Článek
Leden má zvláštní pověst.
Očekává se od něj hodně. Klid, disciplína, výkon, nový život, lepší verze sebe sama. Ideálně všechno najednou. A pokud možno hned po Novém roce, nejlépe už od silvestrovské noci.
Jenže realita se o kalendář většinou nezajímá.
Leden není problém.
Problém je představa, že bychom v něm měli fungovat lépe než v listopadu.
Svátky nejsou normální stav
Vánoce nejsou běžný režim. Jsou to dny, kdy se jinak jí, jinak spí, jinak funguje čas i hlava. Jsou plné emocí, přebytku, chaosu i očekávání. Krásné – ale výjimečné.
A pak přijde leden.
Ticho. Práce. Obyčejnost. Stromky hromadící se na chodnících, odstrojené výlohy a pocit, že by se teď mělo „něco nového stát“.
Jenže ono se právě nic stát nemá.
Leden není tvrdý pád do reality. Je to návrat rovnováhy.
Změna není adaptace
Změna zní dobře. Krátce. Motivačně. Instagramově.
Adaptace zní pomalu. Neokázale. Skoro nudně.
Jenže rozdíl je zásadní.
Změna je prudký skok.
Adaptace je plynulý přechod.
Změna vyžaduje energii.
Adaptace ji šetří.
A leden je měsíc, kdy tělo:
- dohání spánek,
- znovu si zvyká na pracovní dny,
- srovnává rytmus po týdnech výjimek,
- a jemně naznačuje, že by ocenilo klidnější tempo.
Není to ideální chvíle na revoluce.
Je to ideální čas na návrat do běžnosti.
Proč má leden pověst selhání
Každý rok se opakuje stejný scénář.
Velká očekávání. Rychlý start. Brzké vyčerpání. A pak pocit, že problém je v nás.
Není.
V lednu se po lidech chce hodně. Aby byli motivovaní, disciplinovaní, výkonní a plní energie – ideálně ve chvíli, kdy organismus řeší přesný opak.
Únava, zpomalení, menší chuť do velkých plánů nejsou slabost.
Jsou to signály adaptace.
Pokud máš pocit, že bys „měl/a něco změnit“, ale zároveň nemáš na to energii ani chuť, nejsi v rozporu.
Jsi v lednu.
Leden není líný měsíc.
Jen není soutěžní.
Ano, někteří lidé v lednu změny zvládnou
Existují. Jsou to ti, kterým nový režim vyhovuje, mají rádi ostré starty a fungují dobře na jasných výzvách.
A je to v pořádku.
Jen je dobré říct tři věci:
- nejsou většina,
- nejsou normou,
- a nejsou měřítkem (ne)úspěšnosti ostatních.
To, že někomu leden „jede“, ještě neznamená, že by měl jet všem.
Lidská biologie není kolektivní projekt.
Leden jako mezistav
Leden není začátek nového života.
Je to mezifáze. Přechod. Doba, kdy se znovu skládá rytmus dne, práce i těla.
Možná ani není potřeba nic zásadního měnit.
Možná by jen stačilo:
- vstát o trochu dřív,
- jíst o něco pravidelněji,
- spát o něco víc,
- a přestat na sebe klást otázku, proč už „nefungujeme naplno“.
Plný výkon není povinnost.
Zvlášť ne v lednu.
Když nový rok nezačne prvního ledna
Co kdyby ten letošní leden nebyl o nových začátcích, ale o návratu k obyčejnosti?
Bez plánů. Bez výzev. Bez tlaku na výsledek.
Jen tiché přizpůsobení se realitě. Takové, které dává šanci změnám vzniknout později. A vydržet.
Protože změny, které dávají smysl, obvykle nestartují na povel.
Začínají nenápadně, bez fanfár, bez ohňostrojů.
A často až ve chvíli, kdy na ně máme skutečně prostor.
Leden nemusí být silný měsíc.
Stačí, když je stabilní.
