Článek
Co však skutečně stojí za tímto krvavým bojem o Ukrajinu a proč se její hranice staly doslova bojištěm dějin?
Pojďme odhalit pravdu o tom, jak byla Ukrajina rozdělována mezi Polsko, Rusko a další mocnosti, co znamenala vláda kozáků, jaká zvěrstva spáchali Banderovci, a proč má Ukrajina právo být tím, čím chce – nezávislou zemí.
Ukrajina má své kořeny v Kyjevské Rusi, středověké říši, která vznikla v 9. století. Kyjev byl srdcem této mocné říše, která ovládala rozsáhlé oblasti dnešní Ukrajiny, Ruska a Běloruska. Tato prosperující země položila základy slovanské kultury a státnosti.
Jenže pak přišli Mongolové. Ve 13. století Kyjev padl pod nájezdy Zlaté hordy. Zatímco Ukrajina upadla do chaosu, malá Moskevská knížectví začala sílit. Moskva si později přisvojila dědictví Kyjevské Rusi a vytvořila mýtus, že „velká Rus“ je pokračovatelem této říše. Co na tom, že Kyjev byl starší než Moskva?
Kyjev, známý jako „matka ruských měst“, byl centrem vzdělanosti a kultury dlouho před tím, než Moskva vůbec vznikla. Přesto se dnes Rusko prezentuje jako jediný dědic tohoto dědictví.
Je tento nárok oprávněný? Historicky ne. Kyjevská Rus byla domovem více národů – Ukrajinců, Bělorusů i Rusů. Každý z těchto národů má právo na svou část historie. Pokud by Moskva tvrdila, že má výhradní nárok na Kyjevskou Rus, pak by například Praha mohla tvrdit, že je dědičkou všech zemí Koruny české včetně Rakouska.
Po pádu Kyjevské Rusi připadly západní oblasti dnešní Ukrajiny Polsku a Litvě. Polská šlechta se snažila místní Ukrajince polonizovat – zaváděla katolictví, zatímco pravoslavní Ukrajinci byli považováni za občany druhé kategorie. Místní obyvatelstvo bylo navíc ekonomicky i politicky utlačováno.
A právě tehdy se objevili kozáci. Tito bojovníci se sdružovali na jihovýchodě Ukrajiny a chránili své vesnice před Poláky, Tatary a dalšími nepřáteli. Kozáci, pod vedením legendárního Bohdana Chmelnického, povstali proti polskému útlaku. Roku 1648 rozpoutali krvavou válku, která vyústila v přelomovou Perejaslavskou dohodu z roku 1654.
Perejaslavská dohoda: Klíčová zrada Moskvy
Chmelnický věřil, že Moskva bude spojencem proti Polákům. Podpisem Perejaslavské dohody spojil Ukrajinu s Moskevským státem. Zpočátku se zdálo, že dohoda Ukrajině zajišťuje autonomii. Jenže Rusko nikdy nehrálo fér.
Moskva postupně utahovala smyčku kolem ukrajinského krku. Zrušila kozáckou autonomii, omezila pravoslavnou církev a zahájila intenzivní rusifikaci. Ukrajinci byli opět utlačováni, tentokrát svými „slovanskými bratry“.
V následujících staletích se Ukrajina stala doslova šachovnicí evropských mocností:
- Dělení Polska: V roce 1772 bylo Polsko rozděleno mezi Rusko, Prusko a Rakousko. Velká část Ukrajiny připadla Ruskému impériu.
- Rakouská Halič: Západní Ukrajina (Halič) připadla Rakousku. Zatímco východní Ukrajina byla pod brutální rusifikací, Halič si částečně uchovala svou kulturu.
V 19. století bylo ukrajinské obyvatelstvo v obou částech země vystaveno tvrdému útlaku. Ruština byla povinná, ukrajinští rolníci byli zotročeni a jakýkoliv náznak národního povědomí byl potlačován.
Po pádu Ruského impéria v roce 1917 se Ukrajina pokusila o nezávislost. Byla vyhlášena Ukrajinská lidová republika, ale po několika letech byla rozbita mezi Polsko, Sovětský svaz a Rumunsko. Ukrajinský sen o svobodě byl zničen – ale ne na dlouho.
V letech 1932–1933 provedl Stalin kolektivizaci zemědělství. Výsledkem byl hladomor, známý jako Holodomor, během něhož zemřely miliony Ukrajinců. Tento akt je dnes považován za genocidu, jejímž cílem bylo zlomit odpor ukrajinského venkova.
Jedním z nejtěžších bodů v debatě o Ukrajině je otázka banderovců, tedy členů Ukrajinské povstalecké armády (UPA), vedené Stepaneem Banderou. Tito nacionalisté bojovali za nezávislost Ukrajiny během druhé světové války, ale jejich metody byly brutální. Bojovali proti Sovětům, nacistům i Polákům. Nejvíce kontroverzí vzbuzují masakry Poláků během Volyňské tragédie v letech 1943–1944, kdy bylo zabito na 40–100 tisíc polských civilistů.
Jak se na to dívat objektivně?
- Banderovci nejsou celý národ: Činy UPA nelze přisuzovat všem Ukrajincům. Stejně jako nebudeme Čechy označovat za nacisty kvůli aktivitám českých kolaborantů během protektorátu, nemůžeme ukrajinský lid spojovat s těmito činy.
- Dobový kontext: Druhá světová válka byla obdobím, kdy každá strana páchala zvěrstva. Sověti prováděli masové deportace a hladomory, nacisté genocidu Židů, Poláků i dalších národů. Také Banderovci se dopouštěli zločinů, které však nevynikají svou brutalitou nad ostatní aktéry války.
- Porovnání s jinými skupinami: UPA byla nacionalistickou skupinou, která bojovala o nezávislost. Její metody byly brutální, ale nelze ji přirovnávat k nacistům, kteří měli systematický plán na vyhlazení celých národů.
Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 získala Ukrajina nezávislost. Její hranice zahrnovaly i Krym, který jí byl v roce 1954 administrativně přidělen. Rusko tuto realitu dlouho uznávalo, ale v roce 2014 anektovalo Krym pod záminkou ochrany ruskojazyčných obyvatel. Stejný scénář se opakuje v Donbasu, kde Rusko podporuje separatisty.
Budapešťské memorandum: Jak Moskva zradila Ukrajinu
V roce 1994 podepsala Ukrajina Budapešťské memorandum, kterým se vzdala svého jaderného arzenálu – tehdy třetího největšího na světě. Za to získala záruky své územní celistvosti od Ruska, USA a Velké Británie. Jenže v roce 2014 Rusko tento slib porušilo anexí Krymu.
Tento krok lze přirovnat k situaci, kdy Československo v roce 1938 obětovalo pohraničí v rámci Mnichovské dohody. V obou případech byla zrazena země, která věřila v mezinárodní záruky.
Dnešní Ukrajina tak má plné právo na své hranice a nezávislost. Historické nároky Ruska na základě Kyjevské Rusi jsou pokrytecké, protože Moskva svou moc nad Ukrajinou uplatňovala násilím a útlakem. Ukrajina se vždy snažila o svou svobodu, ať už proti Polákům, Rusům nebo jiným mocnostem.
Příběh národa, který nepřestává bojovat
Ukrajina je národ, který přežil mongolské invaze, polský útlak, ruskou rusifikaci, sovětskou genocidu i moderní agresi. Její historie je důkazem, že si své místo na mapě světa zaslouží. A pokud dnes bojuje proti Rusku, není to jen o její svobodě. Je to o právu všech států rozhodovat o svém osudu.
Proto bychom se měli ptát: pokud si Ukrajinci vybojovali právo na svůj stát navzdory staletím útlaku, proč jim ho stále někdo bere?
