Článek
„Včera jste možná viděli v Událostech, komentářích kudlanku,“ začal na vernisáži tiskový mluvčí Zoo Praha. Stál přitom vedle chovatele Vojtěcha Víta, který ji do televizního studia v pátek 28. 08 v předvečer vernisáže přinesl. A právě od něj jsme se dozvěděli, jak to celé dopadlo, i my, kteří jsme zábavnou situaci ve vysílání zmeškali (a pak jsme se samozřejmě všichni doma podívali dodatečně na záznam - tady - poslední reportáž: ). Vojtěch Vít vzal do studia kudlaního samečka. Samečci jsou menší než samice a na rozdíl od nich dobře létají. Tenhle byl navíc podle chovatele poněkud hyperaktivní. A tak se stalo, že mu během vysílání uletěl, a to rozhodně dál, než původně avizovaný „jen kousíček“. Ale ne že by se tomu chovatel snažil nějak zabránit, spíše naopak měl podobné oživení spíše v úmyslu. Moderátorka se trochu lekla a rozhodně dala ruce pryč od úkolu hmyz najít a chytit. Pak pořad pokračoval, ale všichni měli co dělat udržet vážnou tvář. A to ještě nevěděli, jaké trable má kameraman. Před koncem pořadu se moderátorka rozloučila s tím, že teď se jde kudlanka hledat. Jak na vernisáži vyprávěl mluvčí, uprchlík strávil většinu času na poklopci jednoho z kameramanů, což i ostříleného profíka přeci jen poněkud znervozňovalo. Na inkriminovaném místě nezůstal způsobně do konce natáčení a tak bylo prý nakonec hledání docela oříškem.
Historku jsem slyšela přímo na místě, jen pár kroků od chovatele, který měl v televizi na starosti právě tohoto malého uprchlíka. A že jsou kudlanky zajímavé i bez televizních dobrodružství, bylo vidět hned na výstavě. Bylo na ní poměrně plno a najít některé exponáty nebylo vůbec jednoduché. Kudlanky se navíc špatně fotografují. Přes sklo vznikají odlesky, tmavší druhy se ztrácejí ve stínu a u těch, které dokonale napodobují listy nebo květy, člověk někdy nejdřív ani neví, na co vlastně zaostřit. Vojtěch Vít je při povídání o kudlankách hotová studnice informací. U každého terária je co vysvětlovat a při pohledu na některé druhy člověka napadne, že příroda na bizarnosti opravdu nešetřila.
Češi vidí spíš kudlu než modlitbu
Kudlanka má zajímavé už samotné jméno. V angličtině je praying mantis, v němčině Gottesanbeterin a ve slovenštině modlivka. Všechny názvy odkazují na její přední nohy, které v klidu drží před tělem podobně jako ruce při modlitbě. Češi se na ni podívali trochu jinak a přízvisko „nábožná“ umístili až na druhé místo. Všimli si hlavně předních končetin vybavených trny a připomínajících kudlu. A tak zatímco velká část Evropy viděla modlící se hmyz, my jsme v něm našli nůž alias kudlu. Kudlanka ho navíc skutečně používá. Její přední nohy jsou přeměněné v lapací končetiny. Číhá na kořist, a když se dostane dostatečně blízko, prudce je sevře. Trny na nich brání kořisti v úniku.
Na výstavě v Galerii Gočárovy domy je nyní 30 druhů ze čtyř kontinentů. Mezi nimi je například kudlanka nábožná, kudlanka zakavkazská, kudlanka Spallanzaniova, orchidejová kudlanka nebo druhy rodu Deroplatys, které vypadají jako suché listy. Jedna z vystavených kudlanek má podle zoo dokonce siluetu připomínající Darth Vadera. Výstava potrvá do konce září a návštěvníci za ni nic dalšího neplatí, je v rámci vstupného do zoo.
Některé kudlanky neuvidíte, i když stojíte přímo před nimi
Kudlanky mají mimořádně rozmanité způsoby maskování. Některé připomínají listy, jiné větvičky, kůru nebo květy. Orchidejová kudlanka (Hymenopus coronatus) se svým vzhledem dokáže velmi přesvědčivě podobat květu. Kudlanka se může díky maskování skrýt před vlastními nepřáteli a současně čekat na kořist, která ji nepovažuje za nebezpečí. U některých druhů jde kamufláž opravdu daleko. Deroplatys připomíná uschlý list a další druhy napodobují části vegetace tak přesvědčivě, že návštěvníkovi může chvíli trvat, než vůbec zjistí, kde zvíře v teráriu je.
A právě to je jedna z věcí, která je na výstavě zábavná. Nejde jen obejít jednotlivá terária a spočítat kudlanky. Některé je potřeba nejdřív najít. Zoo Praha navíc připravila možnost hledat kudlanky i mimo výstavu. Na nedaleké Sklenářce, stepní stráni v okolí zoo, totiž žije ve volné přírodě kudlanka nábožná. Zoo na ni během září pořádá komentované vycházky.
Sameček si někdy vybírá samici podle toho, jak je najedená
Kudlanky prosluly sexuálním kanibalismem. Samice může svého partnera napadnout a sežrat před pářením, během něj nebo po něm. Neplatí ovšem populární představa, že každé páření kudlanek končí useknutou hlavou samečka. Míra kanibalismu se liší podle druhu, prostředí i konkrétní situace. Pro samečka je každopádně důležité, v jaké kondici jeho partnerka je. Výzkum u kudlanky Tenodera angustipennis ukázal, že samci dávají přednost dobře živeným samicím. U hladových samic je totiž větší riziko, že se místo páření pustí do nich. Samci se k nim přibližovali opatrněji a při nebezpečí také rychleji prchali.
Takže ano, kudlaní sameček může před pářením řešit, jestli je jeho vyvolená dostatečně najedená.U některých druhů je přitom rozdíl mezi pohlavími opravdu výrazný. Samice bývají mnohem větší a těžší, zatímco samečci jsou štíhlejší a mají dobře vyvinutá křídla. To jim umožňuje partnerky vyhledávat a v některých situacích také rychle zmizet.
Kudlanka umí připomít list úplně mistrovsky
O hlavu přijít může. A páření přesto pokračuje
Nejpodivnější část příběhu začíná ve chvíli, kdy se podíváme na nervovou soustavu kudlanek.U samce totiž nejsou kopulační pohyby řízeny pouze mozkem. V zadní části těla má nervové uzliny, které dokážou řídit pohyby pohlavních orgánů samostatně. Pokud samice během páření samci ukousne hlavu, může proto samec v některých případech v kopulaci pokračovat. Odborná literatura tento mechanismus popisuje jako řízení kopulačních pohybů nervovými centry v zadečku, nikoli hlavou. Není to tedy tak, že by sameček bez hlavy normálně dál žil. Jde o krátký pokračující motorický program, který už nepotřebuje jeho mozek.
Výzkum sexuálního kanibalismu zároveň ukazuje, že pro samici může být sameček nejen partnerem, ale také zdrojem živin. U některých druhů se po konzumaci samce zvyšuje množství energie, kterou může samice věnovat tvorbě vajíček. Z pohledu samce je to ovšem poněkud nepříjemná forma investice do potomstva.A přesto se samečci k samicím vydávají. Musí. Jejich evoluční úkol je rozmnožit se, ale zároveň přežít dost dlouho, aby to případně mohli zopakovat.
Kudlanka slyší netopýra a česká už žije i v Praze
Sexuální kanibalismus přitom není jediná podivnost, kterou na kudlankách vědci objevili. Některé kudlanky mají sluchový orgán schopný zachytit ultrazvuk. A to se hodí ve chvíli, kdy kolem letí netopýr. Netopýr při lovu používá echolokaci a jeho ultrazvuk může kudlanka zachytit. Některé létající kudlanky na takový signál reagují prudkým úhybným manévrem nebo pádem. Experimenty ukázaly, že jejich reakce může přijít v okamžiku, kdy se netopýr dostává do fáze útoku. A zatímco část vystavených druhů pochází z exotických koutů světa, jednu kudlanku může člověk potkat i bez návštěvy zoo. Kudlanka nábožná (Mantis religiosa) je náš jediný původní druh kudlanky. Její areál se v Česku v posledních desetiletích rozšířil ze známých teplých oblastí jižní Moravy dál na sever a dnes se vyskytuje i v Praze, jako např. právě v Troji, jak jsme si už napsali výše. A tak zatímco jeden kudlaní sameček v pátek skončil na kameramanově poklopci, jeho příbuzní v pražské zoo se dnes snažili dělat přesně to, co jim jde nejlépe: nebýt vidět.
ZDROJE:
https://www.zoopraha.cz/vse-o-zoo/press/tiskove-zpravy/16330-imitace-orchideji-i-podoba-darth-vadera-zoo-praha-zahaji-vystavu-kudlanek-2
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC5711982/
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/16874635/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/hmyzem-roku-vyhlasili-cesti-vedci-kudlanku-naboznou-374132
https://ekoclovek.cz/kudlanka-nabozna-mantis-religiosa-proc-ji-chranit/
