Článek
Na jaře roku 1980 se ve švýcarském Curychu začaly dít do té doby nevídané věci. V ulicích zavládly nepokoje nespokojených občanů. Byly rabovány obchody, zapalována auta, tisíce lidí byly zatčeny, mnoho lidí se zranilo a došlo k jednomu úmrtí.
Jak mohlo k něčemu takovému dojít ve spořádaném Švýcarsku?
Překvapivě se nejednalo o nějaké protesty s politickým pozadím. Lidé se chtěli zasadit o více prostoru a financí pro alternativní uměleckou scénu.
Curych byl v té době přísné město. Noční život musel končit okolo 23. hodiny, v době náboženských svátků byl přísně zakázán tanec a městské autority odmítaly uznat rockovou hudbu jako legitimní formu umění.
Alternativní scéna měla v té době zázemí ve zrušeném mlýně, který byl pojmenován Rote Fabrik (Červená továrna). Objekt byl určen k demolici, ale v referendu bylo odhlasováno její využití k uměleckým účelům. Poté se však městští zastupitelé rozhodli opravovat budovu opery a určili Rote Fabrik jako místo pro dočasné umístění opery, než budou opravy hotové.
To byla další rána pro umělce, kteří v místě tvořili. Rozpoutaly se veliké pouliční protesty, které trvaly několik měsíců. Až v listopadu se městská rada usnesla, že Rote Fabrik může zůstat kulturním centrem a situace se uklidnila.
Co se tehdy vlastně stalo? V puritánské společnosti nebylo místo pro radost, tvořivost a překračování hranic bezpečným způsobem ve formě umění. Tyhle kvality byly přenesené do Stínu společnosti - jako vše, co není vhodné, slušné, správné. Jenže vytěsněním čehokoliv se často dosáhne opačného výsledku. Zadupané emoce vyvřely na povrch zpět, jenže v destruktivní poloze. Což se většinou stane se vším, co se snažíme – jak jako jedinci, tak jako společnost – potlačovat.
Verena Kast ve své knize „Stín v nás“ k této události píše: „V osmdesátých letech došlo k ,curyšským nepokojům‘. Mladiství si říkali ,ledoborci‘. Proklamovali, že vřelost, něha a lidská blízkost jsou ve Stínu společnosti, a chtěli prolomit její ledový stav.“
Verena Kast – Stín v nás
