehdy ji jako první napadlo jít hrát právě do Werichova divadla.

A měla štěstí, protože Jan Werich ji hned přijal. Všechno proběhlo dokonce tak rychle, že musela nějaký čas hrát v obou divadlech současně. Od ledna roku 1959 působila naplno v divadle ABC, a k tomu ještě hostovala v divadle Na Fidlovačce. Protože byla výraznou hereckou osobností, některá rozběhlá představení by se bez ní neobešla, takže dočasně přebíhala mezi dvěma divadly.

Ve Werichově divadle ABC začínala jako kloboučnice Klára ve Slaměném klobouku, následovala role Sisky v Těžké Barboře. Herečka se s novými divadelními kolegy, zkušenými hereckými esy, rychle spřátelila. Hrála například po boku Miloše Kopeckého, Lubomíra Kostelky nebo Miroslava Horníčka, který podle ní dokázal Werichovi díky společnému humoru výborně nahradit předchozího uměleckého parťáka Jiřího Voskovce.

Májová se stejně jako její kolegové v divadle ABC dobře bavila, když mohla pozorovat excelujícího Wericha, jak humorně a osobitě uvádí s Horníčkem některá představení. Komunisté jí ovšem brzy začali házet klacky pod nohy i během působení pod Werichovými křídly. Když měli odjet na divadelní zájezd odehrát drama v německém Lipsku, Májová jet nesměla, protože od nich nedostala povolení k vycestování. Navíc skutečný důvod jí nebyl znám a nedozvěděla se ho ani poté, co napsala dopis přímo na ministerstvo vnitra s dotazem, proč nesmí vycestovat.

Tehdy jí ho prý pomáhal napsat přímo Werich, kterého hereččin zákaz vyjet za hranice rozzuřil. Žádného výsledku se však ani jeden z nich nedočkal. Herečka obdržela odpověď od tehdejšího ministra vnitra Baráka asi o tři měsíce později s tím, že proti herečce nemá ministerstvo žádné námitky.

Když měli ale jako divadlo po nějaké době vyrazit znovu do tehdejší NDR, režim umělkyni znovu udělil zákaz. Zatímco ředitel Werich zuřil a klel, Májová to raději nechala být. Skutečným důvodem měla být hereččina kritická poznámka na tehdejší politické zřízení a také záznam ve spisu o hrozící emigraci. Werich sám nakonec musel z divadla ABC odejít, to potom spadalo pod Městská divadla pražská.

Tento soubor divadel Májové podobně jako jejím kolegům nakonec vyhovoval, jelikož v něm dostali možnost zahrát si různorodý divadelní repertoár od vážných dramat až po muzikály nebo komedie. V divadle působil populární orchestr Karla Vlacha, což hudebně založené pohádkové Zpěvance vyhovovalo. I novou podobu svého působení si tak pochvalovala. V městských divadlech pražských zůstala filmová tetička z Ameriky Rosa Bartak z komedie Co je doma, to se počítá, pánové… až do roku 1991.

V soukromém životě se Stella Májová držela spíše zpátky a věřila na osudovou lásku. Nepotřebovala být středem pozornosti tisku ani hereckých kolegů. Zamilovala se hned v mládí do pozounisty Jana Čížka. Osud jim ale, i když se zasnoubili, nebyl nakloněn. Jejich láska skončila tragickým skonem Jana, který se nakazil nevyléčitelnou formou tuberkulózy. Zemřel v roce 1944 v pouhých 24 letech. Tehdy bylo Májové teprve 21 let. Vysněný rodinný život se jí rozplynul jako pára nad hrncem.

Nejprve řešila bolestný odchod velké lásky ponořením se do své umělecké práce. Zvažovala, že změní natrvalo prostředí a rodný stát opustí. Nakonec se odjezd a stěhování do Rakouska, které nějaký čas málem plánovala, nekonaly. Seznámila se se svým dalším partnerem Vojtěchem Egem, kterého si vzala. Šťastný konec se ovšem ani v tomhle případě nekonal.

Manželé se hodně hádali, navíc jim prý do všeho mluvila Vojtěchova matka, a jejich manželství bylo proto po pouhém necelém jednom roce rozvedeno. Třetím Stelliným osudovým mužem byl přítel Jiří, se kterým měli vztah takzvaně pouze „na psí knížku“ dlouhých 25 let. Nakonec se rozešli a Stella už o žádný další vztah neměla zájem. Ten si ji ale přesto našel sám.

Známá herečka se přece jenom dočkala příběhu jako ze stříbrného plátna. Charismatická umělkyně se neplánovaně znovu bláznivě zamilovala do své lásky z mládí, Jaroslava Mráze, který pracoval nejdříve jako novinář, jenže se kvůli své žurnalistické praxi brzy znelíbil režimu. Aby se vyhnul trestu za své pracovní nasazení žurnalisty, rozhodl se v padesátých letech emigrovat do USA. Když se v roce 1990 na krátko vrátil zpět do Československa, ozval se své bývalé lásce. Sešli se a všechno hned nabralo rychlé pokračování. Okamžitě si porozuměli, dali se dohromady a vzali se.

Hvězda černobílých filmů se rozhodla, že po svatbě společně s manželem emigruje. Dvojice se odstěhovala do Fallbrooku v Kalifornii v USA. Často cestovali po státech, sportovali nebo navštěvovali kasina. Díky naprosto stejným společným zálibám začala být Stella konečně šťastná. O pouhých devět let později Stellin manžel zemřel a ona zůstala sama s jejich společným pejskem Jetsym. Do vlasti už se nikdy natrvalo nevrátila, doma se cítila v Americe, kde v roce 2009 zemřela o necelých jedenáct let po Jaroslavově skonu. Pochována je vedle něj a jejich oddaného psího přítele.

Zdroje: cs.wikipedia.org, csfd.cz, Stella Májová - Angažmá pro princeznu. Retro. 2025, roč. 2025, č. 8, super.cz, cs.wikipedia.org, super.cz, kafe.cz