Článek
Nedávno jsem při hovoru s kamarádkami zjistila, že nás pojí nečekaně identické vzpomínky z děství. Vzpomínky na knížky úplně pro nejmenší děti, s tvrdými „nezničitelnými“ deskami a veršíky nebo pár slůvky. Kdo mě nezná, ať se dívá…jsem veselá mašinka..
A taky jsem zjistila, že ty veršíky pořád ještě umím nazpaměť a nejsem v tom sama. Dnešní generace batolátek už něco podobného asi nezažije, protože nabídka knížek je nesrovnatelně pestřejší, ale pokud je vám okolo čtyřiceti jako mě, myslím si, že ze seznamu níže budete většinu znát. Tak jestli máte chuť na trochu nostalgického čtení, ponořte se do vzpomínek. A klidně napište, určitě jsem spoustu zásadních vynechala .
O veselé mašince
Tak u téhle jsme se shodly - absolutní „topovka“. Já ji mám „vyzdobenou“, už nevím zda mnou, mými dětmi, mým bráchou…Za mě dobrý, podle mě by se mašince ten motýlek dost líbil. Nepotřebuji ji ani otevírat, abych vám připomněla pár hezkých veršíků. „Nebojte se, kolejnice, vždyť jste moje pomocnice…“ Pamatujete? Napsal ji Jan Čarek, ilustroval Zdeněk Miler a poprvé vyšla v roce 1961.
Veselá mašinka
Jak krtek ke kalhotkám přišel
Tak se přiznejte, kdo jste z tého knížky nabyl první seriozní povědomí o tom, jak se vyrábí látka ze lnu? Kouzelný příběh o tom, kterak krtek nehnul ani prstem a řada spolupracovníků mu vytvořila oděv pochází z roku 1957, je tedy nejstarším krtečkovým příběhem, napsal jej Eduard Petiška a ilustroval Zdeněk Miler .
Krtkův den
Další půvabný kousek z krtkovy dílny. Napsal ho Josef Brukner a původní rok vydání by měl být 1991 - tedy je výrazně novější než výše zmíněné. Pamatuju si, že výjevy z průběhu celodenní lopoty (ano, krtek tentokrát pracoval:) byly oblíbeným motivem puzzle. Zvláště nakousané jahody se velmi dobře skládaly, protože měly nezaměnitelnou barvičku. "Den se skončí ve vteřince…tak jak začal…na peřince…"? Nebo tak nějak to bylo? Schválně nekoukám…
Broučci na pouti
Výtvarné zpracování tentokrát bojím se mojí rukou napovídá, že šlo o můj oblíbený titul. Obzvláště pasáž o sladkostech u paní včelky ve mě vždycky probouzela mlsnou. Napsala Hana Vrbová, ilustroval Ondřej Sekora.
Broučci na pouti
O malé Aničce
Tak tahle se trochu vymyká, není to leporelo (ve smyslu tvrdých stránek) a není česká. Autory jsou Švédové Inger Sandberg a Lasse Sandberg a napsali knihu v šedesátých letech. Já ji milovala a maminka mi ji musela číst večer co večer dokola, hlavně příběh o vánočním dárku, který se schoval a nebyl ani polštářem, ani lokomotivou, ale krásným černým koťátkem. Tahle knížka „může“ i za moje první koťátko…a pak všechna další, až po toho současného mainského obra. Tak nevím…znali jste ji také, a nebo to byla nějaká specialitka u nás?
O malé Aničce
Jak zvířátka našla domov
Kolik zvířátek se vejde k hodným lidem? Hodně. "běží, běží…hledá…nic…v tom vidí pár okenic…stálice hlavně u mých dětí. Příběh o tom, jak stařečci nakonec nezůstali sami, napsala Dagmar Hilarová, ilustrovala Alena Ladová a poprvé vyšel v roce 1984.
O jabloňce
Taky vám bylo vždycky líto, jak moc se musel Martínek snažit, aby nakonec získal jen jedno jediné jablíčko? Ale alespoň tak a Martínek měl vždycky větší radost, než já. Napsal Eduard Petiška, ilustrovala Helena Zmatlíková.
Kouzelný deštník
A to nejkouzelnější jsem si nechala na konec. Spolu s mašinkou to byl ten nejnádhernější příběh, a čím jsem starší, přijde mi nostalgičtější…a až jednou z tebe taky bude hodná stará babička, předáš deštník malé holčičce…O snech, výpravách do exotických krajů a kráse fantazie. Nemohu jej vyfotit, protože se knížka někam odkutálela…ale až moje děti budou mít děti, přijde čas, kdy si ji znovu seženu. Protože tuhle chci jako babička předčítat i já. Napsala jí Hana Ševčíková, ilustrovala Dagmar Ježková a vyšla v roce 1987.
Zdroje:
Vlastní vzpomínky a archiv
https://albatrosmedia.cz/
https://www.antikavion.cz/
