Článek
Christiane byla jen o něco starší než my a začínala v podstatě stejně jako spousta jiných teenagerů – partou kamarádů, touhou zapadnout, prvními zkušenostmi s alkoholem a lehčími drogami. Jenže pak přišel heroin, závislost, prostituce a život kolem berlínského nádraží Zoo. Pro děti, které vyrůstaly v devadesátých letech, byla tahle kniha skoro dokonalým strašákem. A přiznávám, že na mě zapůsobila opravdu hodně. Nikdy jsem v životě nevykouřila ani cigaretu, natož abych sáhla po něčem ostřejším. A myslím, že na tom má tahle knížka svůj podíl. Stejně jako u spousty lidí kolem mě, kteří ji tehdy četli.
Holka, která byla skoro jako my
Kniha Wir Kinder vom Bahnhof Zoo vyšla v Německu v roce 1978. Knihu podle nahraných rozhovorů s tehdy šestnáctiletou Christiane Felscherinowovou zpracovali novináři Kai Hermann a Horst Rieck. Původně mělo jít o krátký rozhovor. Nakonec se z něj staly dva měsíce setkávání a vyprávění, z něhož vznikla jedna z nejznámějších knih o drogové závislosti mladistvých. V Československu, respektive později v Česku, vyšla poprvé v roce 1987 v překladu Zuzany Soukupové. Její česká verze je tedy stejně stará, jako já.
Christiane vyrůstala v západním Berlíně a k drogám se dostala velmi mladá. Ve dvanácti začala s hašišem, později přešla k heroinu. Ve čtrnácti už byla závislá a aby měla na další dávky, začala se prostituovat v okolí Bahnhof Zoo. To je na celé knize možná nejděsivější: není to příběh člověka, který už od začátku žije někde na okraji společnosti. Je to příběh dítěte, které chodí do školy a jehož život se postupně propadá někam, kam si většina tehdejších českých školáků neuměla ani představit. Jak zaznělo v úvodu a hodně z nás si to pamatuje: my jsme hráli míčovou „školku“, skákali gumu a tragédie byla, pokud nás Jana nechtěla ve své partě, Ondra nemiloval a nebo jsme si zabouchli klíč na šňůře doma a museli čekat do šesti, než mamka přijde z práce. Tohle byl jiný svět, ale řekli nám, že je to pravda. A my jsme uvěřili.
A právě proto to jako varování fungovalo tak dobře. Ve škole nám nikdo nemusel vysvětlovat, že drogy jsou špatné. Stačilo přečíst si Christianin příběh. A pro mě osobně to byla jedna z těch knih, které se člověku opravdu dostanou pod kůži. Neumím říct, jestli bych bez ní někdy cigaretu, trávu nebo extázi zkusila. Možná ne. Ale vím, že když jsem jako teenager viděla někoho kouřit nebo slyšela o drogách, okamžitě se mi vybavila Christiane. Ne jako abstraktní varování, ale jako konkrétní holka, která začala podobně jako někdo z nás a skončila na úplně jiném konci života.
Co se s Christiane stalo?
Člověka po letech samozřejmě napadne: a co bylo dál? Zemřela? Skončila na ulici?Christiane Felscherinow přežila. Dnes je jí 64 let. Jenže její příběh nemá jednoduchý konec, kdy se hrdinka po poslední stránce knihy zbaví závislosti a začne žít obyčejný život. Po vydání knihy se stala slavnou a na čas se drog zbavila. Později ale následovaly další návraty k závislosti, pokusy o abstinenci i další těžké životní situace.
V roce 2013 vydala spolu s novinářkou Sonjou Vukovic autobiografii Christiane F. – Mein zweites Leben. Její první kniha tehdy byla už 35 let stará a Christiane v novém vyprávění popisovala, co následovalo po slávě, kterou jí původní příběh přinesl. Mluvila v něm mimo jiné o letech v Řecku, pobytu ve vězení, vztazích, mateřství i opakovaném boji se závislostí.
Je to vlastně dost smutné pokračování příběhu, který jsme jako děti četli jako varování. Christiane svůj boj s drogami nevyhrála jednou provždy.
Z děsivé knížky na skutečné nádraží
A pak jsem se po letech ocitla v Berlíně a šla se podívat tam, odkud si moje generace udělala jednu z nejděsivějších představ o tomhle městě. Nádraží Zoologischer Garten je skutečné nádraží. Je od roku 2015 v rozsáhlé rekonstrukci, která má trvat až do 2032. Dnes je součástí velkého dopravního uzlu, kde se potkává železnice, S-Bahn, U-Bahn i autobusy. Oficiálně se jmenuje Berlin Zoologischer Garten, ale říká se mu Bahnhof Zoo a podle něj dostala kniha svůj název. Berlínský turistický portál ostatně dodnes připomíná, že nádraží bylo v 70. a 80. letech nechvalně proslulé jako místo setkávání lidí z drogové scény a sexuálních pracovníků. Nejhorší scény z knihy tu už samozřejmě dnes nenajdete.
Přesto jsem se nemohla zbavit pocitu, že tohle není úplně ta část Berlína, kde bych chtěla večer jen tak bloumat. Kolem nádraží jsou pořád velmi vidět lidé bez domova a lidé, kteří žijí v opravdu těžkých podmínkách. Deka, zavazadla, pes, pár věcí naskládaných vedle sebe. Někdo jen sedí, jiný postává. Někteří lidé působí unaveně, jiní jsou zjevně pod vlivem. Nechci z nich dělat atrakci ani tvrdit, že jsou nebezpeční. Člověk bez domova není automaticky problémový člověk. Jen je tu na malém prostoru hodně vidět mnoho sociálních problémů dnešní doby a města, jakým je Berlín.
A vlastně není náhoda, že právě tady. U nádraží fungují sociální služby a pomoc lidem bez domova. Berlínská Bahnhofsmission pomáhá lidem v nouzi přímo v okolí nádraží a další organizace tu poskytují sociální i zdravotní pomoc. To, co může turistovi připadat jako podivný svět uprostřed naleštěného centra Berlína, je zároveň místo, kde se soustřeďuje pomoc právě proto, že se sem lidé v nouzi vracejí. Od května letošního roku navíc na nádraží Zoologischer Garten platí trvalý zákaz konzumace alkoholu a nošení alkoholu v otevřených nádobách. Berlínská Caritas ale upozorňuje, že samotný zákaz sociální problémy nevyřeší a může je jen přesunout jinam.
Stojím tedy na nádraží, jehož jméno pro mě kdysi znamenalo něco skoro jako hororovou kulisu. A najednou je přede mnou obyčejné berlínské nádraží. Lidé někam jedou, přijíždějí vlaky, kolem chodí turisté. A přesto se stačí trochu rozhlédnout a člověk pochopí, proč se tohle místo kdysi stalo symbolem úplně jiné tváře Berlína. Děti ze stanice Zoo jsou tak trochu „stále tady“. Možná je to jedna z mála školou doporučených knih, které člověka opravdu něco naučily.
ZDROJE:
https://denkmaldatenbank.berlin.de/daobj.php?obj_dok_nr=09040500&
https://www.berlin.de/en/attractions-and-sights/3560675-3104052-station-zoologischer-garten.en.html
https://openlibrary.org/books/OL17011881M/Wir_Kinder_vom_Bahnhof_Zoo
https://www.caritas.de/diecaritas/in-ihrer-naehe/berlin/presse/alkoholverbot-an-bahnhoefen-berliner-caritas-fordert-konkret
https://www.respekt.cz/z-noveho-cisla/dite-ze-stanice-zoo-vyrostlo
