Krajina pod Etnou: černé krátery, láva a malé kvetoucí zázraky

Na tenhle výlet jsem si vzpomněla teď, když se Etna znovu dostala do zpráv. V posledních dnech vydal italský vulkanologický institut INGV několik leteckých výstrah kvůli popelu včetně výstrah nejvyšší úrovně RED. Etna tím připomněla, že není jen působivá turistická kulisa, ale pořád aktivní sopka. Turisty to ale automaticky neposílá pryč z celé okolní krajiny. Až nahoru nemusíte, výlet je to krásný i tak. A jestli bych si dnes měla naplánovat podobný prodloužený víkend znovu, udělala bych to skoro stejně.

Ve čtvrtek jsme přiletěli a porozhlédli jsme se po Katánii. Katánie vás neokouzlí tím klasickým „wow“ způsobem, jakým to umějí některá italská města. Je trochu hlučná, trochu ošuntělá, místy až drzá – a právě proto živá. Černý sopečný kámen na barokních domech připomíná, že město vzniklo ve stínu jedné z nejaktivnějších evropských sopek. Skútry se proplétají ulicemi, z rybího trhu se od rána ozývá křik prodavačů a večer se náměstí zaplní lidmi, kteří posedávají venku, povídají si a nikam zjevně nespěchají. Katánie je univerzitní a jižanská, společenská a trochu chaotická; není to naleštěná Sicílie z pohlednice, ale skutečné město, které žije samo pro sebe. V květnu už tu léto nesměle začíná – přes den bývá kolem 24–25 °C, slunce má sílu a večery jsou dlouhé, ale rána a noc mohou být ještě příjemně chladné. A když se při procházce po Via Etnea podíváte vzhůru a mezi domy zahlédnete zasněžený kužel Etny, dojde vám, že Katánie má v sobě cosi zvláštního: krásu, která nevznikla navzdory tomu, co ji po staletí ničilo, ale trochu právě díky tomu. A proto jsme tu i my.

Z Katánie jezdí na jižní svah Etny přímý autobus společnosti AST. Odjíždí z Piazza Giovanni XXIII, tedy z prostoru u hlavního nádraží, v 8:15 a na Rifugio Sapienza přijíždí po přibližně dvou hodinách. Zpátky z Etny je podle aktuálního jízdního řádu odjezd v 16:30. Spoj jezdí denně s několika výjimkami během roku. To je docela důležitá informace, protože internet je plný výletů na Etnu s odvozem z hotelu, terénními auty a nejrůznějšími balíčky. Jenže pokud nechcete půjčovat auto, nemusíte. Můžete ráno sednout na autobus v Katánii a nechat se vyvézt až k Rifugio Sapienza do výšky zhruba 1900 metrů. Lávovou černotu tak nějak čekáte, ale stejně vás překvapí a okouzlí, pokud něco podobného vidíte poprvé. Krajina je tvořená sopečným popelem, struskou, lávovými kameny a kužely menších kráterů.

S nadmořskou výškou se její vegetace dramaticky mění a ve vysokých polohách žijí rostliny, které jsou na zdejší podmínky velmi dobře přizpůsobené. V nižších částech jsou lesy, výš se vegetace postupně zmenšuje a nad zhruba 2000 metry už začíná být opravdu specializovaná. Ještě výš je jí jen minimum. Právě proto mě tehdy bavilo koukat nejen před sebe, ale i pod nohy. Nejsem botanik, ale google napověděl, že rostlinka níže je Anthemis aetnensis, česky rmen etenský, která nikde jinde neroste.

Na Etně se vyskytuje řada endemických rostlin, tedy druhů nebo poddruhů, které mají velmi omezený areál výskytu. Mezi známé rostliny etenské vysokohorské vegetace patří například astragalus sicilský neboli Astragalus siculus, právě Anthemis aetnensis nebo šťovík Rumex aetnensis. Ve vyšších polohách se rostliny musí vypořádat nejen s mrazem a větrem, ale také s velmi krátkou vegetační sezonou a neustále se měnícím sopečným terénem.

V bezprostředním okolí Rifugio Sapienza jsou Crateri Silvestri, menší parazitické krátery vytvořené při erupci roku 1892. Jsou výraznou turistickou atrakcí jižního svahu a nevyžadují výstup do vrcholové oblasti. My šli ještě volně, ale přístup ke kráterům Silvestri byl od října 2025 regulován a podle aktuálních informací se za vstup vybírá poplatek. Vypadá to však, že i současná situace tento výstup dovolí. Pokud však chcete výš, začíná úplně jiná kapitola.

Od Rifugio Sapienza vede jediná etenská lanovka do výšky 2500 metrů. Je to nejjednodušší způsob, jak se dostat vysoko bez toho, abyste několik hodin šplhali po sypkém sopečném svahu. Aktuální zpáteční jízdenka do 2500 metrů stojí 54 eur pro dospělého. Pokud chcete pokračovat ještě výš, Funivia dell'Etna nabízí variantu Tour 3000: lanovkou na 2500 metrů, potom terénním vozem 4×4 a následně pěšky s autorizovaným průvodcem do vysokohorské části sopky. Aktuální cena této varianty je 82 eur pro dospělého. Ale ani lanovkou se pořád ještě nedostanete na samotný vrchol. Etna má v současnosti výšku kolem 3403 metrů a poslední stovky metrů už rozhodně nejsou běžný turistický výlet. Funivia uvádí, že z 2500 metrů pokračují 4×4 a autorizovaní průvodci do téměř 3000 metrů; nad určitou výšku navíc platí podle aktuálních nařízení povinnost průvodce a přístup se může podle vulkanické aktivity měnit. V těchto dnech tedy může být omezen.

V posledních dnech Etna produkuje tolik popela, že to zasahuje do letecké dopravy. V pondělí 14. září muselo letiště v Katánii kvůli sopečnému popelu opakovaně zastavit provoz. Původně byly pozastaveny přílety, později bylo opatření rozšířeno i na odlety a provoz byl zastaven až do 22 hodin. Reuters zároveň uvádí, že letošní letní emise popela byly mimořádně intenzivní a způsobily problémy tisícům cestujících. Letecké problémy však nutně nemusí znamenat aktuální omezení v okolí kráteru - je třeba vše kontrolovat těsně před cestou a opakovaně.

V sobotu jsme vyrazili do Ragusy. Na fotografii, kterou z toho výletu mám, je město namačkané na kopci. Domy jsou jeden vedle druhého, uličky stoupají a klesají, mezi nimi kostely a barokní paláce. Není to ale dekorace vytvořená pro turisty. Je to město, jehož dnešní podoba souvisí s jednou z největších katastrof sicilské historie. Zemětřesení v roce 1693 zničilo velkou část jihovýchodní Sicílie.

Ragusa byla následně znovu vystavěna a vznikly dvě části města: vyšší Ragusa Superiore a starší Ragusa Ibla na původním místě. Právě společně s dalšími městy Val di Noto je Ragusa dnes součástí světového dědictví UNESCO díky své pozdně barokní architektuře. A zatímco na Etně máte pocit, že jste pořád v pohybu, v Ibla bych naopak nikam nespěchala. Jít dolů do starého města, zase nahoru, občas se zastavit na náměstí a jen se dívat. Uličky jsou tak členité, že ani nemusíte mít přesný plán. Stačí si vybrat směr. Po černé Etně je to skoro až absurdně barevný den. Všechno kvetlo, ale pravšechno…

Neděli bych nechala na samotnou Katánii. Ne jako seznam památek, které je nutné stihnout před odletem, ale jako poslední pomalé dopoledne. Projít se centrem, dát si kávu, podívat se na barokní stavby z černého lávového kamene a naposledy zvednout oči k Etně. Pokud bych tenhle výlet plánovala znovu, vzala bych si rozhodně pevné boty, kousky lávy v sandálech dost bolí, něco teplejšího než jen oblečení do sicilského města a počítala s tím, že počasí i přístupové podmínky se ve výšce mohou výrazně lišit od Katánie. Na Etnu bych vyrážela s ověřeným jízdním řádem AST a před cestou kontrolovala informace INGV a aktuální omezení na hoře. Etna je totiž nádherná právě proto, že není mrtvá kulisa. Jen je dobré jí občas nechat poslední slovo.