Článek
V celém indoevropském světě probíhaly (nebo dosud probíhají) zvláštní rituály během 12 dní mezi 24. prosincem a dnem Tří králů. Tyto dny se nazývají jako „vložené“ a představují rozdíl mezi počítáním dnů v měsíčním a slunečním kalendáři. Říká se jim také „kouřové noci“ (Rauchnächte), protože se během nich uhašovaly a opět zapalovaly ohně a používala se rozmanitá vykuřovadla.
„Raní křesťané nejprve zakazovali používání kadidla jako »pohanské«. Postupem času se však kadidlo stalo součástí křesťanské mše, stejně jako některé další staroegyptské tradice. Vykuřování bylo opět posvěceno, cožpak nepřinesli svatí tři králové z Východu malému Ježíškovi zlato, myrhu a kadidlo? Vůni hořící pryskyřice kadidlovníku si prostí lidé zcela spojovali se svátostí.
Také v germánsko-keltském lidovém křesťanství nalezlo olibanum své použití: V kouřových nocích, zvaných též nevlídné noci (»Rauhnacht«), v onom tuctu nocí kolem zimního slunovratu mezi Tomášem a Třemi králi, vykuřovala se všechna stavení a stáje kadidlem, obvykle smíchaným s jedlovou pryskyřicí, jalovcem, pelyňkem a dalšími bylinami. Ve Vorarlbergu byl kouř kadidla využíván k léčbě vředů, ve středověku jako ochrana proti moru.
Jak vyzdvihují etnofarmakologové, kadidlo skutečně vzbuzuje v člověku touhu a náruživost - což je účinek, který potvrdí mnohý ministrant, který sloužil mši a chodil s kadidelnicí. Pouze protestanti odmítli po reformaci vykuřování jako nekřesťanské.“ (W.D. Storl)
V těchto dnech probíhají věštby ohledně následujících 12 měsíců a stírá se hranice mezi mrtvými a živými, takže zesnulí předkové mohou přicházet navštívit své živé příbuzné. Jsou uhašovány a znovu zapalovány ohně, aby se nový rok začínal „s čistým štítem“ a také probíhají iniciace, např. chlapců v muže. Mohou se odehrávat rituální představení boje dvou znepřátelených skupin a v poslední řadě v této době temnoty a chaosu probíhají různé orgie – unášení dívek, nevázaný sex apod.
Eliade poukazuje na důležitost zimního období a propojení člověka s vegetačním cyklem:
„Samo postavení vyhrazené orgiím u primitivních národů, zvláště v kritických momentech úrody (když byla semena svěřena zemi), dokazuje tuto symetrii mezi rozplynutím „formy“ (zde semena) v zemi a rozplynutím „společenských forem“ v orgiastickém chaosu. Ve vegetační, stejně jako v lidské rovině se tu jedná o návrat k prvotní jednotě, k nastolení ,,nočního“ režimu, v němž hranice, obrysy a vzdálenosti splývají.“
Všechny tyto zvyklosti a rituály mají za úkol dovolit si ponořit se do temnoty, abychom z ní poté mohli vystoupit a znovuoživeni vkročit do nového období. „Pro iniciační rituály nelze najít vhodnější rámec, než je oněch dvanáct dní, kdy odchází uplynulý rok, aby ustoupil Novému roku, nové éře: to znamená době, kdy reaktualizací Stvoření skutečně začíná svět.“ (Eliade) Temnota byla vždy součástí starých kultur a byla nutná právě proto, abychom se mohli znovuzrodit. Doufám, že vás můj malý návod trochu inspiroval a že letošní oslavy Nového roku proběhnou v trochu jiném duchu. :-)
Zdroje:
M. Eliade – Mýtus o věčném návratu
W.D. Storl – Šamanské techniky a rituály
Jan Bílý – Živoucí kruh. Návrat do cyklického času
