Článek
Tři dny svátků.
Dva dny zavřeno.
A pocit, že pokud se teď špatně rozhodneme, nemusíme to přežít.
Předvánoční nákup potravin totiž není obyčejný nákup. Je to strategická operace. Krizový plán. Kombinace vojenského cvičení a jemné paniky. Protože co když něco dojde. Co když zapomeneme. Co když bude potřeba víc jídla, než kolik běžně sníme za celý měsíc.
Do obchodu se v těchto dnech nechodí jen tak. Jdeme vybaveni seznamem, zkušenostmi z minulých let a lehkým vnitřním neklidem. Soupis sice máme, ale velmi rychle přestává platit. Protože jakmile vidíme ostatní vozíky, pochopíme, že jsme si to celé spočítali špatně.
Lidé kolem nás mají plné nákupní koše. Ne přiměřeně plné. Plné tak, jako by další otevření obchodu již nebylo plánováno. V očích odhodlání a v rukou poslední máslo. Berou mléko, vejce, pečivo. Hodně pečiva. Protože pečivo se přece jí pořád. A i kdyby náhodou ne, i tak se hodí mít ho doma. Pro jistotu.
Najednou stojíme před regálem a bereme věci, které běžně nekupujeme. Protože co kdyby. Co kdyby bylo málo. Co kdyby někdo dostal chuť. Co kdyby přišla návštěva. A tak bereme ještě jedny těstoviny, další konzervu a něco, co vůbec nevíme, kdy a proč bychom měli jíst. Ale vypadá to, že by se to mohlo hodit.
Zvláštní na tom je, že doma už většinou všechno máme. Lednice plná. Mrazák taky. Spíž rozhodně netrpí nedostatkem. Přesto máme pocit, že to nestačí. Vánoce jsou tři dny. A z toho dva dny jsou obchody zavřené.
A co kdyby někdo měl hlad.
Když se pak doma nákup rozloží, přichází chvíle pravdy. Zjišťujeme, že máme některé věci třikrát. Něco nemáme vůbec. Něco vůbec nepotřebujeme. A něco jsme koupili jen proto, že to bylo „takové vánoční“. Lednice vypadá, jako by se chystala zásobit menší vesnici. A my máme dobrý pocit. Zvládli jsme to. Jsme připraveni.
A pak přijdou svátky. Jí se normálně. Možná dokonce i méně. Něco zůstane. Něco se přesune. A pětadvacátého se díváme na stejně plnou lednici a říkáme si, že by to možná šlo zvládnout i bez té paniky.
Ale stejně to příští rok uděláme znovu. Protože Vánoce nejsou jen o klidu a pohodě. Jsou i o tom dobrém pocitu, že kdyby náhodou přišla potravinová krize, my bychom ji doma zvládli. Minimálně do Štěpána.
